Sjezdovky:
Lyžovat se dá na 60 km sjezdovek přímo v Arabbě a sousední Marmoladě s
lokálním skipasem, ale vzhledem k „nekonečným“ možnostem v sousedních
údolích se vyplatí superskipas, který vyjde na den o cca 10 eur na den
dráž.
Přímo nad Arabbou se zdvihá severní svah Porta Vescovo s dlouhými
červenými a černými sjezdovkami s 900m převýšením, který je v lednu
velmi stinný. Jeho přednosti vyniknou až později, kdy si drží kvalitní
prachový sníh i v teplých jarních dnech.
Dvě černé sjezdovky – Sourasass, prosmýkající se mezi skalami, a
přímá ultrastrmá Fodoma – jinak patří mezi největší lahůdky
Dolomit.
Široká červená Alpenrose slouží především jako tranzitní
„sellarondová“ trať, klidnější je červená Ornella, která mírně
kličkuje celým svahem.
Jižní svahy nad Arabbou jsou slunečnější.
Sportovní lyžaře zaujme zejména krátká černá sjezdovka z vrcholu
Burz, po odvráceném úbočí klesají i přívětivější červená a modrá
varianta, ty se však brzy spojí s rušnou „sellarondovou“ svážnicí.
Velmi frekventované jsou kvůli tranzitujícím lyžařům i obě červené z
dalšího vrcholku Bec de Roces.

Velmi atraktivním cílem je samozřejmě Marmolada, nejvyšší vrchol
Dolomit s dlouhou sjezdovkou s 1 800m převýšením a především panoramatem
celého pohoří. Z Arabby se „traverzuje“ směrem k úzkému sedlu Passo
Padon, odkud klesá na úpatí Marmolady do Malga Ciapely dlouhá a točivá
červená sjezdovka, která se v závěru postupně mění v mírně klesající
cestu. Z vrcholu Marmolady roluje po ledovci středně široká červená
sjezdovka s úchvatnými výhledy, která se na úrovni mezistanice Serauta
stočí a po strmějších pláních a v serpentinách míří směrem k Passo
Fedaia, odkud pokračuje po společné trati do Malga Ciapely. Většina
návštěvníků Marmolady si ji sjede právě jednou, ale i to stačí, aby se
místy subtilní a prudká trať během dne dost „zdevastovala“, navíc je v
lednu celý den ve stínu.
Z Arabby je za necelou půlhodinu na lžích dostupná sousední Alta Badia
(Passo Campolongo), za tři čtvrtě hodiny pak Val di Fassa (Belvedere). V Alta
Badii láká pahorkatina mezi vrcholky Pralongia, Biok, Piz Sorega a Piz la Ila
s kratšími modrými nebo červenými sjezdovkami, dále závodní černá
trať Gran Risa (nebo její méně nápadná, ale široká a pohodová červená
varianta), výlet po dlouhých červených sjezdovkách a přejezdech k
romantickému kostelíku La Crusc. A naprosto jedinečným panoramatickým
výletem je sjezd z vrcholu Lagazuoi do Armentaroly opuštěným údolím v
sevření skal masivu Fanes, v závěru s „vlekem“ v podobě koňského
spřežení (příplatek ke skipasu 8 eur za taxi/skibus a 5 eur za koně).
