Sjezdovky:
Areál se dá pomyslně rozdělit na tři části.
Oblast nad Kitzbühelem potažmo Kirchbergem s pověstným Hahnekmammem:
Nabízí více dosti sportovně laděných i četných černých sjezdovek,
zejména ze Steinbergkogelu, delší sjezdy Streifem, tentokrát s přístupnou
velkou částí i oné závodní trati (lze si zkusit i úvodní "Myší
past-Mausefalle", což je opravdu stěnka - 85%, navíc ledová, takže jen pro
otrlé, další úseky, díky většímu odstupu od svěťáku, jsou na tom
lépe, některé však bez úpravy), pak pohodovější parádní modročervené
sjezdy směrem ke Kirchbergu, potažmo Aschau.
Další poměrně rozlehlá oblast je mezi Jochbergem a Mittersillem, s
předešlou oblastí je propojená moderní 30kabinkou. Jedná se o
přehlednější a již většinou nadlesní bílý ráj. Nabízí kratší,
většinou pohodovější široké sjezdovky, hezky širokou černou z
nejvyššího bodu Zweitausender. K tomu i pár snowparkových atrakcí.
Přejezdy pak nutné modrými cestami, které však jedou i bez použití
holí...
Třetí část na Kitzbüheler Horn jsme nevyužili, ale v tomto ročním
období vzhledem k jižní orientaci by stála za úvahu snad jen v ranních
hodinách.
Sněhové podmínky:
Sněhu je ještě všude dostatek, ale pár týdnů nesněžilo, takže
promrzlý firn. Jižní svahy již kolem 11. hod. dosti měknou. Tímto delší
sjezdy do údolí (Wagstätt 60, Streif 21 či Breitmoos 77) mají smysl jen
ráno. Odpolední sjezd do Jochbergu i Mittersilu již byl značně náročný,
větší muldy, níž a jižněji v rozbředlém "písku" . Náhorní druhé
patro však hezky drží celou dobu, podklad byl tvrdší, ale nikoliv
ledovatý, takže v zásadě ideál.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Co se týče vleků, tak se jedná o asi nejmoderněji vybavené středisko,
co jsem v Rakousku navštívil. Každý rok snad dochází k další obměně -
valná většina polstrovaných vyhřívaných multisedaček, zdola kabinky a
chuťovkou je 3S-Bahn pro 30 osob překlenující dvě oblasti, trasa vede až
400 m nad údolím. Obstarožnější 2- či 3sedačka již jen ojediněle,
stejně tak spojnicová kotva (Gauxjoch).
Zalidněnost:
Lidí bylo jak na víkend, tak vcelku akorát. Frontu jsme zažili jednou,
když na Bärenbadkogel II z ne zcela jasných důvodů na 6sedačku pouštěli
max. po 4. Sjezdovky jsou většinou hezky široké, takže žádné motání a
pohodovou vlastní stopu se vždy dalo najít.
Občerstvení a aprés-ski:
Horské chaty a bary taktéž bezchybné, některé i samoobslužné,
všechno stylové dřevěnice. Relativně příjemné zjištění v dnešních
složitých časech bylo zachovaní cenové hladiny - na rozdíl do našich
restauratérů, Rakušáci potraviny zatím nezvedají, takže Gulaschsuppe za 6
až 8 eur, Garmknödel 6 eur, pivo kolem 5 eur. Nic levného, ale bohužel
našinci začínají pomalu dorovnávat.
Doprava do střediska a parkování:
Dojezd je bezproblémový, od Salzburgu kousek přes Německo. Vyhýbali jsme
se frekventovanějšímu centru. Kapacitně dostačovalo parkoviště pod
lanovkou v Jochbergu. Celá oblast od Mittersillu až po Aschau je však dobře
obsluhována skibusy, které jezdí co 1/2 hodiny, což jsme též využili.