ivan podotýká... (strana: 2)

>> #29, m3, 03. 01. 2014 21:21:34

Citace ze článku: „V pátek oslavil v kómatu 45. nározeniny.“

Tu musela být ale pařba.

>> #31, HonzA_, 03. 01. 2014 21:45:18

Citace ze článku: Jak už bylo zveřejněno, legendární pilot měl při nárazu na hlavě přilbu a chránič páteře, což mu podle všeho zřejmě zachránilo život.

Takže příště přes přilbu ještě páteřák.

>> #31, HonzA_, 03. 01. 2014 21:45:18

Ti „novináři“ fakt neví, co by napsali…

>> #32, Krabice, 03. 01. 2014 22:13:27

A jak se mu to tam celé vešlo?

>> #34, Alda71, 03. 01. 2014 23:43:11

Asi měl nějakej levnej páteřák a hodně se mu posunoval.

>> #26, ivan, 03. 01. 2014 20:46:27

Štátny zástupca a vyšetrujúci sudca vo Francúzku nie je totožná funkcia. Vyšetrujúci sudca (má postavenie sudcu ako všade inde). Francúzi ho využívajú na prešetrovanie menej závažných deliktov, nakoľko to považujú za postačujúce, čím zrejme šetria štátne prostriedky. Naproti tomu štátny zástupca (taktiež aj nazývaný prokurátor) má rovnaké postavenie vo Francúzku, SR, ČR aj v iných európskych krajinách. Prokurátor je tiež oprávnený vykonávať (viesť) vyšetrovanie, len málokedy sa to v praxi uplatňuje. To platí ako v SR, tak aj v ČR. Trochu som odbočil od M.S. Možnože Ti to trochu pomôže ak budeš niekedy písať článok o lyžiarskych úrazoch a ich vyšetrovaní.

Tak podle té jeho kamery údajně spočítali, že Schumacher jel mezi těmi šutry max. 20 km/h. V takovém terénu je to (podle mě) ovšem pro lyžaře jeho úrovně dost velká rychlost.

>> #37, Navvy, 04. 01. 2014 23:23:58

Jestli je pravda, že v noci napadlo a ty šutry byly zčásti zakrytý novým sněhem, jel bych tam, pokud vůbec, jedině už projetou stopou a tak pomalu, abych mohl případně zastavit. Ale on prý měl lyže půjčené a na hodnotu peněz se asi dívá jinak než já nuzák.

Zarazit se při takové jízdě o šutr a na fleku začít padat na hlavu musí být pořádná šlupka.

>> #38, ivan, 04. 01. 2014 23:57:18

Dříve byl problém starších typů přileb v tom, že za nízkých teplot materiál plastické hmoty hodně křehne a taky i vlivem stárnutí. Při nárazovém zatížení pak přilba nemůže pohlcovat pádovou energii a praská. Pádová energie je svinstvo. Na extrémním sklonu svahu 42 stupňů – ne procent činí rychlost v goretex oblečení na ledové plotně kolem 95% rychlosti volného pádu. Při přemetu se pádová energie přeměňuje v energii rotačního pohybu a rychlost pádu se tak příslušně sníží. Nárazem o terén se část pádové energie přemění v přetvárnou práci, tj. zlomeniny kostí, luxace kloubů apod. ---- což ovšem výslednou rychlost pádu redukuje. Občas se stanou zázraky. V 70 letech prý jeden chlapík přežil bez těžkých následků pád přes 500 výškových metrů v ledovém korytě hory na Marmoladě.

Ad „SPORT JE ZÁBAVOU GENTLEMANŮ“

Abych do zdejšího diskursu vnesl trochu transcendentna (nebo teoretických žvástů o nesmrtelnosti chrousta, to dle vkusu každého s.), zkusím nadhodit toto:

Původním smyslem sportu v antice bylo uctění bohů, kteří udržovali řád světa v harmonii. Dnešní vykořeněný člověk se ale už přestal považovat za součást světa a sport přestal vnímat jako prostředek uctění harmonického řádu, jako akt, v němž dochází k prolnutí člověka a světa.

