Sjezdovky:
Sjezdovky jsou jakoby rozházené v pahorkatině mezi skalním masivem
Civetty a Monte Pelma do čtyřech lokalit, z nichž Alleghe a Selva di Cadore
tvoří jeden kompaktní celek, který je s Palafaverou a Zoldem spojen
delšími přejezdovými cestami.
Svahy jsou krotké až příjemně svižné (a to především!), porostlé
řídkým, často modřínovým lesem, přičemž vyloženě strmé sjezdovky
zcela chybí. Načernalé jsou jen krátké úseky. Tratě se rozbíhají do
všech světových stran, takže si lze vybírat míru oslunění i kvalitu
sněhu, která je ve zdejších polohách (vrcholy v 1 800 až 2 100 m n. m.) s
přicházejícím jarem již proměnlivá.

Výtečná je široká červeno-modrá pláň z vrcholu Fertazza (23) i obě
dlouhé červené tratě (21, 29) do údolí (Selva di Cadore). Velkoryse
široké pro sportovní jízdu jsou také obě dálniční sjezdovky podél
páteřní kabinky v Zoldu. Parádní jsou i nejvzdálenější červené
sjezdovky (36, 43, 46) z Monte della Grava (Zoldo) a jejich "sousedka" Laghetto
(37), která je aspoň zčásti hodna svého černého značení. Poměrně
strmá, ač červeně značená, je slalomová trať Civetta (13) z
centrálního vrcholku Col dei Baldi (Alleghe), bývá však vyhrazena pro
trénink. Z kratších tratí potěší modře značená trať Belamont (10) z
Col dei Baldi, která je ve skutečnosti spíše červená a také bývá
částečně zabrána tréninkem.
Vyloženě lehká je modrá trať Baldi (9) z Col dei Baldi, protější
Fernazza (12) z Monte Fertazzy a dále okružní modrá Pian dei Sec (8) do
mezistanice (Alleghe) nebo okružní modrá Casot (41) v Zoldu.
Celkově si ale na Civettě lépe zajezdí pokročilejší, přitom pohodově
naladění lyžaři než úplní začátečníci. Pro výuku jsou ve všech
lokalitách vybavené cvičné louky.
Mimo provoz, a to zřejmě dlouhodobě, jsou okrajové vleky a přilehlé
sjezdovky Lastie a Rio Canedo (Selva) nebo Palma (Zoldo).
Sněhové podmínky:
Po výrazném nedělním ochlazení sjezdovky ztuhly a vydržely pevné až
zledovatělé po celý den, příjemně je doladil také dvoucentimetrový
poprašek a místy i zasněžování.
Na jaře zaručují nejlepší - stále ještě prachovou - kvalitu sněhu
severně orientované tratě z Fertazzy (21, 23 a 29), dále z Col dei Baldi
(10) nebo prakticky všechny v Zoldu.
Naopak nejzrádnější byly jižní svahy v Palafaveře, které spolu s
dosněžováním vytvořily velmi neklidnou podložku - ještě nestihly znovu
zfirnovatět, aby během dne příjemně změkly.
Proměnlivé jsou i západně orientované tratě z Col dei Baldi do Alleghe
- zčásti jsou osluněné (během dne změknou), zčásti však celodenně
zastíněné v mrazivém kotli pod stěnou Civetty. Vysloveně pro "fajnšmekry"
je odpolední sjezd po místy dost prudké, úzké a kašovité červené
návratovce do Alleghe.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky a vleky jsou tu omšelejší, než je v Dolomitech zvykem, ale
páteřní tahy jsou aspoň rychlé (kabinky, 4sedačky). Zdlouhavý je jen
návrat ze Zolda, kde se nevyhnete dvěma dlouhým hrkavým dvousedačkám, z
nichž ta z Palafavery (Pioda) zavírá již v 16 hodin.
Zalidněnost:
Po odjezdu masopustních a víkendových návštěvníků zavládl na
svazích naprostý klid, pro Civettu však vlastně typický.
Občerstvení a aprés-ski:
Na svazích narazíte nejčastěji hlavně malé chaty, často mají jen bar,
bufet a pár stolů k sezení uvnitř, nepočítaje venkovní terasu.
Některé bufety ("okénka") nabízejí prakticky jen panini (zapečené
housky), v těch samoobslužných ("tácovky") si pak dáte těstoviny, lasagne,
guláš, řízek či polívku - i přes skromný výběr vždy výborné,
čerstvě připravené menu. Nejrozmanitější nabídku mají restaurace, kde
usednete k prostřenému stolu a zaplatíte tzv. coperto (ve špičkách bývá
vhodná až nutná rezervace).
WC jsou prakticky vždy umístěné zvenku.
Velmi příjemná je chata Belvedere na vrcholu Fertazza (samoobslužná
restaurace, z terasy výhled na Civettu), milá a skromná pak třeba Pekatorum
pod 2sedačkou Valgranda v Zoldu. Větší a kapacitnější chaty jsou na
svazích nad Alleghe.
Doprava do střediska a parkování:
Ze severu je Civetta přístupná jen horskými silnicemi - příjezd z
Brennerské dálnice přes Bruneck, Corvaru, průsmyk Passo Camplongo a Arabbu
zabere zhruba dvě hodiny.