Hintertuxer Gletscher - lyžování
Hintertux se rozkládá v hlavním hřebeni Zillertalských Alp na konci údolí Tuxertal, jež je odbočkou známého Zillertalu. Jeho ledovcový areál je poměrně rozsáhlý a obtížnostně rozmanitý s nejspolehlivějšími sněhovými poměry v Rakousku, o čemž svědčí jeho celoroční lyžařský provoz.
Lyžařské terény se rozléhají v kamenité vysokohorské pustině,
završené ledovci, které stékají po svazích Gefrorene Wand, Olperer a
Kaserer. Z nejvyššího vrcholu Gefrorene Wand (3 250
m), dostupného z údolí třemi sekcemi větruodolného funitelu zvaného
Gletscherbus, klesají po západně orientovaném ledovcovém svahu přímé a
svižné červené sjezdovky slalomového charakteru plus jedna černá,
obsloužené kotvami a starou dvousedačkou. Ze svahu panuje krásný výhled na
téměř tříapůltisícový dominantní vrchol Olperer.
Protilehlé svahy pod Olpererem (3 200 m),
obsloužené rovněž kotvami, jsou mírnější, vesměs modře značené,
avšak tratě přímo podél vleků mají strmější střední pasáž,
zakončenou rovinatým dojezdem k vlekům. Podél nejmírnější z tratí se
upravuje snowpark Betterpark.
Oba ledovce se stékají na plošině, po níž roluje červená sjezdovka do
mezistanice Fernerhaus (2 660 m) – zprvu je spíše
plochá, postupně se ale rozbíhá a závěrečný hang je již strmý, má
proto i lehčí serpentinovitou objížďku.
Po hřebenové a poctivě červené trati Spannagel, z níž se brzy odpojí
ještě varianta Moräne, lze z Fernerhausu sjet až pod Sommerbergalm, k
němuž z dojezdu tratí stoupá krátká 6sedačka.
V nejvyšším patře ledovcového areálu se rozléhá ještě ledovcová
pláň pod vrcholem Kaserer (3 220 m) s rovnoměrnými
modrými i červenými carvingovými magistrálami. Ty svižnější obsluhuje
moderní krytá 6sedačka a kotva, ty mírnější pak další kotva. Zdejší
sjezdovky jsou jednak ideálním carvingovým hřištěm bez hluchých míst,
jednak bývají nejméně zalidněné. Kolem 6sedačky se dá sjíždět i po
opačné straně směrem k Olpereru, úvodní traverz je ale poměrně
plochý.
Na jižní straně hřebene z hlavního ledovce se rozlévá ještě zbytek
ledovce Schlegeis (2 750–3 050 m) – červená
sjezdovka je zpočátku poměrně strmá, její dojezd k pomalé 3sedačce je
ale naopak téměř plochý. Ve vrcholu zimy bývá nejpříjemnější, neboť
slunečnou lokalitou Hintertuxu, naopak na jaře tu měkne sníh nejdříve.
Dopravní osou Hintertuxu jsou tři úseky kapacitních kabinkových lanovek – z rozsáhlého a zčásti krytého parkoviště v Hintertuxu (1 500 m) souběžně stoupají větruodolný funitel Gletscherbus I a 8místná kabinka na Sommerbergalm, odkud pokračuje Gletscherbus II do ledovcové mezistanice Fernerhaus s velkou samoobslužnou restaurací s typickou tyrolskou nabídkou a veškerým zázemím. Odtud stoupá třetí sekce funitelu na Gefrorene Wand nebo 10místná kabinka na planinu, kde se stékají ledovce z Gefrorene Wand a Olpereru. Velká samoobslužná restaurace stojí i v mezistanici Sommerbergalm.
Z přestupní stanice Sommerbergalm (2 100 m)
vyjíždí ještě expresní 4sedačka s modře značenou, ale svižnou a hravě
zvlněnou sjezdovkou pod Tuxer Joch (2 460 m). Přímo
na Sommerbergalmu je i cvičná louka s vlekem.
Ze Sommerbergalmu se dá sjet do údolí (1 500 m) po zasněžované a
příležitostně upravované, ale místy dosti strmé, úzké a neposedné
ski-route anebo po dlouhé vyhlídkové, červeně značené sjezdovce Schwarze
Pfanne, která odbočuje z Tuxer Jochu. Po úvodním plochém traverzu se trať
začíná propadat, v nejstrmějším úseku by jí slušelo i černé
značení, v poslední třetině pak opět převážně jen traverzuje.
Ledovec pokrývá oba celoroční lyžařské svahy pod Gefrorene Wand a Olpererem a zčásti ještě svah pod Kasererem, jeho zbytky míří také téměř až k Fernerhausu. Kvůli ochraně ledovce před odtáváním se přes léto se 45 hektarů jeho plochy pokrývá fólií, pod níž se udrží až o tři metry více sněhu než bez ní.
Kousek od horní stanice lanovek na Gefrorene Wand lze navštívit unikátní přirozeně vzniklou ledovcovou jeskyni – Natur Eis Palast. Díky ledu přimrzlému ke skalnímu podloží se v těchto místech ledovec, a tedy ani jeskyně, nepohybuje, změny uvnitř jeskyně probíhají jen vlivem tíhy sněhu. Prohlídka nitra ledovce, při níž spatříte obří rampouchy, poznáte ledovcový „život“ a nakonec se svezete člunem po jezírku, zabere zhruba hodinu času. V jeskyni je umístěna také socha obra, který podle legendy spadl do trhliny, čímž zastavil rozpínání ledovce, jenž v období 1250 až 1850 rostl a ohrožoval pastviny v údolí.
Údolní stanice lanovek je dosažitelná po dobře udržované horské silnici z Mayrhofenu a Finkenbergu, údolím také projíždí bezplatný skibus, který spojuje ledovec s klasickými lyžařskými areály Eggalm a Rastkogel. U nástupní stanice lanovek je krytý parkovací dům i venkovní parkovací plochy, vše zdarma.