Sjezdovky:
Za mně nejlepší svahy jsou okolo lanovky C1 a na Bärenbadkogelu. Na č.
23 Greisalm jsem hodil takového tygra, že mi vázání vyhodilo i s
brzdičkama
Opět mi nejde do hlavy systém místního značení
sjezdovek. Jednou jede člověk po černé a říká si sakra, tak kdy už to
přijde a ono nic... Jinde se mu zase rozklepou kolena na modré při pohledu na
nekonečný extrémně prudký padák dolů. Pro nezkušené lyžaře ne moc
bezpečné. Nejvíce lidí opět okolo hlavních lanovek a vrcholů. Zastrčené
sjezdovky = nejlepší lyžování bez lidí.
Sněhové podmínky:
I zdejší Aply trpí nedostatkem sněhu. Tentokrát se žádný freeride
nekonal. Pípák si také při jedničce připadal zbytečný. Otevřena je ale
většina sjezdovek, udržovaná díky zasněžování, jen pár dojezdů do
údolí bylo zavřených. Ráno všude perfektní manžestr. Na schovaných
zadních sjezdovkách (např. č. 32, 55, 70, 77 apod.) vydržel místy až do
zavíračky. Hlavní sjezdovky byly stržené okolo poledního, v sobotu a v
pondělí bylo nad 0, takže se tvořily muldy mokrého sněhu obklopené
ledovými plotnami.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kromě tří starších lanovek (z toho dvě jsou bez odepínacího systému)
a jedné propojovací kotvy jsou v areálu Kitzareny ty nejnovější a
nejpohodlnější zařízení, ať už se jedná o prostorné kabinky s
úžasným výhledem (např. nová Fleckambahn), nebo o kožené vyhřívané 6-
až 8sedačky. Možná by se dalo vyhřívání vypnout, když je 5 nad nulou,
ale to už je jen takový detail. Lanovka Jufen na Steinkogelu má sedadla jak z
F1. Nepřestává mě udivovat systém 3S přes údolí, to je absolutní
mistrovství lanového inženýrství.
Zalidněnost:
Lednové lyžování preferuji právě z důvodu nízké koncentrace
lyžařů. Zaregistroval jsem myslím jen jednu frontu na spojovacích
lanovkách na Barenbadkogelu, a to v neděli po poledni.
Občerstvení a aprés-ski:
Rakouská gastronomie je sice stále stejná, v principu stejná jak u nás,
ale stále je tam něco navíc. Něco, co dělá velký rozdíl mezi západní a
východní kulturou. Je tam ta jistota, že ať jede člověk kamkoliv, do
jakékoliv chaty, vždycky na něj čeká přesně to, po čem touží.
Samozřejmě se to nedá srovnávat s italskou kuchyní, ale člověk si přijde
vždy na své. Ceny jsou sice vysoké, ale když si člověk dá Jagertee v Peci
pod Sněžkou na Bull Baru, slečna odměří přesně 0.4 cl, zalije vodou a
člověk pak pije horkou vodu s příchutí za 90 Kč (3,6 eur). Na Ochsalm
Hütte si dáte taky Jagertee za 4,5 eur (cca 113 Kč), ale dostanete v
podstatě ohřátý koncentrát, který cítíte v každé žilce po celém
těle a máte problém se obout do vázání. A takto je to tu se vším...
Vepřová pečeně s velkým knedlíkem na Pengelsteinu byla nezapomenutelná.
Vrcholem je pak stáj uprostřed sjezdovky na dojezdu č. 26 Kasser, kde za
svitu odpoledního slunce zpívá slečna v upnutém tílku diskohity z 90. let
a popíjí se vilík. Prostě paráda...
Doprava do střediska a parkování:
Krom hlavního parkoviště v Kitzbuehlu se všude parkuje zdarma. Fascinuje
mě přestup vlak - lanovka. Jinak auto téměř není potřeba, všude jezdí
skibus s 5- až 10min intervaly. Opět se nabízí srovnání s tou proklatou
Pecí, kde jezdí jeden vyřazený kus z pražské DPP jednou za hodinu...