Alpe Lusia San Pellegrino (Tre Valli)

Alpe Lusia San Pellegrino (Tre Valli) - lyžování

Značka Tre valli připomínala, že se sjezdovky rozkládají mezi údolími Val di Fiemme, Fassa a Biois, ponejvíce na protáhlém hřebeni s nejvyšším vrcholem Col Margherita, tyčícím se do dvou a půl tisíc metrů. Nad Pellegrinem se ale lyžuje v první řadě na protějších jižních svazích, kde se rozlévá typický dolomitský ráj prostorných modrých, modro-červených a červených sjezdovek. Po severně orientovaném svahu pod vrcholem Col Margherita pak stékají říznější červené a černé tratě, směrem k Falcade zase dominují dlouhé, až výletní červeno-modré dálnice. Strmý a sportovní „sever“ a mile přívětivý „jih“ má i Alpe Lusia, rozkročená mezi největším letoviskem oblasti Moenou a vesničkou Bellamonte.

Lyžařské území kolem průsmyku Passo San Pellegrino (1 918 m) v Dolomitech není tak známé jako údolí Fassa nebo Fiemme, ačkoliv s nimi přímo sousedí. Má podobně rozsáhlé lyžařské terény, ale je celkově komornější. V horském sedle Pellegrino je potěšující hlavně vzdálenost z hotelu ke sjezdovkám, která se měří v jednotkách kroků. Moc hotelů tu není, o to většího klidu si tu ale užijete – třeba i na ranních sjezdovkách, které se oproti rušnějším lokalitám v okolí plní mnohem vlažnějším tempem.
Jižní svah průsmyku Pellegrino má dvě hlavní osy v podobě rychlých 4sedačkových lanovek, které kopírují tři velmi svižné červené sjezdovky – dvě podél kryté 4sedačky Costabella, s hangy a terénními hupy, a jedna přímá dálnice podél expresní 4sedačky Gigante. Mezi nimi se v mělké kotlince stékají mírné široké dálnice, které slouží zároveň jako propojky mezi jednotlivými sjezdovkami. Z nejvyššího vrcholu Cima Uomo, který ční nad přehlednými pláněmi, spadá přímá černá trať a také točivější červená po „zadní“ straně hory. Celkově přívětivý a slunečný terén láká hlavně pohodové lyžaře a začátečníky. Dětem slouží výukový park přímo v průsmyku v lokalitě Costabella, zdatnější děti se mohou vyřádit v „překážkové“ dráze funslope.
Zcela jiný ráz má protilehlý mohutný severní svah dvouapůltisícové Col Margherity (2 513 m), na kterou z průsmyku vyjíždí visutá kyvadlová kabina. Zpět si kromě původní sportovně červené sjezdovky s černým hangem v závěru klestí cestu i nová velkoryse široká černá trať Volata s několika hangy a „dálničním“ profilem bez terénních nerovností, jen v horních skalnatých partiích je trochu neposednější.
Prostorná a velmi pohodová červená trať odtéká z Col Margherity po odvráceném úbočí k Lago Cavia, tedy směrem na Falcade.
Nad Falcade (1 150 m) se zdvihá dvouačtvrtisícový hřeben s vrcholem Laresei s několika příjemnými středně obtížnými sjezdovkami rozptýlenými v panoramaticky modelované krajině. Horní lyžařské patro zdolává přehledná, široká červená magistrála s mírným a zúženým dojezdem nebo o něco strmější, zato subtilnější a točivější červená trať, která končí traverzovitým dojezdem kolem cvičné zóny nad mezistanicí. Příjemně červená trať se závěrečným hangem klesá ze sousedního vrcholku Monte Pradazzo do průsmyku Passo Vallees. Z mezistanice Le Buse do Falcade padá lesem středně široká, občas zatáčející černá trať, která se později zmírní a zúží a poměrně dlouze směřuje k nástupní stanici kabinky. Kuriozitou je dlouhá modře značená vyhlídková trať z Passo Vallees do Falcade, na kterou by se – jak její název napovídá – neměli vydávat jiní než zamilovaní lyžaři. Její profil totiž svádí spíš k romantickým zastávkám ve voňavém lese než ke svižné jízdě.

