Sjezdovky:
Sjezdovky velice příjemné. Stékají ze třech vrcholů. Gondola vás
vyplivne na kopci Hala Skrzyczenska, odkud se můžete vydat zpět na start
gondoly sjezdovkami č. 1 a 3. Pak je ještě černá č. 5, ta je ovšem
aktuálně mimo provoz. My pokračovali dále, a tak jsme sjeli trojkou k
parkovišti až na konec. Sjezdovka je to velice dobrá, malou kaňkou je
přejezd silnice v její spodní části.
Od výstupu z kabinky jsme se dali směrem na Solisko po červené č. 7.
Pěkná sjezdovka, žádná dálnice, naopak změny sklonu a tak. Dále tam
vedou modré č. 4 a 6. Ty jsme nejeli. Po dojezdu na Solisko (kde se dá také
parkovat a je to jedno z nástupních míst) si můžete vybrat, kterým směrem
budete pokračovat. Buď sednete na lanovku B1 zpět...
...nebo nasednete na lanovku B2, která vás vyveze na Wierch Posredni. Odtud
se spouští modré sjezdovky č. 10 a 8. Sjezdovka č. 9 byla uzavřena.
Sjezdovka č. 8 se v půlce rozdělí na tmavě červenou č. 11 a nebo se
napojíte na dojezd č. 10. Tento dojezd je velice mírný a úzký.
Vracíme se na Halu Skrzycenskou, odkud se můžete vydat buď lanovkou B5 na
Zbojnickou kopu, nebo kotvou na Male Skrzyczne. Tohle je ráj modrých sjezdovek
a zde mohou opravdu bezpečně pilovat začátečníci bez nástrah nečekaných
hangů.
Ze Zbojnické kopy se také přejede do úplně levé části areálu (dle
mapky), jíž je Skrzyczne. Přejezd směr tam je v pohodě, zpět už je to
horší, ale o tom později. Díky snadné orientaci se nám podařilo dojet
lesními cestami k nástupu na lanovku B4. Tam bylo docela dost lidí, takže
sjedeme na lanovku B3 k parkovišti. Naše pouť však skončila už na nástupu
vleku C10, dále bylo uzavřeno. Na navazující kotvu C11 byla také fronta, a
tak jsme párkrát otočili sjezdovku č. 25 při vleku C10. Ta část je
taková hravá, různé hupy a tak, ale bohužel také už málo sněhu a
kamení...
U nástupu na vlek jsme zahlédli takovou nevinou odbočku na sjezdovku č.
22b do údolí. Sice byla taky zavřená, ale pár lidí tam jelo... tak my
taky. Osudová chyba! Sněhu bylo čím dál míň, až skončil úplně.
Připadal jsem si jak v článcích Jimmyho Pettersona ve SNOW, jak objevuje
netradiční lyžařské oblasti jako různé sopky a tak. Nezbylo než
zout lyže a těch cca 200 metrů sejít blátem pěšky. Slibuji, že už
nebudu jezdit na uzavřenou sjezdovku. Ale vraťme
se ještě na kopec Skrzyczne. Sjížděli jsme po černé č. 23, která
sklonem vůbec nebyla černá, pak odbočili na červenou č. 22a a dojeli k
lanovce B4. Lidí postupně ubývalo, takže tohle se krásně dalo točit po 15
minutách.
Zpět do hlavního areálu Szczyrku je to náročnější a je třeba na
začátku vyšlápnout trochu prudší kopeček. Pak už to po mírných
lesních cestách jede.
Sněhové podmínky:
Ráno vše pěkně umrzlé a pevné, během dne to měklo. V perfektním
stavu po celý den byla výše zmíněná kombinace černé č. 23 + 22a. Dále
to šlo na modrých č. 8 a 10. Navazující červená č. 11 byla taková ta
seškrábaná krupice na skoro ledu. Odpoledne jsem si nesmírně užil
červenou č. 7, na které byly firnové kopečky s povoleným podkladem, tenhle
povrch prostě můžu. Jiní to naopak nesnáší. Na dojezdu k Solisku po modré č.
4 byla vydřená místa a kameny. Námi oblíbená č. 22b kolem vleku C10 už
též nebyla v nejlepší kondici. Odpolední návrat po červené č. 3 byl v
překvapivě dobrém stavu a jediné kritické místo bylo křížení s
místní komunikací.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Středisko patří pod TMR, vše je moderní a krásné. Z
parkoviště 10místná gondola. Firma Leitner asi dala TMR množstevní slevu,
protože všechny lanovky B1, B2, B5 byly šestisedačky s bublinou. Lanovky B3
a B4 jsou čtyřsedačky. Mě osobně dostal vlek C10. Je to nám dobře známá
odpojitelná tatrapoma. Tady ale jede pomalu, u nás to jinak letí. Dále se
vlek stáčí zhruba 15 metrů před výstupem a co je úplně nejvíc -
unašeč se odpojí i na výstupu! To jsem ještě neviděl.
Na toaletě jsem byl pouze na Solisku a pěkné, nové.
Zalidněnost:
Tu úplně nejvyšší zalidněnost nedávám jen proto, že věřím, že to
může být i horší. Ranní nástup na kabinku jsem vyfotil, dopoledne to na
lanovky bylo tak na 10 minut. V tu předpolední špičku jsme se uklidili do
hospody a na vlek C10. Odpoledne už bylo lyžování bez front. Ne sjezdovkách
se vcelku dalo najít s kompromisy okno pro sebe.
Občerstvení a aprés-ski:
Klasika, kde vládne TMR. Její občerstvovny drahé, naštěstí to
zachraňují místní podnikatelé. Navštívena hospoda u nástupu na vlek C10
se vznešeným názvem "Bar Hilton". Klobása za 16 zlotých (zhruba za 90 Kč)
vydala za plnohodnotný oběd.
Doprava do střediska a parkování:
Už příjezd náročný, poskakuje se v koloně k parkovišti. Zdarma je
parkoviště u gondoly, zbytek je zpoplatněný a u silnice postávají
naháněči k parkování na vlastní zahradě. Přijeli jsme
zhruba v 8:15 a parkoviště bylo z 90 % obsazené. Než jsme se obuli, bylo
plno. Parkoviště směs bláta a makadamu.