Sjezdovky:
A tady se začíná můj názor na Sillian silně formovat. Po výjezdu
kabinkou z města nahoru se najednou otevírá nádherná prosluněná horní
část areálu s perfektně urolbovanými a širokými sjezdovkami.
Cesta vede k sedačce Thurntaler, která nás vyveze do nejvyššího bodu
střediska - vrcholu Thurntaler ve výšce 2 407 m. Ta lanovka má pod sebou
nádhernou širokou červenou sjezdovku č. 5, kterou jezdím následující
hodinu (možná dvě) a pořád mě baví - je široká, ve spodních dvou
třetinách s různými zlomy, vlnami, odklonem. V každé části je jiná a
převýšení 435m je tak akorát.
Až později dostávají prostor další sjezdovky, třeba neméně
zajímavá červená č. 6, vedoucí ke spodní stanici Ausservillgraten do cca
1 500 m n. m. Takže když to pojedete z nejvyššího bodu, máte krásné
převýšení 900 m.
Samozřejmě i sjezd k parkovišti je fajn, ale černá č. 1a je zavřená,
tak je třeba objíždět po modré přejezdové cestě.
Nejenom začátečníci jistě ocení modrou č. 3, která svou šířkou
zaručuje, že se na ni všichni učící se malí i velcí pohodlně vejdou a
ještě zbude hodně místa pro ty, kteří si chtějí projet její zábavný
profil ve větší rychlosti.
No a nejlepší nakonec: 90 % sjezdovek je otočených na východ a
jihovýchod, takže i teď v lednu jste od rána minimálně do 14 hodin na
slunci
.
Sněhové podmínky:
Fantazie, takto kvalitně upravené sjezdovky jsem už dlouho neviděl.
Nevím, jestli je to standard, ale ve středu 21. 1. to nemělo chybu. Nahoře
je sníh i mimo sjezdovky, ale není ho mnoho, odhad 30-50 cm.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zdejší lanovky už něco pamatují, nenovější je vyhřívaná
šestisedačka Thurntaler z roku 2010. Vše ostatní je podstatně starší, ale
je to daň za ten klid, co tady máte a třeba 4sedačka Ausservillgraten je
stejně rychlá, akorát nemá bublinu a vyhřívání. Kabinka od parkoviště
zanedlouho ostaví čtyřicítku. Pro těch pár lyžařů to kapacitně
stačí. Fronta se dělá jen kolem 9. hodiny ráno, když přijede plný
autobus školní mládeže. Pokud bych jezdil do údolí často, asi by mi
vadilo obcházení spodní stanice kabinky, protože sjezdovka končí na jiné
straně budovy, než jsou schody k lanovce.
Zalidněnost:
Občas trochu plné sjezdovky díky školním kurzům jak z Česka, tak z
místních škol, pár místních důchodců, se kterými byla vždycky radost
si popovídat na lanovce a pár návštěvníků jinde neuvedených. Takže v
čase přestávek kurzů byly sjezdovky prázdné úplně. Do toho celé dva dny
bez jediného mráčku - co chtít víc? 
Občerstvení a aprés-ski:
První den jsem navštívil samoobslužnou restauraci u spodní stanice
sedačky Thurntaler a byl jsem spokojen. Poctivý Bratwurst s hranolkami 11,5
EUR (stejně tak i Currywurst). Třetinka coly za 4 EUR. Žádné čekání,
usměvavý personál, všechno tak, jak má být. Ve čtvrtek jsem šel znovu a
najisto.
Doprava do střediska a parkování:
Parkoviště u spodní stanice kabinky bylo přehledné, uklizené a v ceně
skipasu. Z Mikulova po S6 je to 520 km.