Dnešní pojetí sportu je tak ryze utilitární: bereme jej jako prostředek přinášející užitek:

jako prevenci (zdraví, kondice, socializace), jež má zajistit fungování jedince coby kolečka v mašinerii společnosti

jako zábavu (odreagování, odvedení pozornosti, manipulace…)

jako manifestaci moci (osobní, „spolkové“, národní, státní): sportovec je instrumentalizován, pojímán jako nástroj k uplatnění této manifestace, a s jako s objektem se s ním i zachází i s jeho tělem, které je zdokonalováno, udržováno, vylepšováno, opravováno…)

Toto „pokleslé“ pojetí sportu přináší mnoho negativních důsledků včetně zde zmiňovaných. A nejspíš v reakci na toto naopak vzrůstá popularita aktivit jednak adrenalinových, jednak individualizovaných v přírodě, které přinášejí, i když „zčásti asistovaně“, silný vnitřní prožitek, navozující situaci unikátního setkání jedince s transcendentnem, se silami přesahujícími člověka, dejme tomu Bohem.

(Nevymyslel jsem to já, vypůjčil jsem si myšlenky z VŠ práce jednoho bývalého lyžaře-sjezdaře. V této zkratce a v mých narychlo upletených formulacích to možná vyzní blábolivě, ale k zamyšlení to přinejmenším pro mě není marné.)

Totožný příspěvek je můj post 82 v

http://snow.cz/…pik-awards/3#…

případnou diskusi bych směroval tam, zde jsem vložil pro své dokumentační účely.)

>> #40, ivan, 06. 01. 2014 11:46:11

Svět se posunul a sport se stal cestou k uctění bohů nepřímo. Nejprve je přípravná fáze, sestávající z balení, cesty za sportem a vybalování. Během této fáze jsou náboženské postavy, či náboženské předměty, často hlasitě vzývány slovy jako: „Pane bože! Her Gott! (To je totéž, ale německy – pozn. pro ty, kdo tento jazyk neznají vůbec – s výslovností "hergot“.) Kriste pane! Krucifix! (To je ta velká dřevěná věc, na které byl jmenovaný pán ukřižován – pozn. pro ty, co to neví.) Během cesty za sportem se častěji vzpomínají nábožensky významná zvířata, např. slovy: „To je vůl! Jak to ten osel jede!?“ Tato zvířata, jak známo, zahřívala Ježíška v jesličkách (jak se o tom píše v náboženské literatuře a mimo jiné také zpívá ve známé skladbě ‚Ježíšku vítej‘ od bývalé brněnské punk rockové kapely Odvážní bobříci („… vůl osel Tě hřejí…“ Nebo „Bože to je kráva!“ (Krávu vzpomíná Bible např. v souvislosti s Izajášem – pozn. pro ty, kteří ji nečetli nebo už jim neslouží paměť.) Při sportu samotném jsou pak opět vzývány postavy božské i různí bibličtí tvorové, např. slovy: „Ješíšmarjá, co je to za vola!?“. A završením tohoto uctívání bohů sportem je pak večerní konzumace božského moku, někdy započatá již brzy ráno, který se vyznačuje obsahem etanolu a navozuje stavy rajské pohody, někdy s pekelnými následky.

>> #41, Navvy, 06. 01. 2014 19:09:54

Hezký komentář, který tu moji esoteriku stravitelně zlidštil.

I když, pravil by možná sluha boží, bezbožník si L.P. 2014 už i z věcí mezi nebem a zemí dělá jenom srandu. Já ji ale cením.

>> #43, ivan, 06. 01. 2014 19:55:56

Svatý Filip, patron mládeže, humoristů, přímluvce při nemocech končetin a ochránce proti zemětřesení (!) byl velký zastánce humoru (někdy prý až blízkého rouhání) a podporoval v tom i své žáky. Navíc tady někteří čtenáři dostali, řekl bych až, kulturní osvětu.

