San Domenico di Varzo aktuální report z 15.02.2025

Sjezdovky:

Dokonalá začátečnická zóna na slunném dnu horské kotliny kolem pomalé čtyřky. Okolo odpojitelných zařízení směsice spíše červených tratí, černých pár je, ale nic ostrého nečekejte. Nejméně lidí bylo vzadu na Bondoleru, kde jsou svahy severní orientace. Odjezdovou trať do údolí nelze hodnotit pro nefunkčnost. Jen v případě zasněžování bude trpět všemi neduhy takových odjezdových trati. Jiná varianta asi nebude pro sklon terénu realizovatelná. A zatím končí u dolní stanice již vyřazené údolní dvojsedačky.

Sněhové podmínky:

Papírově slušné podmínky ne zcela souhlasily s realitou. Zasněžování je instalováno pouze na odjezdové sjezdovce do údolí. Ale... V rámci obrovských investic do infrastruktury zůstala tento rok ještě bez zasněžení, tedy mimo provoz. Rovněž ji zatím nemají protaženou až k nové kabině, která začíná o něco níže v údolí. Jinak na Itálii zcela nečekaně je středisko v provozu pouze na přírodním sněhu. Aspoň jsem v lyžovatelné části neviděl žádné stopy zasněžovacích technologií. Ve volném terénu trčely skály i kameny. Otevřené sjezdovky na množství lidí a teplé počasí však byly celkem slušně jezditelné až do konce lyžařského dne. Bez kamínku, bez vydřených míst.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Tady proběhly vzhledem k velikosti střediska monstrózní investice. Moderní zbrusu nová 8místná kabina Bartholet s hypermoderním nástupním terminálem v údolí včetně podzemního parkoviště. Dále nová odpojitelná pohodlná 6sedačka Bondolero rovněž od Bartholetu a expresní 4sedačka Dosso od Leitnerů. Tyto mají kryt pro nepřízeň počasí. Zbývá začátečnická extrémně pomalá čtyřsedačková lanovka Ciamporino bez krytu. Jako relikt minulosti střediska zůstala dolní část přístupové původní 2sedačky z údolí po mezistanici, jenž byla mimo provoz. Jsou zde pro úplné začátečníky navazující 2 dlouhé kryté pásy využitelné i pro bobování.

Zalidněnost:

Ráno u nástupní stanice davy, ale vše šlo poměrně rychle. Nahoře se na úvod vše rozptýlilo. Jen pak dojeli dospívající místní a do oběda bylo husto. Přes polední pauzu volněji s následnou špičkou do cca 14:30. Poté zase až prázdno, jen tratě už nebyly v dokonalé kondici. Další dav se utvořil na sjezd do údolí, neboť odjezdová trať je mimo provoz, i když někteří lyžovrazi ji jeli po svých. Už z lanovky šla vidět absentujicí sněhová pokrývka. Ani sítě v kritických místech nebyla instalovány, o zasněžování se ani nepokoušeli.

Občerstvení a aprés-ski:

Vyzkoušeli jsme chatu u horní stanice kabiny Ciamporino. Jídlo dobré, ceny za hlavní jídlo přes poledne 13 až 16 eur. Jen servírováno na jednorázové talíře. Večer s odjezdem denních lyžařů bych to odhadoval na vesnici duchů na konci slepého údolí.

Doprava do střediska a parkování:

Jeli jsme ze Švýcarska z Wallisu, tedy přes průsmyk Simplon. Cesta byla suchá, jen jsme chytli kamion jedoucí 40 km/h, co udělal menší kolonu a nešel předjet. Netušil jsem, že tam mohou, když pod průsmykem vede tunelem železnice, kudy tranzit vozí po kolejích. Z údolního městečka Varzo úzká klikatá suchá silnice. Ráno jsme jeli sami, nabyl jsem tedy mylného dojmu, že bude prázdno. Jenže všichni už tam byli... Přehlédl jsem, že o víkendech je začátek v 8:30. Parkování především v parkovacích domech zdarma.

Zpět jsme jeli přes Locarno. Teda silnice z Itálie do Locarna je neskutečně zatáčkovitá, úzká, nepřehledná, kde se dá jet 50 km/h. Pak nájezd na dálnici a přes Domodossolu, kde se odpojuje silnice na San Bernardino. Dole 100 km/h, jinak rychlost omezená na 80 km/h přes sedlo. Dále nájezd na dálnici, kolem Churu a zpět do Rakouska u Dornbirnu a návratem přes Německo kolem Mnichova na Rozvadov. Zcela bez provozu. Ale vyjížděli jsme kolem až 17:15. A k Locarnu nám to trvalo 2 h, což na 90 km není závratná rychlost. Naftu jsme brali v Lustenau v Rakousku za 1,61 eur. Na dálnici samozřejmě ceny jako u nás mnohem vyšší.