Sněhové podmínky:
Přírodního sněhu v Dolomitech je stále málo, ale sjezdovky byly díky
dostatečně vytrvalému období mrazů v naprosto perfektním stavu. Zejména v
noci na ně děla přisypávala další „technický“ prašan. Ranní
manšestr je díky tomu naprosto dokonalý – pevný, vodivý, přitom ne
ledovatý. Během dne pak záleží na intenzitě provozu, takže ve
strmějších a frekventovaných úsecích se povrch „vyšoupe“ na tvrdou a
výjimečně i ledovatou desku se sněhovými náhraby (zejména na tranzitních
trasách Sella Rondy). Více přírodního sněhu by určitě pomohlo i na
„kamenité“ Marmoladě nebo na výletnímu sjezdu z Lagazuoi do Armentaroly,
kde se občas válely vytrhané kamínky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Porta Vescovo jezdila jen „zalomená“ 20místná kabinka s
mezistanicí, které trvá výjezd téměř 20 minut. Uvnitř kabinek jsou
oproti minulosti dvě lavičky k sezení (pro cca 6 osob), zbývající místa
jsou na stání. Velká kabinová lanovka „bedna“ je kvůli závadě mimo
provoz, ale v únoru by již měla opět jezdit. „Sellaronďané“
využívají především moderní 10místnou kabinku Portados a navazující
6sedačku Carpazza.
Již loni vybudovaná 6sedačka Antercrep do sedla Padon výrazně zkrátila
čas výjezdu „mrazivou“ kotlinou, navíc umožňuje i sjezd dolů méně
zdatným lyžařům, kterým úzká, strmá a „rozrochtaná“ trať při
návratu z Marmolady činí značné potíže.
Tři navazující visuté kabiny na Marmoladu jsou sice samy o sobě rychlé,
ale dost těsné. I bez front trvá výjezd na vrchol s přestupy téměř půl
hodiny. Za slunečných dnů se zhruba od 10.30 až 11 hodin tvoří v Malga
Ciapele dlouhé fronty, jimž se lze brzkým ranním výjezdem z Arabby vyhnout
(ze vzdálenějších údolí nelze přejezd pod Marmoladu stihnout
rychleji).
Zalidněnost:
Na trase Sella Rondy není při příznivém počasí klid ani v lednu, zato
méně „atraktivní“ odbočky ze Sella Rondy byly skoro liduprázdné
(Pralongia nebo La Crusc v Alta Badii, Ciampac a Buffaure ve Val di Fassa, Monte
Pana a překvapivě i Seceda ve Val Gardeně a další).
Velkou výhodou Arabby je omezená ubytovací kapacita přímo v městečku,
díky níž je ranní nástup mezi 8.30 a 9 hodin naprosto bez stresu. Později
již po tranzitních sjezdovkách proudí davy, vydávající se na trasu Rondy
z okolních údolí.
Marmoladu je nejvýhodnější stihnout brzy dopoledne před tím, než ji
zaplaví výletní davy – jak kvůli frontám (první „špunt“ se tvoří
již na 2sedačce Sass de la Vegla v mezistanici v Arabbě, další pak u první
kabiny v Malga Ciapele), tak stavu sjezdovky.
Nejvolněji bylo na svazích v sobotu, kdy se střídají týdenní turnusy.
Zvlášť když není předpověď počasí příznivá, jednodenních a
víkendových návštěvníků je méně a míří spíš do dopravně
dostupnějších areálů Dolomit.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny v horských chatách jsou v celé oblasti Sella Rondy vyšší i na
alpské poměry – polévky okolo 15 eur, hlavní jídla okolo 20 eur. V mnoha
restauracích s obsluhou se platí tzv. coperto za „prostření stolu“ –
cca 3 eura za osobu.
Na Porta Vescovo se nachází elegantní restaurace Luigi Gorza s výhledem
přes panoramatická okna, kromě níž je v budově také bar, kde si lze dát
kromě kávy a drinku také sendvič (panini). Samoobslužná restaurace byla
mimo provoz.
Nedaleko Arabby se střetávají provincie Belluno se sousedním Jižním
Tyrolskem (Alta Badia, Val Gardena) a Trentinem (Val di Fassa), díky čemuž je
i gastronomická nabídka velmi rozmanitá.
Doprava do střediska a parkování:
V Arabbě lze parkovat především na placené ploše pod nástupní
stanicí lanovek na Porta Vescovo.
Příjezd do Arabby vede od severu „nejsnáze“ po horské silnici přes
Corvaru a dobře udržovaný průsmyk Passo Campolongo.