Ötztal

Ötztal - lyžování

Tyrolské údolí Ötztal je ostře vyřezané do třítisícových svahů a napěchované lanovkami, sjezdovkami i lyžaři – a umí ohromit nejen přírodními parametry. Jelikož údolí „vyřezával“ ledovec, jeho dno je ploché, i když úzké. Svahy jsou poměrně strmé, alespoň do výšky 2 000 až 2 500 m n. m., nad touto hranicí se už střídají otevřenější pláně a kotliny. Ötztalské údolí stoupá v několika stupních a mezi nimi jsou plošší patra, na nichž spočívají jednotlivé obce.

Centrem Ötztalu je Sölden (1 363 m), jenž by se dal označit za velkoměsto lyžařů. Hlavní ulice neustále lomozí, v podvečer pak duní zdejší apres-ski bary doslova „vycpané“ lyžaři. Ti se v Söldenu promenují více než polovinu roku a hotely jsou obsazené i v době, kdy v mnoha střediscích jsou už vleky dávno vypnuté. V Söldenu je prostě všeho lyžařského hodně – kromě klidu, ten hledejte jinde.
Sölden má z celého údolí nejvíce sjezdovek, které se rozprostírají na východně orientovaném svahu nad městem. První patro svahu je strmé, řídce zalesněné a klikatí se jím hlavně užší dojezdy sjezdovek do údolí. Hlavní terény se rozléhají až nad hranicí lesa, tedy zhruba nad dvoutisícovou hranicí – zatímco na Giggijochu převládají mírné, jen místy středně strmé pláně, pod Gaislachkogelem jsou svahy o stupeň prudší, takže se po jejich spádnici rozbíhají spíš poctivé červené a černé sjezdovky. Ještě o patro výše se pak rozkládá ledovec, vlastně dva ledovce, vzájemně propojené tunelem a s hlavním söldenským areálem soustavou lanovek.
Jednou ze tří hlavních lokalit je Gaislachkogl (3 058 m), třítisícový vyhlídkový vrchol, odkud se spouští dlouhá červená trať vysokohorského charakteru, ve střední části svahu se pak rozlévají širokánské a spíš strmější dálnice. Na vrcholu se nachází luxusní zážitková restaurace ice Q a bondovské muzeum Elements 007.
Giggijoch (2 284 m) je rušný lyžařský bulvár s dlouhými mírnými až středně strmými dálnicemi ve zvlněném terénu, ze sedla Hainbachjoch na okraji kotliny se spouští i přehledná černá trať.
Ledovce Rettenbach- (2 684–3 250 m) a Tiefenbachglet­scher (2 796–3 250 m) nabízejí jak mírné a široké modré ledovcové pláně, tak načervenalé tratě podél vleku Seiterjöchl nebo 6sedačky Seiterkar, strmější jsou také krátké „rozjezdové“ úseky tratí na Tiefenbachu. Velmi strmý je samozřejmě černý „svěťákový“ hang v dolní části Rettenbachu.
Kromě Giggijochu a ledovce nejsou v Söldenu přirozeně lehké sjezdovky – ty modré jsou často mírné jen za cenu „šněrování“ svahu zatáčkami. Výukové hřiště lyžařské školy se soustředí na Giggijoch anebo do údolí – do söldenské čtvrti Innerwald.
Kdo se vydá na projížďku söldenským areálem podle doporučené „rituální“ trasy – z Gaislachkogelu přes Giggijoch na ledovec a zpět, ten může kromě slušných výškových metrů „skalpovat“ i všechny tři třítisícové vyhlídkové platformy. Na Gaislachkoglu, kde je i neobyčejné panoramatické WC, dosáhnete po krátkém výšvihu po strmých kovových schodech malé kamenité plošinky s výhledem hlavně na Ötztalské údolí a söldenské sjezdovky. Z ledovcové visuté platformy na Tiefenbachkoglu zhlédnete nejvyšší tyrolskou horu Zugspitze. Nejlepší je ale vyhlídka Schwarze Schneid, kam se přitom dostane nejméně návštěvníků – je totiž dosažitelná jedině 20minutovým výšlapem od horní stanice kabinky s 90m převýšení, za což se vám odmění panoramatem od Dolomit přes Ortler až po Wildspitze. Volně k dispozici je interaktivní dalekohled s názvy hor.
A Sölden má samozřejmě ještě nepočítaně více atrakcí – od soutěžního „desetiboje“ Adrenalin Cup přes koncerty na sněhu až po monstrózní divadelní show Hannibal, která se koná na ledovci každý lichý rok.

