Bad Kleinkirchheim aktuální report z 10.02.2023

Sjezdovky:

Nad samotným lázeňským městem se rozprostírají spíše rudě červené, ale zpravidla přehledné sjezdovky, často skryté ve stínu. Výjimkou jsou sjezdy pod páteřní kabinkou Kaiserburgbahn, které naopak mají často charakter přejezdových cest, celkově jsou ale nezáludné a např. modrá č. 1 nabídne vyloženě mírné a lehce členité dlouhé svezení až k parkovišti.

Svahy směřující do St. Oswaldu nabídnou většinou také spíše červené sportovní svezení, avšak ty nejlepší svahy se jednoznačně rozkládají úplně nahoře, ať už jde o přívětivost, přehlednost či především výhledy do okolí. Vyloženě ploché modré č. 15 a 18 jsou vhodné pro výuku začátečníků, červené č. 20 až 23 nabídnou ideální svezení pro carvingový oblouk. Sjezdovka č. 13 je vyloženě propojovací a často traverzující cestou.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly jednou z pih na kráse. Stejně jako předchozí den se skvěle lyžovalo na prašanu v horních partiích, stinné a nižší partie však skrývaly mnoho ledových muld, což lyžování dost kazilo. Teploty již nebyly tak mrazivé jako předchozí den, stále však sahaly až k -8, ale díky celodennímu slunci zima nebyla.

Bahno ani kamínky se na svazích nevyskytovaly, zato především sjezdovky nad Bad Kleinkirchheimem byly často pokryté různými úlomky ze stromů, zřejmě větvičkami po nějakém silném větru.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Nejmodernějším výstřelkem je asi kabinka vedoucí ze St. Oswaldu, která je však zhruba stejná jako třeba ta na Černé hoře. Naopak se v areálu svezete třemi neodpojitelnými dvousedačkami a dalším množstvím nevyhřívaných a nekrytých čtyř- a šestisedaček. Unikátní je kabinka Nockalmbahn, t. č. nejstarší provozuschopná v Rakousku, kterou jsem se bohužel z nedostatku času nestihl svézt - upřednostnil jsem alespoň několik jízd na sjezdovce č. 20, kterou jsem objevil až skoro nakonec.

Velkým problémem je také přejezd mezi oběma částmi areálu, zprostředkovaný krátkou procházkou podchodem pod hlavní silnicí. To je samo o sobě fajn řešení, jenže k návratu do Bad Kleinkirchheimu je třeba se ještě vyvézt 200 m dlouhou pomou(!), která logicky pro návrat i jen trochu větší skupiny lidí kapacitně nestačí. Při pohledu na asi dvacetimetrovou frontu v 15:54 jsme, stejně jako množství dalších lyžařů, vyhodnotili, že nezbyde než zkusit k navazující Maibrunnbahn dobruslit asi 450 m do mírného kopce. Pro sportovní jedince dodám, že vrcholovým tempem šlo nakonec tento úkon překonat asi za 2 minuty, ale turnikety u lanovky nakonec zůstávaly otevřené i pár minut po 16. hodině. Jestli ji však stihli všichni čekající na pomu, netuším.

Zalidněnost:

Po předchozím dni v Gerlitzenu jsem neměl velká očekávání a pomalu se smiřoval s tím, že jarní prázdniny už ani v Rakousku neznamenají lyžování bez front. Nakonec to nebylo špatné - u lanovek se prakticky nečekalo, občas do 2 minut pod nejlepšími svahy.

Skoro traumatizující zážitek jsme prožili ale hned ráno po příjezdu, a tak byla nálada už celkem pokažená. Na hlavním parkovišti u Thermal Römerbad, resp. kabinky Kaiserburgbahn byly otevřeny pouze 2 kasy, avšak ne s až tak hroznými frontami. My nicméně evidentně zvolili tu horší z nich a strávili čekáním na nákup skipasů asi půl hodiny. Informace, že společný lístek na lyžování a do lázní lze zakoupit jen po objednání do 15 hodin předchozího dne, byla již jen úsměvnou historkou. Škoda, že právě kvůli této kombinaci jsme přijeli až na tohle parkoviště.

Vrcholem pak byla fronta na kabinku Kaiserburgbahn, sahající až pod přístupové schodiště, ve které jsme strávili další půl hodinu.

Občerstvení a aprés-ski:

Z dosavadního průběhu dne vyplývá, že nebyl čas se vyvalovat po restauracích, kterých je ale jinak u sjezdovek dostatek, především na vrcholcích.

Po zdárném výjezdu lanovkou Maibrunnbahn jsme zašli v 16:10 alespoň na drink do restaurace u její horní stanice, nicméně žádné aprés-ski se zde nekonalo, obsluha nás jen suše upozornila, že za 20 minut zavírá a terasa je již uzavřena. Nakonec ale toto posezení nebylo špatné a my si pak mohli čistě pro sebe zabrat a sjet černou sjezdovku místního rodáka Franze Klammera, která po celé délce až tak černou není, ovšem poslední dvě "stěny" milovníky adrenalinu rozhodně nezklamou.

Doprava do střediska a parkování:

Hlavní silnice vedoucí do města je sice z obou směrů poměrně klikatá, ale bez problémů sjízdná. Parkování je samozřejmě zdarma, spojené bohužel s tradičním rakouským nešvarem - opravdu obrovskými mezerami mezi jednotlivými auty, zpravidla v šířce dalšího auta, které by však již nemohlo otevřít dveře. Místo na hlavním parkovišti u lázní a kabinky Kaiserburgbahn tak už v 10 hodin nebylo, ale poradili jsme si posunutím železného zábradlí a jedno místo skoro u kasy si vytvořili.

Ve městě jsou jinak lázně rovnou dvoje - zde Römerbad, o pár stovek metrů dále pak St. Kathrein. Ceny jsou podobné, my navštívili první jmenované s tarifem od 17 hodin. Venkovní bazén je opravdu takřka přímo u sjezdovky, takže můžete za tmy sledovat práci rolbařů. Lehce nás ale překvapila teplota bazénů, odhadem jen 32 stupňů, což obzvlášť u venkovního nebylo pro delší pobyt moc komfortní. Sauny a jacuzzi jsou za příplatek, ale v areálu nechybí restaurace i s denním menu.