Davos Klosters aprés-ski a služby ve středisku

Haus Albula: malebný dům v krásné vesničce

Jedním z půvabných domů, který si lze pronajmout na dovolenou, je Haus Albula v horské vesničce Schmitten, která se sluní na jižním svahu mezi Davosem a Tiefencastelem. Je prostorný, nadčasově zařízený a samozřejmě pečlivě udržovaný. Jeho srdcem je velkoryse prosvětlená obývací místnost s krbem, tu obklopují tři ložnice a mansarda. Vesnička Schmitten je mile ospalá, za lyžováním a jinými aktivitami – kromě bruslení na malé ledové ploše a běžkování – je nutné dojíždět.
Dům si lze pronajmout přes Interhome s nejrozmanitější nabídkou rekreačních objektů ve Švýcarsku. On-line rezervační systém umožňuje filtrovat objekty podle všech myslitelných kritérií – od jejich polohy a vybavení přes cenu až po hodnocení klientů.

Hotely, apartmánové komplexy (Davos-Dorf a -Platz, Klosters) a ubytovny Swiss Youth Hostel (Davos Dorf, Klosters)

Pivovar Monstein

Kousek za hranicemi kosmopolitního střediska se v sevřeném údolí v obci Monstein zničehonic objeví – pivovar! Nejvýše položený v Evropě. Malá horská víska Monstein je díky němu podle místních držitelem světového rekordu ve spotřebě piva na obyvatele, údajně 800 l ročně. Pivo se v nadmořské výšce 1 627 m n. m. vaří při 91 °C a konzumuje se nejen v tekutém skupenství, ale i v sušeném hovězím mase anebo jako pivní sýr. Špinavě hnědou koulí je sýr proto, aby se odlišil od běžných sýrů. Fajnšmekři si smlsnou na pivní čokoládě. Při návštěvě tu můžete pít a jíst, co hrdlo ráčí, tak dlouho, dokud dokážete stát u barového stolku. Výdrž obvykle poleví, jakmile si přihnete zwickel – mladé pivo. Monsteinští přišli v 11. století z Wallisu a než začali vařit pivo, živili se letním pastevectvím a později těžbou dřeva a řezbářstvím. Historie i dobrého moku lze nasát v nejstarším dosud stojícím domě z roku 1644 – v hostinci.

Airoboard

sjezd na gumovém polštáři po hlavě dolů (podél vleku Heid)

Davos se nachází na náhorní plošině, která je terénně mimořádně příhodná pro běžkaře. Běžecké stopy se proto táhnou po celém území Davosu – od Wolfgangu až po Frauenkirch – s odbočkami do postranních údolí. Hlavní trasa je poměrně rovinatá, upravená na klasiku i bruslení. Míjí železniční i autobusové zastávky, probíhá v blízkosti zástavby, a je tak ideální i pro krátké vyjížďky podle chuti a času. Vstup do stop je bezplatný, což není v Alpách úplně samozřejmé. Trasy jsou lemované také vycházkovými stezkami. Aktuální množství upravených stop přirozeně závisí na sněhových podmínkách, díky nadmořské výšce se ale dá na běžkování prakticky po celou sezónu spolehnout.

V centru Davosu je vybudovaný „bruslařský svět“ pod širým nebem.

Skateline Albula: bruslařská dráha lesem z kopce

Koho nebaví kroužit po stadiónu, ten se může projet po „uměle ledové“ cestě lesem z Alvaneu Bad do Suravy, značené jako skateline Albula. Stezka se klikatí v lese, občas krátce a mírně stoupá, spíš však klesá, takže 4 km dlouhá trasa není příliš namáhavá, a to ani pro děti. Nouzově lze pohodlně brzdit ve sněhu podél trati. Trasa je jednosměrná, a to samozřejmě „z kopce“. Půjčovna bruslí vč. vyhřívané převlékárny a malý bufet na dojezdu, kde je i parkoviště a stanoviště taxibusu, odvážejícího non-stop bruslaře na start.

Sáňkařská dráha Rinerhorn

Je rychlá, místy opravdu strmá, s prudkými zatáčkami a rovinkami, a dokonce tunelem – zkrátka dobrodružná. Sáňky se půjčují v obchodě u nástupní stanice kabinky, takže si ji můžete sjet i v lyžařské přestávce – přezkáče jsou ovšem nevhodné, nelze s nimi citlivě brzdit a hrozí převrácení saní. Záludností dráhy jsou zejména „vyježděné“ vlny, na nichž sáňky i cestující více či méně nadskočí. Spolu se sáňkami si lze zapůjčit i „brzdicí“ podrážky na boty, což zvláště opatrnějším jezdcům může dost pomoci. Velmi vhodné jsou i protisněhové návleky a brýle! Dráha je 2x týdně osvětlená od 19 do 23 hod. večer.

