La Rosiere / Espace San Bernardo aktuální report z 08. - 14.03.2026

Sjezdovky:

V La Rosiere dominují přehledné modré a červené sjezdovky, pojmenované většinou po zvířátkách (tetřev, liška, koroptev, lasička, muflon, jezevec, svišť,.... ). Velká čast z nich je na svahu obráceném k jihu (což se na jaře může nepříznivě projevit na kvalitě sněhu), a to ve výšce od 1 800m do 2 400m. Výjimku tvoří nejvyšší sektor Mont Valaisan obsluhovaný stejnojmennou lanovkou, která vede až do výšky 2 800 m. Na druhé straně jsou pak dvě lanovky "pod úrovní" střediska - Petit Bois z 1 550m a Ecudets z 1 200m.

Ze dvou vrcholů v hlavním hřebeni - Le Roc Noir a Colde la Traversette - vedou přehledné trati, z nich jsme si nejvíce oblíbili červenou Marmottes, modrou Tetras a první půlku modré Mouflon. Červená trať z nejvyššího bodu střediska 2 800 je užší a členitější, ale příliš mě nezaujala.

Ve středisku je také menší snowpark, dále velmi zábavný Funcross vedle sjezdovky Marmottes (který jsme s oblibou jezdili, protože je dobře navržen a užijou si ho všechny věkové kategorie) a nakonec Boardercross du Fort, který je sice postaven více do rychlosti, ale chybí tu výrazné klopené zatáčky a terenní překážky.

Středisko nabízí i dostatek prostoru pro jízdu mimo sjezdovky, většina terénů je spíše jednodušší a přehlená, snadno přístupná z lanovek, ale je tu i "dospělejší frreride" v sektoru Mont Valaisan a po výšlapu od horní stanice lanovky se otevřou dvě perličky pro znalce - sjezd po východních svazích do Itálie nebo severní svah končící u lanovky Chardonnet. Na posledně jmenovaném se ve čtvrtek jela kvalifikace Word Freeride Tour, takže jsme se mohli podívat jak se dá sjet 450 výškových metrů za 30s a cestou přeskočit každou skálu v okolí.

Sněhové podmínky:

Díky sněhové bouři v polovině února bylo ve vyšších partiích sněhu dostatek, i přes velmi teplé počasí. Problematické byly jen jižní svahy pod úrovní střediska (méně než 1 800 m), ale tam se nachází jen naprosté minimum sjezdovek. Většinu týdne převládal klasický jarní cyklus - ráno velmi tvrdý ledovatý povrch, před polednem příjemně natáto, poobědě firn a kvečeru totální kaše. Díky tomu se na frekventovaných sjezdovkách (návrat z Itálie do ubytování) vytvořily neskutečné rozorané boule a horská služba měla o zábavu postaráno. V polovině týdne naštěstí trochu připadlo, takže jsem se ve čtvrtek svezli i ve volném terénu, i když většinu jsem najezdili na italské straně. Tam byla celkově lepší kvalita sněhu i na sjezdovkách, asi díky oriantaci na severozápad a severovýchod a trochu vyšší nadmořské výšce (2 000 až 2 600 m). Rovněž italská úprava tratí je v porovnání s tou francouzskou na poněkud jiné úrovni. Poslední den od rána hustě sněžilo, takže jsme, kvůli mizerné viditelnosti, moc dlouho na svahu nevydrželi, ale další turnus si musel v neděli moc pěkně zajezdit.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Všechny lanovky jsou sedačky bez bublin, většinou celkem moderní odpojitelné šestisedačky, výjimka je trojsedačka Petit Bois a pomalá čtyřsedačka Ecudets, sloužící hlavně jako přibližovací z parkoviště ve vesnici Seez ve výšce 1 200 m. Stará třísedačka Chardonnet byl vloni nahrazena moderní šestisedačkou, což zrychlilo večerní návraty z Itálie.

Dále je zde několik kratších pom a pak také nezapomenutelná, skoro 2 km dlouhá dvojpoma Bellecombe, která zajišťuje přejezd z Francie do Itálie.

Zalidněnost:

Zalidněnost silně kolísala podle denní doby a počasí. Když bylo krásně, tak se ráno u páteřních lanovek a rovněž u přejezdu do Itálie tvořily fronty, někdy až na 10 minut. Podobné to bylo večer, když se lidi vraceli zpět na ubytování. Některé sjezdovky byly v těchto časech taky silně zalidněné. Naopak kolem poledne jsem byli na sjezdovách i lanovkách prakticky sami. V hlavní sezóně, když mají prázdniny Francouzi, to tady bude asi dost divoké.

Občerstvení a aprés-ski:

Na kopci je dostatek hospod a bufet u pevnosti na horní stanici lanovky Fort. Ceny jsou dost vysoké, což je bohužel pro Francii typické. Tady by se měli poučit u italských sousedů (a rovnou si tam vzít i lekci rolbování). Naopak musím pochválit to, že téměř u každé dolní stanice lanovky je veřejné WC.

Doprava do střediska a parkování:

Jeli jsme z Prahy autem, je to daleko, ale dá se to vydržet. Pozor - občas někoho napadne si zkrátit cestu přes Itálii, ale silnice SS26/D1090 přes sedlo Malý Svatý Bernard je v zimě uzavřená a je z ní sjezdovka.

Parkovali jsme na otevřeném veřejném parkovišti asi 800 m od rezidence. Většina ubytování nabízí i placené podzemní garáže, ale ty jsou výškově omezeny na 1,9 m (takže majitelé nesmyslně oteklých módních SUV s rakví na střeše mají smůlu).