Sjezdovky:
Absolutně nejlepší je č. 1 červená. Takhle zábavnou jsem už hodně
dlouho nikde nejel. Dostatečně široká a sklon příjemný pro sportovní
lyžaře, ale i děti. To, co ji dělá tak fantastickou, je množství
terénních vln, které musí člověka bavit a každá jízda je skoro
originál. Hlavně její spodní levá část č. 1a je modrá vyloženě pro
učení dětí. Sjezdovka č. 2 červená není taky špatná, ale zde mi vadily
úseky, kde les vytvářel stín přes celou šíři sjezdovky. Holt daň za to,
že je úplně nakraji a hned u lesa.

Sjezdovku č. 3 červenou jsem nejezdil z toho důvodu, že se nahoru muselo
jen dlouhou 2sedačkou. Modrá č. 5a pohodová pro děti. Dalo by se na ní
hezky jezdit carvingem, ale chtělo by to spíše dopoledne. Já ji jel až
odpoledne k autu a už byla trochu rozbitá. Na oficiálním plánku střediska
je č. 6 kreslena modře a č. 7a červeně, ale osobně se přikláním k mapce
tady na snow.cz. Ta č. 6 modrá je docela zajímavá a nebylo na ní moc lidí.
Zato č. 7a je dle mého názoru naprosto nezajímavá a celý den na ní nikdo
vůbec nebyl. Horní část úzká s jedním přejezdem přímo přes cestu, pak
některé ostré úseky a relativně hezký až spodek s dojezdem ke kabině.
Byla to jediná sjezdovka, na kterou jsem neměl potřebu se vrátit.
Sněhové podmínky:
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z St. Johannu postarší kabina pro 6, která vede až nahoru. Podél č. 1
červená moderní 6sedačka. Podél č. 3 stará 2sedačka, kterou doufám
budou chtít někdy vyměnit. Podél č. 6 neodpojitelná 4sedačka, ale k mému
překvapení jela docela rychle a ne jako např. jiné podobné, u kterých má
člověk pocit, že vlastně ani nejedou. Pak 2x nové moderní kabiny ze
zbylých dvou nástupů mimo St. Johann. Ty byly pořád prázdné.
Místo
kabiny E1 z Eichenhofu bych osobně uvítal sedačku. Kabina není ani moc
dlouhá. Ale naprosto je zase chápu, neboť obsluhuje hlavně sjezdovku č. 1a
pro prcky a je pro ně určitě pohodlnější nastoupit do kabiny.
Zalidněnost:
Nikde žádná fronta. Akorát pokud natrefíte u 2sedačky na nějakou
školu nebo bandu. Mezinárodní všehochuť. Výjimečně málo Holaňdanů,
takže na sjezdovkách minimum vláčků apod.:-D Jinak člověk většinou
přijel k lanovce a hned jel. Kolikrát (často) i sám, pokud byl někde bokem.
Prostě se ukazuje, že takováto malá střediska dokážou být úžasná a
mají co nabídnout.
Doprava do střediska a parkování:
Parkování v St. Johannu. Osobně bych asi raději osobně parkoval v
Eichenhofu z důvodu dojezdu k autu a vyhnutí se 2sedačce.