Alpe Lusia nedaleko turistického letoviska Moena má dvě velmi rozdílné tváře. Stinný severní svah s vrcholem Le Cune (2 210 m) bičují široké magistrály s velmi sportovním duchem, které lze v horním patře objet obloukem i po přívětivé a prostorné červeno-modré trati. Nejstrmější, přitom velkoryse široká černá trať Piavac padá zpočátku jako do propasti, postupně jsou jednotlivé hangy už méně strmé a střídané klidnějšími úseky. Slalomově sportovní jsou i dva hangy na červené sjezdovce Mediolanum, využívané pro tréninky. Hlavní červená trať Fiamme Oro II je široká a příjemně svižná, od mezistanice dolů se už jako značně načernalá Fiamme Oro I v lehkých zatáčkách propadá širokým lesním průsekem do údolí.
Na jižní straně hřebene se na horských loukách vlní příjemně červené pláně a k tomu jedna široká černá direttissima, vždy s plošším dojezdem. Níže pak směrem k Bellamonte (1 550 m) klesá lesem přehledná a široká supermodrá dálnice s více variantami. Pohodové červené sjezdovky s hravými terénními vlnami spadají i ze sousedního vrcholu Laste.
Lehká a hravá ski- a snowboardcrossová dráha šněruje jak severním (podél modré sjezdovky Pozil), tak jižním svahem (podél červené Le Cune), zde dokonce se čtyřmístným startem. Soutěživé atrakce završuje měřený slalom a „letmý kilometr“ s měřením rychlosti podél černé Direttissimy z Le Cune, další měřený slalom bývá postaven podél spodního úseky kabinky z Bellamonte. O něco výše je vyšejpován dlouhý snowpark se skoky, zábradlími a bednami. Velký dětský výukový park se nachází přímo u dolní stanice kabinky nad Bellamonte.

Vzhledem k nemalým vzdálenostem zaberou přesuny mezi jednotlivými lokalitami určitý čas, lanovky jsou ale rychlé a dobře trasované. Jižní svahy Pellegrina obslouží hlavně dvě páteřní 4sedačky, které doplňuje pár kratších vleků a sedaček. Na dominantní vrchol Col Margherita pendluje visutá kabina. Pláně mezi vrcholem Margherita a městečkem Falcade pročesávají tři rychlé 4sedačky, z údolí startuje moderní prostorná kabinka. Při návratu z Falcade na San Pellegrino je někdy nutná zajížďka k poněkud odloučené sedačce z Passo Vallees, protože „přímá“ sjezdovka k Lago Cavia bývá zabrána tréninkem. Přejezd mezi San Pellegrinem a Col Margheritou je bezproblémový díky přemostění silnice.
Alpe Lusia je rychle a pohodlně přístupná ze strany od Moeny moderní kabinkovou lanovkou, která přes mezistanici vyjíždí až na vrchol Le Cune, v horním patře pak operují kryté 4sedačky. Jak sjezdovky na jižních pláních, tak v severně orientovaném kotli tvoří kompaktní, dobře propojenou síť, tedy ideální pro lyžování nahoru dolů bez přejezdů. Jedinou záludností je nástupní stanice 4sedačky Piavac, umístěná v dolíku pod mezistanicí Valbona, odkud nelze pokračovat dále do údolí.

Všude narazíte na horské chaty v tradičním stylu i samoobslužné restaurace. Na jižním svahu průsmyku Pellegrino je velmi milá Baita Paradiso s typickou denní nabídkou i specialitami jako jelení steak pečený na jehličí. V oblasti Alpe Lusia jsou příjemné dřevěné horské chaty zejména na jižní straně.
Velmi oblíbené jsou večeře na horských chatách – třeba v Rifugio Fuciade, která je přístupná jen džípem nebo rolbou. Zdánlivě obyčejná dřevěnice je uvnitř vkusně „horsky“ vyšňořená a má prvotřídní kuchyni. Výborná je samozřejmě zvěřina, ale překvapí i nápaditosti jako „bramborové“ těstoviny.