Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn

Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn - lyžování

Ze Saalbachu a Hinterglemmu vyrážejí na severní i jižní svahy v hustém sledu moderní lanovky, čímž obě letoviska semknou v celkem kompaktní síť, kterou lze v jednom směru procestovat „bez sundání lyží“. Jižní stráně mají mnoho kratších sjezdovek v horních partiích svahů, severní stráně nabízejí především delší sjezdovky z vrcholu až na dno údolí. Ze severních vrcholů Schattberg a Zwölferkogel padají tři nejvýznamnější černé sjezdovky a závodní trať Světového poháru. K oblasti je lanovkami přes hřeben připojen ještě Leogang a od sezóny 2015/16 i Fieberbrunn. Mnoho sjezdovek je ještě o něco náročnějších, než jak jsou značené – nejspokojenější tu proto budou středně nároční až nároční jezdci.

Z centra Saalbachu vyjíždí kabinková lanovka na vrchol Schattberg Ost s impozantní černou non-stop sjezdovka Nordabfahrt. Po bezlesém východní svahu Schattbergu roluje široširá červeno-modře značená a poměrně svižná dálnice Limberg s několika variantami a pomalejší 4sedačkou, od jejíž dolní stanice lze pokračovat do údolního Vorderglemmu a odtud na protější, jižně orientované svahy a dále do Leogangu. V oblasti Schönleiten kolem vrcholu Wildenkarkogel dominuje klasická široká červená lesní dálnice podél horního úseku kabinky a souběžné 6sedačky. Z vrcholu spadají i velmi svižné modré varianty směrem k Leogangu. Hlavní vrchol jižních svahů – Kohlmaiskopf – nese poctivě červené a konstantně skloněné ranveje s jen občasnou terénní nerovností, jimž kraluje závodní trať z mistrovství světa 1991 (WM-Strecke). Nevýhodou je, že výjezd obstarává poměrně nepohodlná pulzační kabinková lanovka. Široká, modře značená, ale spíše středně strmá trať spadá podél moderní kabinkové lanovky z vrcholu Bernkogel.

Ani v Hinterglemmu není o sportovní tratě nouze. Po západním svahu Schattberg West klesá v širokých, ostře řezaných serpentinách strmější červená trať Westabfahrt a po severovýchodním svahu Zwölferkogel roluje široká, strmá a proměnlivá černá Weltcup-Strecke, která od mezistanice níže přechází v červený slalomák WM-Abfahrt. Jen po jižním úbočí spadá několik pohodovějších, modře značených, ale spíše středně strmých dálničních variant podél 6sedačky Zehner. Po velmi strmém severním úbočí do Lengau míří legendární černá Zwölferkogel-Nordabfahrt. Pohodověji laděné jsou jižní úbočí nad Lengau, kam stoupá moderní kabinka. Rychlé, modře značené dálnice s expresními 6sedačkami spadají z vrcholů Spieleckkogel a Reichkendlkopf, dojezd do údolí je celkově mírný s trochu svižnějším dojezdem. Z vrcholu Reichenkendlkopf lze pohodlně odtraverzovat na Hausenauer Köpfl, kde se nachází široká, přímá a modře značená, ale pocitově spíše červená dálnice Familienabfahrt s 8sedačkou a dále pak na Reiterkogel s točivou a členitou modrou tratí Eibingabfahrt. Po odvrácené straně Reiterkogelu stéká od sezóny 2015/16 nová červená sjezdovka směrem k Fieberbrunnu.

Nad Leogangem se hlavní červené, široké a lehce proměnlivé tratě soustředí pod vrcholy Grosser a Kleiner Asitz – vždy obsloužené moderními a expresními sedačkami. Podél horního úseku páteřní kabinky z Leogangu spadá vděčná, široká a svižná modrá, která do údolí pokračuje v červené i černé variantě. Přístupová kabinková lanovka Asitz z Leogangu, mnohdy přetížená, je od sezóny 2014/15 posílena ještě o novou lanovku Steinberg, což omezuje čekání při ranním výjezdu z údolí.

Hlavní tahy jsou až na výjimky osazené kapacitními, expresními, často krytými a nejnověji i vyhřívanými sedačkami, pomalé neodpojitelné sedačky nebo vleky jsou výjimkou.

