Saalbach Hinterglemm

Saalbach Hinterglemm - lyžování

Jedno z největších lyžařských území Rakouska, sjednocené pod značkou Saalbach, je rušné, dražší, ale zároveň opravdu lákavé pro lyžaře, kteří si potrpí na „velikost“. Ačkoliv Saalbach nemá žádné majestátní vrcholy ani vysokohorskou polohu, zajišťující hojnost a trvanlivost sněhu, vyvinul se v jednu z nejúspěšnějších lyžařských oblastí v Alpách.

Lyžařská aréna, zde zvaná „cirkus“, má opravdu monstrózní rozměry – sjezdovkami pokrývá severní i jižní svahy údolí Glemmtal se Saalbachem a Hinterglemmem, připojené jsou ale i terény Leogangu a Fieberbrunnu v sousedním údolí. I když na první pohled saalbašské svahy s mýtinami působí krotce, mají zhusta poměrně strmý spád – na mapě jsou však mnohé z nich značené mírněji. Pohodově naladění lyžaři se nemohou spolehnout na to, že každá modrá bude „dobrá“ – mnoho tratí má ovšem mírnější „objížďky“, přičemž to jsou často prostorné, ve svahu dobře vyspádované a v podstatě plnohodnotné tratě.

Ze Saalbachu (1 003 m) vyjíždí kabinková lanovka na vrchol Schattberg Ost (2 020 m) s užší, ale impozantní černou sjezdovkou. Po bezlesém jihovýchodním svahu Schattbergu roluje široká červeno-modře značená dálnice s pomalejší 4sedačkou Limberg, od níž lze pokračovat výletní tratí po mýtinách do údolního Vorderglemmu a odtud na protější, jižně orientované svahy Wildenkarkogelu a Kohlmaiskopfu.
V oblasti Schönleiten kolem vrcholu Wildenkarkogel (1 910 m) dominují široké červená dálnice v lesních průsecích podél páteřní kabinky a souběžné 6sedačky. Z vrcholu spadají i velmi svižné modré varianty směrem k Leogangu. I sousední Kohlmaiskopf (1 794 m) je protkán poctivě červenými, lehce zvlněnými červenými ranvejemi, na něž vyjíždí z údolí 10místná kabinková lanovka, již nahoře doplňuje 6sedačka. Široká, modře značená, ale spíše středně strmá trať spadá lesem podél kabinkové lanovky z vrcholu Bernkogel (1 740 m).

Do Hinterglemmu klesá po západním svahu Schattberg West (2 096 m) v širokých, ostře řezaných serpentinách strmější červená trať a podobně sportovně laděné a proměnlivé jsou i závodní černá a červená sjezdovka na severovýchodním svahu Zwölferkogel (1 984 m). Jen po jižním úbočí klesají pohodovější, modře značené, ale svižné dálnice podél 6sedačky Zehner. Po velmi strmém severním úbočí Schattbergu se do údolního Lengau řítí červeno-černá Zwölferkogel-Nordabfahrt.
Přehledný a poměrně pohodový je jižní svah Hochalm, kam stoupá kabinka a na ni navazující dvě 6sedačky na hřeben Reichkendlkopf (1 942 m) – přímé varianty jsou dosti strmé včetně jedné černé, do širšího okolí se ale rozbíhají i přívětivé červené a modré sjezdovky. Sousední vrchol Reiterkogel (1 819 m) je od sezóny 2015/16 díky dlouhé a sportovní červené sjezdovce v lesním průseku napojen na lyžařské středisko Fieberbrunn.

Nad Leogangem se soustředí hlavní tratě – kratší, ovšem široké, lehce proměnlivé červené – do mělké kotliny pod vrcholy Grosser (1 914 m) a Kleiner Asitz (1 817 m), obsloužené jsou pohodlnými výkonnými sedačkami. Podél obou přístupových kabinek z Leogangu klesají do údolí nenáročné modré tratě, podél kabinky Asitz se pak níže větví do červené i černé varianty.

V celém „cirkusu“ operují až na výjimky prvotřídní lanovky, mnohé ještě voní novotou. Velmi příjemné jsou nové panoramatické 10místné kabinky (12er, Schönleiten, Kohlmais) nebo novější 6- až 8sedačky s prostornými, ergonomickými, obvykle i vyhřívanými sedáky. Posledními méně pohodlnými lanovkami je „stojací“ kabinka Zwölfer Nord v Hinterglemmu nebo neodpojitelná 4sedačka Limberg v Saalbachu, jejichž náhrada je plánována do nejbližších let.
Sjezdovky jsou navzájem bezproblémově propojené, jen výjimečně se vyskytnou „nudné“ traverzovité úseky. Z jedné strany údolí Saalbachu a Hinterglemmu na druhou bohužel nelze přejíždět bez sundání lyží, obvykle to znamená aspoň přejít silnici nebo se pár set metrů projít městečkem.
Velmi propracované je zbrusu nové informační značení v areálu, která zahrnuje intuitivní piktogramy, orientační tabule a směrovky v terénu, díky nimž se snáze zorientuje i ten, kdo je jinak v obřích komplexech spíš ztracen.

Svahy přerůstají dvoutisícovou hranici nadmořské výšky nanejvýš symbolicky, takže sněhové podmínky bývají proměnlivé. O množství sněhu a provozuschopnost sjezdovek se ale stará extrémně výkonné a plošné zasněžování.

Na svazích jsou rozmístěné horské chaty mnoha typů – tradiční „sámošky“, vyšňořené exkluzivní restaurace, apres-ski bary, snad jen malé útulné „boudy“ se tu prakticky nevyskytují. Cenová hladina je o něco vyšší než rakouský průměr – hlavní jídlo přijde na 15 až 20 eur.

Saalbach je ze středu Čech dostupný za cca 5 hodin po trase Linc – Salcburk – Lofer – Saalfelden.