Sjezdovky:
Většina střediska má ryzí červený ráz. Nemalý podíl tvoří
ostřejší pasáže. Nicméně většina sjezdovek je dobře přehledných a
širokých, takže není třeba se bát rychlejšího rozjetí lyží. Kolem
nástupní lanovky Madritsche jsou sjezdovky asi nejmírnější a také
nejvíce využívané lyžařskými školami. Čím víc směrem k Troghöhe,
tím se stával sklon červenějším. Druhá strana "za mostkem" kolem vrchu
Gartnerkofel nabízel menší počet lidí a volnější sjezdovky. Sjezdovky se
pohybují v délce od dvou do tří kilometrů. Ideální délka pro jízdu s
možná jednou menší přestávkou na vydechnutí.
Trať číslo 40 patří k páteřním rozdělovníkům v areálu a bývá
proto brzy v dolní části vydřená. Totéž platí o sjezdovce č. 23, kde je
prvním lyžařům umožněn vstup už od 7:30 a kopec využívají školy.
Nejvíce mě bavily sjezdovky č. 1, 3 a 4 - méně lidí a ideální pro
sportovní carvingový styl jízdy. Hodně podobně se dalo zajezdit na trase
č. 63. Prudčí pasáže se dají často oběd záchrannými cestami nebo
modře značenými sjezdovkami, které nabízí občas zábavnou formu svezení
s klopenkami, hrby apod. Pro děti velmi zábavné.
Sněhové podmínky:
Všude i mimo sjezdovky je asi metr přírodního sněhu. Vyznavači jízdy
mimo značené sjezdovky měli naprostý ráj. Sníh má dobrou strukturu a
drží si celodenní kvalitu. Nenarazil jsem na vydřené místo - velká
pochvala pro vlekaře a rolbaře. Samozřejmě je všude vidět, že místním
zaměstnancům nevadí, že jim tam lezou lidi a jsou vždy příjemní a
nápomocní. Jeden z důvodů, proč preferovat Alpy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina areálu je pokryta rychlými 6sedačkami s bublinou. Strana za
mostkem je ovšem ještě před modernizací. Zvláště pokud máte děti, tak
oceníte, že jim nemusíte sundávat a nosit jim lyže, protože kabinkových
lanovek tolik není. Z Tröpolachu vede jedna monstrózní dlouhá kabinka,
která je určená pro ty, kteří bydlí dole v údolí. To se nás naštěstí
netýkalo. Pro ty, co najdou ubytování nahoře v Sonnenalpe nebo Sonnleiten,
je téměř jistota, že budou mít možnost ski in - ski out.
Zalidněnost:
V Nassfeldu se stále buduje a staví nové hotely. Středisko nabírá na
popularitě a rozhodně na to má. Nicméně mám pocit, že aktuální stav v
podstatě naplňuje kapacitu. Překvapivě větší fronty, někdy dokonce až
pětiminutové, byly v týdnu. Nicméně, byl jsem jednou ze součástí
frontového organismu. Takže si nemůžu stěžovat.
Občerstvení a aprés-ski:
Jelikož jsme byli s dětma, tak nemůžu sloužit se zábavou, která
nastává po posledním laně. Zvuky hudby a dunění k nám ale večer na
balkon dolehly. Asi se tam něco děje i po setmění. Navštívili jsme
několik "Hutte" a musím říct, že k italské kreativitě a nápaditosti to
má hodně daleko. Ne, že bychom si nepochutnali, ale rakouský model je spíš
fastfood a "wínr šnicl". Každopádně to stačí a děti stejně chtějí
vždy jen pizzu nebo hranolky. Kávu ovšem uměli velmi dobrou. Gosser je taky
solidní pivko.
Doprava do střediska a parkování:
Většina přijíždějících z Čech protíná Salzburg - několik
kilometrů za ním jsou stavební úpravy několika tunelů (před Flachau) a to
bývá často zdrojem kolon. Nám to na obou sobotních cestách přidalo cca
hodinku, hodinku a půl. Poslední úsek z Tröpolachu má asi 10 km a
překonává 1 000 výškových metrů a jsou to v podstatě serpentiny, takže
může zde být potřeba řetězů. Celou dovolenou jsme parkovali u našeho
hotelu.