Celý cirkus lze pohodlně a tzv. bez sundání lyží projet proti směru hodinových ručiček (Saalbach – Schattberg Ost – Vorderglemm – Leogang – Kohlmaiskopf – Hochalm – Zwölferkogel – Schattberg West – Saalbach) – sjezdovky dojíždějí přímo do stanic lanovek, jediný a krátký přechod silnice je v Saalbachu k sedačce Bernkogel.

Fieberbrunn se až do svého propojení se Saalbachem v r. 2015 považoval za nejskrytější lyžařské středisko – ne že by o něm nikdo nevěděl, ale jeho hlavní svahy nejsou vidět z žádného silničního tahu. Mívá prý nejvíce přírodního sněhu z celých Kitzbühelských Alp, a to díky těsnému obklopení horských masivů, které z proplouvající oblačnosti vlhkost lépe vytáhnou. Kromě sportovněji založených lyžařů v případě dobré sněhové nadílky potěší i freeridery – mimoto je jedinou rakouskou zastávkou prestižní série závodů Freeride World Tour.

Nad Fieberbrunnem se na poměrně malé ploše rozpíná velmi různorodý lyžařský terén bez hluchých přejezdů. Sjezdovky jsou spíš o „stupeň“ strmější, než uvádí jejich značení, přinejmenším v některých pasážích – to je ale typické pro celé Kitzbühelské Alpy. Areál je dvoupatrový – řídce zalesněný Lärchfilzkogel s mírnějšími až lehce sportovními tratěmi tvoří to nižší a vysokohorský Reckmoos s převážně strmými sjezdy představuje druhé výškové patro.

Z letoviska vyjíždí přímo vzhůru pulzační kabinková lanovka – pulzační znamená, že na laně se pohybují shluky kabinek a jakmile některý dorazí do stanice, lanovka se na chvíli zastaví. Lanovka šplhá na vrcholek Lärchfilzkogel, jakési střechy prvního „zalesněného“ patra areálu, odkud jsou přístupné všechny jeho sjezdovky. Terénně nejzajímavější, neboť členité červené a přiměřeně dlouhé tratě ubíhají podél kryté 4sedačky Lärchfilzen. Příjemné, nezáludné, načervenalé až červené jsou i sjezdy do údolí. Podél spodní sekce pulzační kabinky Streuböden stéká modře značená, ale velmi svižná „načervenalá“ trať – nejprve míří přímo po spádnici, později zmírňuje sklon svahu dlouhou širokou zatáčkou. Podél kabinkové lanovky Doischberg, která je alternativou při výjezdu z údolí, roluje pravidelná dálniční a celkem lehká červená.
Náročnější lyžaře nejvíce potěší druhé patro areálu, zejména lokalita Reckmoos Nord s přezdívkou The black side of the sun – pod moderní kabinkou s ďábelskými rohy se řítí dlouhá, přímá a širokánská černá ranvej. Zvlášť silně působí gravitace v její nejstrmější střední pasáži. Od její horní stanice se můžete přehoupnout na opačnou, jižní stranu hřebene, kde je zapíchnut i obří špendlík, označující ono nejskrytější lyžařské místo. Otevře se tam pohled na horskou kotlinu se strmým okrajem, kterou proudí červená trať Hochhörndl. Ta se velmi rychle zřítí na dno kotliny, kde již mírněji a později i poměrně úzce dotéká k nástupní stanici 4sedačky. Ještě níže pokrařuje přímá, terénně členitá „černá“ červená Reckmoos Süd s moderní kabinkou, od níž se dá od sezóny 2015/16 „přeskočit“ kabinkou přes údolí do Saalbachu a Hinterglemmu. Po dokončení všech propojení v celé oblasti (Saalbach, Zell am See) by mělo jít dokonce o jeden z největších lyžařských komplexů na světě.
Freeridové závody série World Tour se jedou ve stěně Wildseeloder, která se impozantně vyjímá zejména při pohledu z vrcholu Lärchfilzkogel.

V okolí sjezdovek je zhruba desítka horských chat, z nichž útulností a úkrytem vyniká Wildalplgatterl – útulná dřevěnice s poctivou domácí kuchyní a historickou výzdobou v podobě plakátů a obrazů.

V mezistanici pulzační lanovky si můžete dopřát oživení dne na dlouhé bobové dráze Timoks Coaster, jež se zavrtává do postranní kotliny mimo hlavní lyžařský terén.