Sjezdovky:
Nevím, jakým způsobem zasáhl do modelování terénu člověk s těžkou
technikou, každopádně dominantní červené sjezdovky tu doplňují modré
únikové cesty pro méně zkušené lyžaře. Někdy jsou koncipované jako
lehčí skikrosy s klopenkami a vlnami. Modré sjezdovky jsou především ve
výukové oblasti nad osadou Sonnleitn. Černé sjezdovky tu jsou v menší
míře, ale není potřeba mít přehnaný respekt - mnohé úseky na
červených sjezdovkách mi připadaly náročnější.
Sněhové podmínky:
Víkend před příjezdem napadl v horních partiích prašan, takže tu byla
možnost freeridu na neupravovaných "loukách". Otevřeny byly všechny
sjezdovky, kromě jedné, kterou obsluhuje letos nefunkční kotva
(Kanonenrohrlift). Upřímně, žádná škoda. Dopoledne vše vymrzlé,
postupně to povolovalo. Ale i odpoledne se dalo najít sjezdovky, které byly
ve výborné kondici. Vraceli jsme se každý den po 7,5km dlouhé Carnii do
údolí. Tam už se v prudších dolních partiích tvořili muldy a na
okrajích se objevovaly hnědé fleky, ale nebyla to žádná tragédie.
Uvidíme, jestli přežije předpovídané dešťové srážky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vesměs lanovky moderní, hlavní je gondola se 2 mezistanicemi a pak ještě
další 2 gondoly. Zbytek sedačky. U kratších a výukových svahů kotvy a
pomy. WC v porovnání s italskými středisky ve větším množství a
"kulturnější". Půjčovny, luxusní nový skidepot, lyžařské školy - to
je asi už standard.
Zalidněnost:
Měl jsem trochu obavu z termínu, který se kryl s masopustem. Ale nebylo to
nic hrozného. Největší nával ráno u lanovky z Tröpelachu. Ve skutečnosti
jsme tu nikdy nečekali déle než 10 minut. Pak už to byly všude
záležitosti do 5 minut. Převládali německy mluvící lyžaři, pak Češi a
Slováci, dosti Holanďanů. Díky hezkému počasí lidé posedávali už od
ranních hodin na terasách, takže se dalo natrefit na poloprázdné sjezdovky
prakticky celý den.
Občerstvení a aprés-ski:
Nejvíce jsme využívali italskou restauraci hned za hranicí. Cenově
nejlepší, ale brzo obsazená. Dále jsme zkusili restauraci U Slováka -
bohužel s rakouskými cenami, ale také točenou Plzní nebo kofolou a denní
specialitou (žebra, hamburger atd.). Místní kuchyni jsme vyzkoušeli v
restauraci Kristall. Možností je tu mnoho. Přes týden v odpoledních
hodinách se rozjížděla diskotéka s tancem na terase největší restaurace
u konečné Millénia Expressu.
Doprava do střediska a parkování:
Mezi Salzburgem a Flachau omezení díky opravě tunelů, v neděli min. 30
minut. Parkoviště velká, k terminálu rozváží lyžaře 2 JCBčka s
vagónem, takže člověk opravdu musí udělat jen pár kroků.