Dva propojené resorty Obergurgl (1 930 m) a Hochgurgl (2 150 m) si trůní až na konci dlouhého Ötztalského údolí – ne však jako zapomenutá končina, ale jako „diamant“, dobře schovaný v krajině třpytivých ledovců a s velmi luxusními hotely, kde je o poznání klidněji než v Söldenu. Návštěvnost limituje vysoká cenová hladina zdejších hotelů i relativní odlehlost střediska.
Svahy jsou v Obergurglu a Hochgurglu – jako v celém Ötztalu – přirozeně poměrně strmé čili o sytě červené tratě není nouze. Takové bičují hlavně svah Festkoglu nad Obergurglem. O málo mírnější je jen širokánské náměstí okolo Festkogl Almu, níže se pak páteřní modrá trať musí vtěsnat do prostorného traverzu a dolů po spádnici pokračují jen černé a červené tratě. Okolo „náměstí“ jsou sjezdovky široké tak, že není vidět z jednoho okraje na druhý.
Nad Obergurglem se tyčí ještě výrazný vrcholek Hohe Mut (2 653 m), z něhož se rozbíhá prostorná červená sjezdovka, brzy přinucená nejstrmější pasáž svahu úzce odtraverzovat. Je tak hlavně vyhlídkovým výletním cílem lyžařů.
I do Hochgurglu, hotelového resortu usazeného na hranici lesa, dopadají několikeré černé sjezdovky, zatímco ty modré si musí razit cestu serpentinami. Druhé patro hochgurgelského areálu je ale přívětivější, neboť do třítisícového Wurmkoglu (3 082 m) je vyhloubená prostorná kotlina s plošším dnem, které vyplňují mírné carvingové dálnice. Podél nich se spouští i nová funslope, hravá sjezdovka pro děti s vlnami, tunely či skoky.
Okraje kotliny, přesahující třítisícovou hranici, jsou ovšem dosti strmé – podél sedačky Wurmkogl II se řítí černá, podél kabinky Schermer ostrá červená trať. Nejspodnější patro Hochgurglu ovládají černé direttissimy podél 6sedačky Grosse Karbahn a níže pak červená „klikatice“ až do údolí.
Obergurgl se z mnoha důvodů považuje za top resort. Jeho přepravní park byl sice top moderní už před 20 lety, nicméně zánovní expresní a kryté sedačky bez polstrování a vyhřívání slouží více než dobře a v posledních letech se budují prostorné luxusní kabinkové lanovky namísto původních vleků nebo sedaček (Kirchenkar, Rosskar). V sezóně 2015/16 nahradila 10místná kabinka Kirchenkar dlouhý vlek a později byla prodloužena ještě o druhý úsek, čímž přibyla nová hřebenová sjezdovka.
Na obědové posezení láká velká, moderní a útulně luxusní horská chata s obsluhou na vrcholku Hohe Mut, kde se dá z terasy obdivovat více než dvacet třítisícovek. Wurmkogl zase zdobí extravagantní bar Top Mountain Star s ochozem s panoramatickými tabulemi a výhledem až na italské Dolomity. Útulná a domácká je chata Kirchenkarhütte a rustikální dřevěná Nederhütte je vyhlášená svými apres-ski večírky. Ceny jsou o něco vyšší než v Söldenu.