Inu, sníh není, tak se píše…

>> #44, Navvy, 06. 01. 2014 21:00:22

Taky kardinál Špidlík prý byl veliký srandista. A jakou mediální hvězdu ze sebe dokázal udělat Czendlik!

Někdo holt musí vyvažovat Duku a podobné.

Co kdybysme udělali anketu „Lyže roku …“?

Na myšlenku mě přivedla mocně medializovaní anketa „Auto roku“.

Ale už dlouho registruju, že šikovným prostředkem exekuce mediální moci jsou právě nejrůznější ceny a ocenění. Nejde přitom o žádnou hodnotovou analýzu, o fundované zvážení vlastností, přínosů, kladů a záporů, nýbrž o přesvědčení těch, které chci zmáknout coby hodnocené, že medializovaný výstup ve formální podobě ankety (obdobnou verzí je „test“) pro ně bude k něčemu.

Na anketě Zlatý slavík si dělal jméno zaniklý časopis Mladý svět už od roku 1962. Je to metoda přinejmenším půlstoletím ověřená a čím mediálnější doba, tím účinnější.

Když německý spolek SPORTS po vyšumění funcurvingového boomu pragmatičtí majitelé německého SkiMagazinu vykopli ze spolupráce i z ovládání tzv. Supertestu lyží, podrželi si SPORTSters udělování svých ocenění. Nobelovka to sice není, ale každý metál na prsou dobře vypadá…

Jasně, auta jsou 100× nebo 1000× větší byznys než lyže. Ale, jak víme díky klasikovi a škole, je „malým ten, kdo zná jen malý cíl“.

Malý problém je v tom, že u aut se natřásá přehršel hodnotitelů: „Anketu pořádají dohromady Klub motoristických novinářů a Klub motoristických publicistů ve spolupráci se Svazem dovozců automobilů a Sdružením automobilového průmyslu.“

Pisálků o autech je neurekom, viz ty oficiální pod http://www.kmn.cz/index.php?… ČLENŮ KMN takže nějakým způsobem vznikla „porota“. Neznámým způsobem pestře poskládaná z hochů od humanitních vzdělanců (jako původně já) po techniky (které bysme bezpochyby měli taky). Sice v ní nějak nevidím lidi se závodní (či trenérskou, pokud tam existuje) licencí, ale možná jsem se jen špatně díval, možná jsou tak přirozeně skromní. Ale to nevadí, auta pro běžného spotřebitele by asi nemusel testovat Tomáš Enge nebo rallyoví Škoda-boys.

„Lyžařští novináři“ by ale byl jistě problém. Našlo by se pár kousků ve SNOW a dva ve Skimagazínu, ale co dál? Z nostalgie i starých zkušeností bych přibral Kubu „pain-in-the-ass“ Turka, mladého Kárníka Lukáše, Honzu Holického bez ohledu na jeho komentáře.

Who next? Sebranka „sportovních novinářů“ pod www.ksn.cz je sice početná, ale jak tuhle smečku selektovat? Možná by se podle zásluh a předchozích výsledků dal akceptovat můj dávný milec Tibor Alföldi (???), navzdory dávným přestřelkám bych navrhoval Petra Pravdu, do něhož se tady sice s oblibou kope, ale on je obdivuhodně schopen vyzkoušet a popsat kdejaké sportovní šílení (mein Hut ab, tos nečekal, že ne?). A přidal bych Danu Emmingerovou, které sice u sklenky pár věcí vyčtu, ale taky jí v bídě české žurnalistiky vyslovím umírněnou pochvalu a následně zavedu řeč na volejbal.

A ty by asi tak stačilo., O zbytek by se nejspíš postaraly zákulisní tlaky, takže o „odbornou“ porotu bysme neměli nouzi.

Zařvali jste? Správně, takhle by to přece nešlo. Fuj, jestli jste si mysleli, že tohle je můj návrh.