Sáňkařská dráha Preda–Bergün

Výjimečným zážitkem je i sáňkování na dráze mezi vesničkami Preda a Bergün, která by se dala označit za svaté poutní místo sáňkařů. Na start 6 km dlouhé sáňkařské dráhy se totiž dostanete výhradně vlakem a dolů pak svištíte kaňonem mezi slavnými viadukty Rétské železnice.
Bergün je krásná zachovalá graubündenská vesnička utopená v horách, s kamennými domy s malými čtvercovými okny a zakřivenými zdmi. Siluetu malebné vesničky, v zimě však sáňkařské metropole, rámuje kostelíček.
Sáňkařskou dráhou je silnice, v zimě pochopitelně uzavřená, která se z Predy do Bergünu proplétá četnými serpentinami. Oproti obvyklým sáňkařským drahám, šněrujícím cik-cak jeden svah odshora dolů, je zdejší dráha výletem s velmi rozmanitými průběhem, od dlouhých přímých úseků přes mírné zatáčky až po typické „vracečky“. Sklon je poměrně pozvolný a pravidelný, jak se dá od horské silnice očekávat – dá se tedy jet „na plný plyn“, mnoho úseků vede přímo po spádnici. První kilometr klesá jen velmí mírně z kopce, sáňky je potřeba spíše táhnout. Poslední kilometr zase prochází vesničkou Bergün, a to rovněž po rovině. V ulicích přitom potkáte auto jen zřídka, zato jimi korzují lidé táhnoucí na provázku své dřevené „vozítko“.
Jízda se dá pojmout jako pohodový rodinný výlet, stejně jako zážitek se sportovními ambicemi. Dráhu se na své cestě Evropou čas od času snaží zdolat dokonce i asijští turisté s kufry, kteří se tak postarají o atypickou pohyblivou překážku. Dráha je osvětlená, přičemž večerní jízdy mají blíže k párty na sněhu.
Kromě hlavní trasy se můžete nechat vyvézt ještě hrkavou dvousedačkou Darlux do strmého postranního svahu na klasickou serpentinovitou sáňkařskou dráhu šikmo svahem, která je dobře zajištěná dřevěnými oplůtky. Obě dráhy jsou přímo propojené v malé sáňkařské safari a celodenní sáňkařská permanentka platí jak na vlak (do 23.00 h), tak na lanovku (do 16.30 h).
Vlak jezdí každou půlhodinu. Kromě běžných vagónů jsou nasazovány i jednoduché kapacitní sáňkařské soupravy s dostatkem prostoru pro uložení saní a skromným sezením na sklápěcí lavičce. Z Bergünu se červený vlak přes důmyslně vyprojektované viadukty a tunely šroubovitě šplhá strmým kaňonem do osady Preda pod průsmykem Albula, v zimě přístupné právě jen po železnici. Kulisu tvoří horský kaňon a hlavně jedinečná architektura Albulské železnice.
Půjčovny jsou na nádraží v Bergünu i v Predě, vracení saní je možné na dojezdu dráhy v centru Bergünu. K občerstvení slouží samoobslužný dřevený valník s punčem, koláčky i klobásou nebo malý obchůdek ve vyřazeném vlakovém vagónu, přičemž stanovená suma se do kasičky platí také samoobslužně, s vírou v poctivost sáňkařů. Na návsi v Bergünu je ještě ledový bar, který navečer ožije sáňkařskou obdobou apres-ski.
Zatímco lyžařských středisek jsou plné Alpy, sáňkařské středisko je jen jedno – Bergün.

Eau-là-là

sportovní bazén, bazén s masážními proudy, venkovní bazén, 80m tobogán Black Hole, dětská zóna, finská a bio sauna, Kneippova lázeň, parní lázeň, solárium

Gastronomie:

• Bolgen (dřevěná restaurace, bar, živé aprés-ski)
• Jatzhütte (horská chata s palmovou terasou a lehátky)
• Gruobenalp (menší stylová horská chata)
• Weissfluhgipfel (gurmánská restaurace)
• a další chaty i samoobslužné restaurace

Lyžařské školy, půjčovny a servisy – www.swissrent.com, www.morefuninthesnow.com