Sjezdovky:
V Bad Kleinkirchheimu převládají členité červené sjezdovky, které
vedou převážně lesem. Určitým handicapem je relativně menší množství
modrých tratí, což komplikuje pohyb např. skupiny s jedním či několika
začátečníky. Svahy Kaiserburgu a Strohsacku jsou tak pro méně zdatné
lyžaře prakticky nedostupné. Podobná situace je také v lokalitě St.
Oswald, kde v moři parádních červených sjezdů poněkud chybí snazší
alternativa pro méně zdatné lyžaře. A tak zbývá pouze Nockalm s modrou
tratí č. 17, která vede v lesních traverzech až dolů do údolí a která
je z nějakého důvodu uzavřena v celé své délce. Začátečníkům tak
nezbývá, než se zdokonalovat na některém z cvičných svahů u dolních
stanic lanovky Kaiserburgbahn nebo v lokalitě St. Oswald, kam ovšem méně
zdatný lyžař musí dorazit nejlépe skibusem nebo autem. V tomto ohledu je
pro začátečníky mnohem vhodnější nedaleké horské sedlo Turracher
Höhe.
Nicméně již mírně pokročilý lyžař si zde velmi snadno najde "tu
svou" sjezdovku", případně několik sjezdovek, které na sebe navazují. Tato
strategie je vhodná mj. i proto, že časté přejezdy z jedné části areálu
do druhé tady zabere opravdu dost času. Na vině je nejen určitá
nekompaktnost areálu, ale také starší, pomalejší a tedy i méně
kapacitní dopravní zařízení.
Sněhové podmínky:
V době našeho pobytu již zejména do údolí pod okolní vrcholy masivu
Nockberge přišlo jaro. V horních partiích ještě mnohde ležel i
přírodní sníh, nicméně v dolních pasážích sjezdovek to mnohdy už
kolem poledne byl hrudkovitý a těžký firn. Dojezdy do údolí se tak v
některých místech zejména v odpoledních hodinách stávaly pro mnohé
docela adrenalinovou zábavou (např. dojezd pod Sonnwiesenbahn 1). Sjezdovky ve
středisku ale i tak byly pravidelně upravovány a dokud byl konkrétní úsek
ve stínu nebo pokud se nacházel v nejvyšších partiích, stále sliboval
velmi pěkné svezení.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Bad Kleinkirchheim disponuje lyžařskou infrastrukturou, která je z
perspektivy ostatních rakouských alpských středisek považována za
zastaralou. Tato skutečnost nijak nesnižuje celkovou kvalitu lyžařského
zážitku a objektivní rozmanitost zdejších lyžařských terénů, nicméně
byly chvíle, kdy člověka starší dvousedačka, případně kotvový vlek,
skutečně překvapil. Starší dopravní zařízení s nižší kapacitou se do
určité míry také podepisují na tom, že se před nimi občas v
exponovaných časech tvořily menší fronty či shluky lidí. V neposlední
řadě pak celodenní využívání lyžařských vleků člověka mnohem
rychleji unaví. O to lépe se pak cítí po podvečerní nebo večerní sauně.
Nabídka stravování a ubytování v místě pak již ale v ničem nevybočuje
z obvyklého.
Zalidněnost:
Počet návštěvníků a lyžařů odpovídal pomalu se blížícímu konci
sezóny. Ráno a dopoledne (mnohdy ještě i kolem 11.00 hod., což potvrzuje
tezi o tom, že tady se skutečně nikam nespěchá) se tvořily menší fronty
u dolních stanic lanovek Malbrunbahn a Sonnwiesenbahn, v menší míře pak
také u Kaiserburgbahn, což bylo spíše důsledkem jejich stáří a
relativně nižší přepravní kapacity. Přes den se dva dny po sobě podobná
situace opakovala na návrší Nockalmu (1 870 m n. m.) na přejezdu do části
St. Oswald, nicméně obvykle nebylo nikde nutné čekat.
Z hlediska národnosti dominovaly zejména návštěvníci ze střední a
východní Evropy (ČR, Polsko, Maďarsko), každou chvíli byla slyšet také
slovinština a chorvatšina. Početnou skupinu návštěvníků střediska
tvořily také starší Rakušané (resp. německy hovořící lyžaři),
kteří ovšem zpravidla překonávají všechny ostatní v lyžařských
dovednostech...
Občerstvení a aprés-ski:
Tak jako i jinde v Rakousku, možnosti občerstvení se v průběhu
lyžování jsou takřka nepřeberné. Útulné chaty s venkovním posezením
jsou všude, ty u horních stanic lanovek a vleků jsou plné opalujících se
lyžařů spíše přes den a v době oběda, ty situované u dolních stanic
pak od těch prvně jmenovaných přebírají štafetu ve chvíli, kdy se
lyžařův den obvykle chýlí ke konci. Ceny vydatných polévek oscilují
kolem 6 EUR a hlavní jídlo lze pořídit v ceně kolem 10 až 12 EUR. Vše je
poctivě připraveno z čerstvých surovina a porce jsou mnohdy i více než
dostatečné.
Specifikem Bad Kleinkirchheimu a jeden z hlavních důvodů, proč jsme se
rozhodli jej navštívit, je jeho lázeňský status. Ten pak do značné míry
také modifikuje způsob, jakým zde lze strávit pozdní odpoledne a večer,
tzn. dobu aprés-ski. Kromě notoricky známého a skutečně pozoruhodného
třípodlažního areálu Římských lázní (Römerbad), nacházejícího se u
dolní stanice lanovky Kaiserburgbahn, který je, podle mého názoru,
nejvýhodnější navštívit právě až v době od 17.00 hod. do 21.30 hod. a
využít tak zvýhodněného vstupního tarifu, stojí v místě zcela jistě za
pozornost o něco méně okázalý, nicméně prakticky srovnatelný areál
lázní Sv. Kateřiny (Therme St. Kathrein), který je situován v "dolní"
části obce poblíž Malbrunbahn a Sonnwiesenbahn. V místě je samozřejmě
také několik hospod a barů, nicméně celkově jde skutečně spíše o
klidnější lázeňskou lokalitu, divoké večírky a diskotéky tady rozhodně
nečekejte.
Doprava do střediska a parkování:
Bad Kleinkirchheim leží na silnici B 88, která odbočuje ze silnice B 95,
spojující údolí Lungau s Klagenfurtem. Celá příjezdová trasa ze
severovýchodu, tzn. právě od výše zmíněného údolí přes sedlo
Turracher Höhe až do Bad Kleinkirchheimu byla v březnu již zcela suchá a
dobře sjízdná. Provoz zde bývá hustší snad jen v pátek odpoledne a v
neděli v podvečer, jinak je na cestách relativně klidno a samozřejmě i
bezpečno. Celkově trvala cesta z Ostravy i se zastávkami kolem sedmi hodin a
byla plynulá, včetně průjezdu Vídní.
Parkování bylo k dispozici u hotelu, v němž jsme bydleli, přičemž
parkoviště nebylo za čtyři dny pobytu ani jednou zcela zaplněné. Velká a
kapacitní parkoviště jsou u dolních stanic většiny páteřních lanovek
(Kaiserburgbahn, Malbrunbahn, Sonnwiesenbahn, Nockalmbahn), přičemž zejména
to u Kaiserburgbahn je obrovské a je velmi výhodně umístěno nejen v
blízkosti lanovek, nýbrž také v bezprostřední blízkosti lázní Romerbad.
V době našeho pobytu byla všechna zmiňovaná parkoviště zaplněna
maximálně z poloviny svých kapacit.