Podle publikační činnosti a osobních kontaktů bysme přece dokázali zaplnit porotu lyžaři, které známe z diskuse na snow.cz. Jsou sice vesměs neřízenými nezávislými střelami, ale říká snad někdo, že takoví se nehodí?

Nejsou takoví právě těmi nejcennějšími, nesponzorovanými, nezávislými (dobře, v rámci svých zkušenostních preferencí), nekoupenými?

Nevím, „Auto roku“ mi přijde stejně nesmyslné jako „lyže roku“. Ale proč z toho jedni mají show a byznys a druzí se na něco podobného ani nezmůžou?

Uvažujte a případně diskutujte. Blbej je ten, kdo drží hubu. Sedávej panenko v koutě, chcípneš jako stará panna.

>> #46, ivan, 21. 01. 2014 20:01:50
Prvních pár nástřelů:

1) Problém je třeba ve výběru lyží do hodnocení. Brát to, co chceme otestovat nebo to, co nám tlačí dovozce/výrobce?
2) Porovnání s auty dost kulhá, těžko srovnávat obraty a politicko-mediální přesah v těchto komoditách.

>> #47, ˘Ö˘Krab, 21. 01. 2014 20:33:57

1. Nejen výběr lyží, ale i definice jednotlivých kategorií. Je třeba si uvědomit, že by mělo být uspokojeno co nejširší spektrum lidí a subjektů, od BFU přes sportovní lyžaře až po celebrity. Nelze vynechat ani zmíněné dovozce/výrobce.
2. Naopak je inspirující, pro zvýšení prestiže bych doporučil použít léta zavedenou Ramstetterovu konstantu.

>> #46, ivan, 21. 01. 2014 20:01:50

Auto roku je dobrá inspirace. Nevyhrávají nejdražší, ani nejrychlejší či největší auta, ale auta, která jsou nějak mimořádná. Kdysi to vyhrál třeba Nissan Micra. Pokud kdokoli napíše konkrétní značku a model lyže a důvod proč ji klade na první místo, tak se to dá vzít jako jeden hlas. Žádné průběžné pořadí by se nemělo zveřejňovat a nemělo by být vidět jak kdo hlasoval.

>> #50, Navvy, 22. 01. 2014 02:04:39

3. Interakce mezi lyžařem a lyží je jaksi daleko přímější než mezi řidičem a autem, u lyže jde – i v normálních provozních podmínkách, nikoliv v extrému – jaksi poměrně více o lyžaře.

4. (+) Na lyžích snáze a s menším (finančním) rizikem dosáhneme jejich hranic – větší objektivita.

5. O autech se často hlasuje na základě jakési vnější/povrchní sympatie a technických údajů – ty jsou u lyží rychle vyčerpány.

6. Nikdo nezaručí, že se to nezvrhne v obyčejný test (viz Ondrův výklad a překlad hodnocení), resp. co udělat, aby k tomu nedošlo?

No,po tom co sa teraz v Nemecku prevalil skandal s ADACom,si viem zivo predstavit,ako je to vsade inde,a ako by to dopadlo s kazdym vyhlasenim roku.

Nie ze by som si to vedel predstavit takto az teraz,ale pre ostatnych je podnetne vidiet ako sa robia „ankety a biznis“.

Prachy az na prvom mieste,soudruzi.

caute Harry

Dobré ráno, výběr lyží by mohl být formou ankety ze seznamu novinek roku a z prvních x kusů s nejvíce hlasy a y kusů s divokou kartou od poroty by tato porota vybírala svého favorita. Žádné hodnocení, prostě na jedny lyže můžeš dát nálepku a konec :) Co se týče peněz, tak by stačilo sepsat rozumnou esej o tom, jak soutěž podpoří místní mikro, makro ekonomiku, drobné živnostníky a tím i následně státní investice a EU by to mohla zaplatit celé :)

>> #53, Bartty, 22. 01. 2014 09:54:49

Ja ty Harryho „penize“ pochopil jako hodnotu cashflow po ose vyrobce-porotce (ac treba ne tak naprimo, ale po oklikach).

