Sjezdovky:
V jižní části areálu byla v provozu většina sjezdovek včetně černé
sjezdovky č. 8 (Weltcupabfahrt Franz Klammer), která do údolí údajně
nebývá moc často sjízdná. Jen úplně vrchní část, kde v minulosti
startoval SP, byla mimo provoz, stejně jako západní část areálu (sjezdovky
č. 3, 4 a 5). Celkově jsem měl ze sjezdovek trochu rozpačitý dojem, a to
jak z jejich barevného značení, které úplně neodpovídá realitě, tak z
jejich profilů, kdy je často pěkná sjezdovka zmařena nějakým nepěkným
úsekem (střední část červené č. 1, spodní část modré č. 2...).
Obecně mi přijde velká škoda, že některé sjezdovky označené modře
jsou rovinaté cesty, které by se prostě měly značit zeleně. Nejlépe se
pak jevila druhá část červené sjezdovky č. 7, kterou ale obsluhuje
nepříliš pohodlná starší dvojsedačka (zvláštní nástup kolem
restaurace, při teplotě, jaká byla, na ní je opravdu velká zima, opěrky na
nohy jsou hodně vysoko...).
V severní části areálu už jsme, i díky setkání s místními
přáteli, zdaleka nestihli projet všechny sjezdovky. Celkově byla tato
část, osvícená sluncem, v o něco lepším stavu i odpoledne.
Sněhové podmínky:
Ledová hora! Od začátku přemrzlý sníh a hlavně spousta ploten. S
terénem, včetně mě, měla většina lyžařů větší či menší
problémy. V nejhorším stavu byla kolem oběda sjezdovka č. 11. Velkou
výzvou se pro nás stala černá svěťákovka (černá č. 8). Z tří
čtvrtin se dala sjet obstojně, ale ze závěrečného padáku jsme měl
respekt jak nikdy!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Středisko se prezentuje poměrně zdařilým marketingem, o to větší
překvapení je zastaralost zdejších přepravních zařízení. K páteřní
Kaiserburgbahn bych výtky neměl. Lanovky Maibrunnbahn a Strohsackbahn sice
nejsou pomalé, ale vzhledem k jejich délce, vedení lesem a severním svahům
je na nich velká zima.
Největší raritou je pak kabinka Nockalmbahn ze Sankt Oswald. Dle článku
tady na snow.cz je v provozu 47 let a jedná se nejdéle provozovanou lanovku v
celém Rakousku! Jezdí rychlostí 4 m/s, což není vůbec špatné a svezení
na ní je fajn retro. Škoda jen, že k turniketům nejsou gumové koberce, v
lyžácích je to chození (aspoň pro mě) vcelku utrpení. Ale toto trápí i
místa s nejnovějšími lanovkami (Hochimst).
V nejsevernější části celého areálu pak najdete dvě nejmodernější
lanovky - šestisedačku Spitzeckbahn a osmimístnou kabinku Biosphärenparkbahn
Brunnach. Jen houšť!
Zalidněnost:
Čekalo se nárazově pár minut na páteřní Kaiserburgbahn, jinak vše bez
front. Díky podmínkám chtělo být na svahu hodně obezřetný a často se
muselo brzdit kvůli pádům a nekontrolované jízdě některých
lyžařů.
Občerstvení a aprés-ski:
Na jídlo nebyl čas, žízeň jsme zahnali v Silznig Hütte u horní stanice
Nockalmbahn (cash only) průměrným Villacherem (lepší než Stiegel, horší
než Gösser). Jinak areál poskytuje velké množství restaurací a
občerstvoven.
Po lyžovačce je dobré využít jedny ze dvou lázeňských komplexů v
obci. Therme Sankt Kathrein jsou spíše na vyblbnutí, Thermal Römerbad zase
na relax.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice z Millstatu byla od suché až po sněhem pokrytou. Parkoviště bylo
sice zdarma, ale naprosto neuklizené s nepříjemně vyjetýma kolejema. Po
přejezdu do druhé části areálu jsme museli na místo u Nockalmbahn chvíli
čekat, ale prý je tam, vzhledem k malé kapacitě parkoviště, běžné
parkovat i podél silnice.