Sjezdovky:
Ani třídenní prodloužený víkend nestačil na projetí všech sjezdovek,
ale to hlavní jsem snad zvládl. Velmi pěkné jsou pisty v oblasti
Bärenbadkogelu, zejména černá č. 63, dále vyhlídková a přitom
odsýpající modrá č. 20 (Asten) z Hahnenkammu, dlouhatánská modrá Fleck
(25) podél Fleckalmbahn či respekt budící černé spouštějící se z
vrcholu Steinbergkogel.
Za jednodenní návštěvu určitě stojí i vedlejší areál Kitzbühel
Horn se svými neposednými červenými (1, 4, 12) proplétajícími se
různorodým terénem impozantně špičaté hory s krásnými výhledy.
Sněhové podmínky:
Zdá se mi, že letošní sezóna Kitzbühelu příliš nepřeje. Na
sjezdovkách leželo 25 až 100 cm sněhu, a to očividně díky umu místních
rolbařů; mimo tratě se objevovala dokonce i holá místa. Ranní úprava na
jedničku, odpoledne na vytížených lokacích samozřejmě boule, v
nejnižších partiích ojediněle i měknoucí sníh. Mírně omezené
sněhové podmínky bohužel nedovolily spuštění černé ze Zweitausenderu
(75a), modré Hagstein (3) či černých Hornköpfl-Direkt (11, 11a). Stejně
tak byla - v tomto případě zřejmě kvůli lavinám - uzavřena černá
Hochsaukaser (55).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kitzbühel coby prémiové středisko samozřejmě drží prst na tepu
lanovkové doby a zastaralá přepravní zařízení nahrazuje odpojitelnými,
vyhřívanými a krytými bublinou i Wi-Fi, ať už jde o čtyřkilometrovou
kabinku Fleckalmbahn (A4) s luxusními křesílky, četné šesti- a
osmisedačky, nebo o legendární 3-S Bahn s dechberoucí trasou. Moderní image
skiareálu občas vlastně příjemně naruší stará trojsedačka
(Trattenbach, F9), duo dvojsedaček na Kitzbüheler Horn (Alpenhaus (B6),
Hornköpfl (B7)) nebo kotva - někdy opravdu svižná (Gauxjoch (F8)), jindy
zoufale pomalá (Eggl (B9)). Záchody na každé větší křižovatce či
stanici lanovky.
Zalidněnost:
Těžko nějak celkově zprůměrovat - na jedné straně opravdu vytížená
až nebezpečná místa (např. dojezd k lanovkám Bärenbadkogel I (F6) a
Talsen (F5) či křižovatky v oblasti Resterkogelu), na straně druhé
poloprázdná zákoutí (např. sedačka Resterhöhe (G1)). Všechna přepravní
zařízení zvládala nápor návštěvníků s maximálně pětiminutovými
frontami, ovšem s výjimkou čtyřsedačky Pengelstein II (D3), kde se čekalo
až dvacet minut. Kdyby byla zprovozněna kotva Usterkar (D4) od horní stanice
souběžné čtyřsedačky Hieslegg (D6), jednoduše by vznikla alternativní
cesta na stejné místo; takhle ovšem všichni stáli u Pengelstein II.
Přepravní zařízení na Kitzbüheler Hornu zpravidla zcela bez čekání.
Občerstvení a aprés-ski:
Široká nabídka restaurací na svahu - já vyzkoušel Panoramaalm u horní
stanice osmisedačky Hartkaser, Ehrenbachgraben u dolní stanice osmisedačky
Steinbergkogel a Alpenhaus v horní stanici kabinky Hornbahn II. Sortiment je
všude podobný (řízky, klobásy, knedlíky, špecle, saláty, polévky,
štrúdly...), chutnalo mi všude
, ovšem nejlepší zážitek díky živé lidové
hudbě poskytl Alpenhaus. Ceny vyšší - polévka i přes 7 €, hlavní jídlo
kolem 15 až 20 €.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy přes Mnichov a Kufstein zabrala přibližně pět a půl
hodiny, silnice čisté. V pátek a sobotu jsem parkoval na parkovišti u
kabinky Wagstättbahn (F1), jehož kapacita o víkendu nestačila, v neděli na
placeném parkovišti u kabinky Hornbahn I (B1), které mělo být s platným
skipasem zdarma, ale nepodařilo se mi zjistit, jak toho docílit. 