EU by svymi ojry mohla tento tok lehce a nezdrave pokritvit. Preci, takova anketa je take urcita forma PR a ktery vyrobce ma nejvic penez na PR, ten bude mit jiste i dost na vyvoj paradni a kvalitni lyze.

>> #54, valerius, 22. 01. 2014 10:10:57

Od Harryho sem to chápal stejně jako ty. Těma financema sem mířil spíš ke Krabovi, EU platí spoustu kravinek, takže by mohla zaplatit i řekněme týden v Alpách pro porotu. P.S: Rád bych v ní seděl :)

>> #55, Bartty, 22. 01. 2014 10:37:33

jo, rozumim. A takova dotace na pobyt by ani nepokrivila vyznam cashflow vyrobce-porotce.

A vsichni by byly spokojeni. Az na ty chudsi/mene investujici, event. cestne vyrobce. Ale par nespokojencu se najde skoro vzdy, ze?

Lyžařský mistr světa a vítěz WC, který začal až v 26 letech

Ťukáte si na čelo? Nemožné? Opatrně, abyste nenarazili na nezpochybnitelnou autoritu ctihodného spolku jménem Český olympijský výbor.

V oficiální publikaci Media Guide k ZOH 2014 každý sportovec uvádí, v kolika letech začal se sportem. Jsou to občas zajímavá zjištění. Andrea Zemanová je sice SX nováček, ale tvrdí, že začínala ve 2 letech. Naopak Marek Skála až v 16 a Nikol Kučerová dokonce ve 20. To ale není nic proti jistému Tomáši Krausovi, který dopadá podobně jako ti občasní exoti ze zemí třetího světa. Začínal prý až v 26 letech! Takže nelyžaři, nezoufejte. Půjčte si lyže a s chutí do toho.

Člověk žasne, že si to někdo odpovědný (podle tiráže šéfredaktor publikace Alexandr Kliment) za ty peníze, které určitě tahle příručka stála, nedokázal přečíst, uvědomit a sjednotit chápání dotazu. Tím spíš, že Nikola Sudová – jediná – to rozepsala podle disciplin.

Zaujaly mě i fotografie. Elementární zásadou pro firemní publikace apod. je jednotnost. Nemá být poznat, že se všichni nefotili na jeden zátah. Tady to sice už není „každý pes jiná ves“, jak se v minulosti stávalo třeba u materiálů SL, ale přesto:

• některé jsou světlejší, jiné tmavší (pozadí?)
• hlavy jsou nestejně veliké
• někdo je fotografovaný ze šikmého záběru, jiný přímo zepředu

Některé fotky snad mají být pomstou. Zejména pár administrativních dam na konci publikace, vesměs ve věku, kdy už obvykle do svého vzhledu musejí trochu investovat, by si snad zasloužily něco lepšího, pane fotografe.

Na druhé straně, proti oficiálnímu ruskému manuálu pro média, kde jsou VŠECHNY hlavy na čele zbytečně useknuté o vršek, je to ještě zlaté. U olympiády za 50 miliard dolarů by za to ale odpovědný maník zasloužil na příslovečnou Sibiř.

Protože naši chtěli zobrazit „Šárku olympijskou“, jsou v publikaci dvě její fotografie z Vancouveru. Tedy dokumentární. Budiž. Ale být Fischerem, dost by se mi nelíbilo, že alespoň na jedné z nich není se současnou výzbrojí.

A pro zajímavost deklarované cíle některých sportovců:

Medaile: Strachová, Sudová, Kraus, Pančochová, Samková

Do 10. místa: Křížová, Vráblík (SC)

Do 15. místa: Trejbal, Zemanová

Neuvádějí: Bank, Ledecká

Malý je ten, kdo má jen malý cíl. Místy troufalé, ale ať jim to co nejvíc vyjde.

http://www.olympic.cz/…_komplet.pdf