Arabba Marmolada aktuální report z 24. - 30.03.2025

Sjezdovky:

Nechci tady popisovat počet a "poměr barev" obrovského množství sjezdovek, ke kterým má lyžař v rámci skipasu na celé Dolomiti Superski přístup, to lze snadno nastudovat z mapy a z informací dostupných na internetu...

Spíš bych se chtěla zaměřit na pro mě novou situaci, do které se možná někdo z čtenářů taky dostane, kdy jsem jako zkušená lyžařka lyžující od dětství vyrazila na týden do hor s mírně pokročilou začátečnicí - vysportovanou holkou, která se učí lyžovat pod odborným instruktorským dohledem, ale lyžuje teprve druhým rokem. A Dolomity nám ukázaly, že zkušenosti nabrané v českých horách, nebo v menších rakouských střediscích jsou cenné, ale tyhle hory jsou přeci jen ještě trochu jiný level. Takže nás a hlavně mě, trochu překvapilo to, co zkušený lyžař nevnímá a nepotřebuje řešit, že delší přesuny mohou byť fyzicky docela zdatnému, ale málo zkušenému lyžaři brát hodně sil, které potřebuje pošetřit i na zpáteční cestu, navíc některé úseky červených sjezdovek se ve skutečnosti svojí obtížností rovnají spíš černé sjezdovce. A když se lyžař chce ve velkém areálu někam vypravit "na výlet", tak to samozřejmě nejde vždycky objet po modrých. Třeba červená sedmička z Passo Padon, kterou je potřeba zdolat na trase z Malga Ciapely do Arabby, má dva docela dlouhé úseky, které jsou sklonem a celkovou obtížností opravdu totožné například s černou třináctkou, která přechází v černou pětku a vede z Pescoi do Arabby. Černá je samozřejmě takto náročná po téměř celé délce a ne pouze úsekově, takže chápu a rozumím, proč sjezdovky dostaly barevné označení, jaké dostaly. Moje začátečnice tu sedmičku s mojí dopomocí bezpečně zvládla, ale sebralo jí to síly a nám oběma čas.

Takže jsme začaly lépe plánovat a zjistily jsme, že areál to má pro podobné případy vyřešené perfektně. Třeba sedačka č. 12 vedoucí na Passo Padon totiž vozí lyžaře obousměrně, čímž se lze právě sjezdu zmiňované sedmičky vyhnout. Nahoře je pro cestu dolů standardní nástup - turnikety, branka, není potřeba se nijak domlouvat s vlekaři, stačí prostě přijít a nastoupit. Jen škoda, že tato obousměrnost některých sedačkovek není nijak vyznačená v mapě.

Dále je možnost po sjetí modré devítky posadit méně zdatného lyžaře do mezistanice kabinky v Pescoi, která ho sveze do Arabby a pokročilý lyžař si mezitím může ze stejného místa vyjet kabinou nahoru a užít si sjezd z Porta Vescovo až dolů do Arabby, dále se dá společně lyžovat na modrých mezi Burz a Arabbou, nebo na mírnějších červených mezi Plan Boe a Bec de Roses, případně pokračovat dál k Passo Campolongo na modré sjezdovky směrem k Alta Badia.

Toť moje rada pro ostatní lyžařsky nesourodé dvojice, nebo skupiny, které chtějí trávit den na lyžích společně, ale tak, aby se začátečník nestrhal a zároveň si pokročilý lyžař dobře zalyžoval.

Podobně jsme to udělaly v den, kdy jsem si chtěla objet Sella Rondu, kdy si druhá lyžařka brousila modré nad Arabbou, zatímco já jsem si sama objela zelenou trasu, což mi zabralo dvě hodiny a třicet minut. Jela jsem bez přestávky, takže tímhle časovým údajem nechci zpochybňovat obecně známé doporučení, které říká, že by si lyžaři měli na okruh vyhradit raději čtyři hodiny času, aby stihli bezpečně včas vrátit do svého údolí.

Jinak sjezdovka z ledovce Marmolada byla ráno vždy v tak pěkném stavu a má příjemný sklon, že jsme ji jezdily bez potíží obě společně. Kdyby ale měl některý lyžař obavu, aby nepřecenil svoje síly, dalo by se i zde bez potíží sjet dolů lanovkou, buď rovnou z Punta Rocca, nebo v případě potřeby z mezistanice Seruatta.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly perfektní, krásně urolbovaný, čerstvý přírodní sníh, nebo příjemná vrstva prašanu na urolbovaném podkladu. Jenom v níže položených místech, pod cca 1 800 metrů, byla odpoledne břečka s muldami, ale s tím se v takto jarním termínu počítá a není nutné tudy jet dříve, než nastane čas návratu do ubytování.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hustá síť komfortních lanovek a vleků snad všech možných druhů a typů.

Přidám zde ještě jednu radu - na Marmoladu stojí za to jet takzvaně "prvním lanem," případně si jí hned ještě jednou, dvakrát zopakovat, dopoledne byla lanovka absolutně bez front a sjezdovka málo zalidněná, ale jeden den jsem udělala chybu - sjela jsem tam ještě jednou okolo poledne a nejenom, že zalidněnost byla větší a spodek sjezdovky už nestál díky břečce za nic, ale vystát frontu na lanovku v pomalu postupujícim obrovském chumlu lidí trvalo nepříjemných 40 minut.

Zalidněnost:

V areálu se pohybovalo obrovské množství lidí, ale vzhledem k velikosti se lyžaři rozprostřou a často člověk jede některou sjezdovku úplně, nebo téměř sám. Fronty na lanovky nebyly, s výjimkou té jedné zkušenosti, kterou popisuji výše.

Občerstvení a aprés-ski:

V areálu je mnoho hospůdek, restaurací a aprés-ski barů, každý si vybere to svoje.

Ubytovaným v Malga Ciapela doporučuji na večerní posezení, nebo ranní kávu malou hospůdku/bar ve vnitrobloku mezi gift shopy, naproti půjčovně, kde mají skvělé ceny a příjemnou lokální atmosféru, chodí tam na popracovní pivko vlekaři a další místní obyvatelé a ne tak moc turisti, kteří se drží spíše v hotelovém baru.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezdovou silnici do Malga Ciapela lemují značky o povinnosti sněhových řeťezů, ale v tomto termínu byla silnice suchá. Parkoviště pro lyžaře jsme díky parkování na hotelovém parkovišti a lanovce v docházkové vzdálenosti netestovaly, ale parkovací kapacity i pro přespolní zde u lanovky jsou.