I ta nejnablýskanější lyžařská oblast, jakou Ötztal je, má svá „obyčejná“ místa – zde jím je menší rodinný areál Hochötz, který je navíc skipasem a skibusem propojen s obdobně velkým nedalekým Kühtai.
Hochötz se sice díky dlouhé přístupové lanovce z údolí z obce Ötz (820 m) tváří jako areál s úctyhodným převýšením, ovšem jednotlivé sjezdovky, usazené v horním patře areálu, si musí vystačit se zhruba 200 až 350 m – o co jsou však kratší, o to pestřejší. Jediná dlouhá trať s 600m převýšením se úzce prodírá lesem směrem k Ötzu, zpět vás vytáhne stařičká dvousedačka, kdysi dokonce hlavní přibližovák z údolí. Sjezdovky jsou roztroušeny do členitého a zčásti zalesněného terénu kolem vrcholků Brunnenkopf (2 200 m) a Mohrenkopf (2 128 m), takže si nelze jednoduše z jednoho místa udělat přehled – o to poutavější je ale prozkoumávání jednotlivých zákoutí. Z centrálního vrcholku (2 020 m) se nechá snadno svézt do Ochsengartenu (1 538 m), naopak do nejatraktivnější, ale vzdálenější kotliny Balbach je třeba se pečlivě zorientovat – a traverzovat, vyjet vlekem a nakonec znovu traverzovat. Členitá horská roklina Balbach je lyžařsky nejvšestrannější lokalitou Hochötzu – luxusní krytou 6sedačku Wetterkreuz obtéká prostorná červená sjezdovka s kratší variantou černého „letmého kilometru“ a lehčí modrou tratí, která nejstrmější pasáže přetraverzuje, v polovině hlavní sjezdovky si děti mohou odskočit do lehkého freestylového parkuru s malými skoky a vlnkami (parkur a poctivý dojezd červené sjezdovky obsluhuje ještě 2sedačka). Z této rokle vás nad úroveň centrálního vrcholku vrátí 2sedačka, která skrývá ještě jednu nenápadnou černou variantu, řítící se lesem zpět, než vyústí do hlavní příjezdové cesty. Vynikající je „jednohubkový“ slalomový svah Brunnenkopf – širokánská červená sjezdovka s terénními nerovnostmi, zlomy i přehlednou a pravidelnou pasáží, v ústraní obíhá ještě varianta, využívaná pro tréninky. Pod centrálním vrcholkem se rozlévá široké, učebnicově červené náměstí s lenivou 3sedačkou, od jejíž horní stanice do „náměstí“ ústí jak strmý rukáv, tak lehčí přípojky. Při pohledu do mapy může lákat červená sjezdovka do Ochsengartenu, nicméně jde jen o nudný, dlouhý a úzký přejezd, zpět nahoru se vyvezete muzeální 4místnou kabinkou s poschoďovými stanicemi a houpavými efekty během jízdy. Jako jediný areál z okolí má plnohodnotné lyžování „v lese“, což může být drahocenný úkryt při nevlídném počasí.
Okolo horní stanice kabinek jsou dětské parky a krátké cvičné louky, modře značenými cestami se dá prošněrovat v podstatě celý areál a děti mohou zlákat i četné atrakce (zvířátková cesta, dětský freestylový park nebo divadélko). Rodiče malých nelyžařů zase mohou ocenit „hodinovou“ školku přímo v areálu. Zpestřením je iglú vesnička, či spíše „labyrint“, se sněhovým barem.
Velká kapacitní samoobslužná restaurace včetně dětské restaurace (pro děti z lyžařské školy) se nachází na centrálním vrcholku, okolo sjezdovek jsou i typické horské chaty. Hochötz je vystaven na „rohu“ údolí Ötztal, takže z vyšších poloh poskytne pěknou vyhlídku do údolí Inntal, na pohoří Wetterstein a masiv Zugspitze. A má docela výhodné ceny skipasů, zvláště v porovnání s nesrovnatelně větším Söldenem.
V Ötzu je velké terasové parkoviště přímo pod nástupní stanicí kabinky, z Ochsengartenu pak jezdí skibus do Kühtai – přesun trvá zhruba 15 minut a linka jezdí každou půlhodinu.

Zimní sezóna v Ötztalském údolí i bez ledovců přesahuje pět měsíců, a dá se tak považovat za velmi spolehlivou lyžařskou adresu kdykoliv v sezóně, zvláště ale na jaře – nepříliš omezený provoz se tu totiž pěstuje ještě hluboko v dubnu. Kromě eldoráda sjezdovek je tu i výtečný freeride nebo relaxační ráj v podobě termálních lázní Auqa Dome v Längenfeldu. To vše se podepisuje pod značnou oblibu oblasti a samozřejmě i vyšší ceny, i když vzhledem k ubytovací kapacitě údolí se dají najít i velmi přiměřené cenové relace. Skipas na 3 a více dnů je společný pro celé údolí.