Ceny permic - sezóna 2014/15 (strana: 2)

http://www.stream.cz/…je-nezakonna

>> #30, valerius, 04. 11. 2014 23:36:51

Se vším, co píšeš, souhlasím. Když respektuji kamery, musím akceptovat kontrolu. I chybu systému jsem schopná pochopit, pokud se to rozumně vyřeší. Jenže tam nešlo o to, CO se řeší, ale JAK se to řeší. V jednu chvíli jsme na ně byli hnusní taky, i když za tu chybu nemohli, na druhou stranu se chovali jak se chovali, kdyby byli slušní oni, byli bychom taky…

Co mě ale vyloženě děsí je právě ta chyba systému. Nevím, co je horší – jestli o tom nevědí, nebo vědí, ale ignorují (a jak mohli projít kontrolou od ÚOOÚ). Ať tak či tak, odmítali provést jakoukoli další kontrolu, protože přece mají ty fotky a z těch je to jasné… Jediný neotřesitelný důkaz, vůbec nepřipustili, že by chyba mohla být u nich (trochu mi to připomíná film Síť, prostě co je v počítači, je pravda a basta). Když si představím, kam až by to mohlo zajít (např. zablokovaný týdenní skipas)… Případně zda podobný problém můžu čekat i v jiném areálu, dokonce v zahraničí…?

>> #30, valerius, 04. 11. 2014 23:36:51

Pokud je popis Milky pravdivý, tak z mého pohledu vidím tři problémy:

1. Nevhodné chování personálu. Personál skiareálu se za každou cenu musí chovat slušně (zvlášť v případě, kdy chyba je možná), ikdyž jim lidí nadávají (toto chování neobhajuji. Lidi se mají chovat slušně).
2. Pokud ve Špindlu vyhodnotí, že jste přeprodal permici, tak je mizivá šance dokázat opak, tedy nejsou schopni uznat svou chybu.
3. Co je nejhorší, nejsou schopni se omluvit, ani dodatečně vysvětlit své chování.

Obecně z toho vychází jediné, oni to berou jako čistý business bez lidské stránky, takže se potom nemůžou divit, pokud to lyžaři taky berou jako čistý business a jezdí do jiného střediska či do ciziny za lepším.

>> #31, Martin_B, 04. 11. 2014 23:48:04

A bude sranda.

Argumentace pravniho poradce, ze pri kazdem novem projeti vznika nova prepravni smlouva, mi prijde chybna. Pokud se strany dohodnou, ze se to tyka prvniho pruchodu a vyfoceni a ze to plati pro zbytek platnosti, tak to holt plati po zbytek platnosti.

Na druhou stranu, zrejme je potreba jednoznacna identifikace smluvnich stran, za coz pry nelze povazovat nejakou fotku udelanou turniketem.

Nejsem pravnik (doufam, ze se zde nejaky vyjadri), ale kamarad studujici prava mi na to rekl, ze spise provozovatel arealu nema narok vyzadovat neprenositelnost. Nicmene, argumentace obou stran ve vyse zminenem videu je chaba.

Jakpak na to arealy asi zareaguji? Neco jsem zminil vyse a hlavni krok by mohl byt rozsirit nabidku o kratsi skipassy, ci stavajici kratkodobe zvyhodnit.

>> #32, Milka, 05. 11. 2014 09:20:09

Jo, asi nejsme v rozporu

>> #34, valerius, 05. 11. 2014 12:01:25 „Pokud se strany dohodnou, ze se to tyka prvniho pruchodu a vyfoceni“ – to mi přijde úplně zcestné. Nějaké focení nemůže mít žádný vliv na platnost smlouvy. Ale že bych za den uzavřel 20 přepravních smluv tím, že 20× pojedu lanovkou, to je taky přitažené za vlasy. Podle mě smlouva vzniká zakoupením jízdenky (skipasu). S ní si můžu dělat, co chci, třeba ji rozžvýkat nebo jet jednou nebo 20×, nebo ji dát/prodat kamarádovi. Provozovatel zařízení by měl zkoumat maximálně její platnost. Stejně jako když koupím bochník chleba, tak mě nikdo nemůže nutit, abych ho snědl celý jen já sám…

„hlavni krok by mohl byt rozsirit nabidku o kratsi skipassy, ci stavajici kratkodobe zvyhodnit“ – o tom to je. Kdyby existovaly např. 1,2,4-hodinové pasy za cenu poměrnou k celodennímu (celý den/8hod 640Kč, 2 hod 640/4 = 160 Kč, 4 hod 320 Kč), tak si každý koupí takový, který mu bude vyhovovat a není důvod něco přeprodávat… (pokud si při první jízdě nezlomím nohu…). Cenové zvýhodnění by klidně mohlo začínat až od 2– a vícedenních pasů.

>> #35, mirjur, 05. 11. 2014 13:01:01

Pouzil bych zde formulaci kamarada: pokud si smluvní strany dohodnou, že první průchod zakládá nějaká práva a povinnosti po zbytek platnosti toho skipassu, tak je to jejich věc

Argumentovat bochniky chleba…ja bych zas argumentoval casovyma litackama, ktere neprenosne jsou…to tu muzem kazdy davat sve priklady a k nicemu nedojdem, uz i proto, ze i kdy je chleba prenosny neznamena, ze to plati i pro permanentky.

Hodil by se pravni nazor.

No jiste, arealy by mohli jemneji skalovat permanentky, tak jak pises. Coz znamena, ze nekdo, kdo si driv musel koupit celodenni skipass, tak si bude moci koupit kratsi a levnejsi, coz znamena vice penez pro turisty, mene pro areal, ktery ovsem bude zrejme nejak reagovat, aby plnil svuj financni cil. Treba mirnym zdrazenim. A jsme opet u te cenove politiky, u ktere mi prijde, ze by mela byt v rukou arealu. Dle zakona (jak vidno), to tak asi (uplne na 100%) neni, moralne vsak ano (jedna se o muj nazor).

Samozrejme, mohou take udelat vsechny permanentky na jmeno, ale to nepovazuji za realnou moznost.

>> #34, valerius, 05. 11. 2014 12:01:25

Argumentace ti možná přijde chybná, ale zákon hovoří naprosto jasně:

2. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen „nástup do vozidla“).

Tzn. průchodem turniketu vstupuješ do označeného prostoru a vysednutím z vleku/lanovky opouštíš „vozidlo“. A pokud máš jinou jízdenku než na jednu jízdu (bodovou, časovou ..), máš právo na další, novou přepravu, nijak nesouvisející s předchozí. Nebo někdo jiný.

>> #36, valerius, 05. 11. 2014 13:13:14

Formulaci kamaráda sice použít můžeš, ale právní úkony nebo dohody, které jsou proti zákonu, jsou od počátku neplatné. A jedna z právních zásad mj. zní, že se nemůžeš vzdát svých práv. Tzn. jestliže přepravní doklad na držitele (bez identifikace) zakládá právo na opakované použití kýmkoliv, tak znění přepravních podmínek diskutovaných areálů jde jednoznačně proti zákonu a tvým obecným právům. A provozovatel si tam může klidně 100× napsat, že průchodem turniketem toto akceptuješ. Neakceptuješ a tento dle zákona neplatný bod přepravních podmínek tě absolutně nemusí zajímat.

A samozřejmě zákon umožňuje vystavovat jízdenky „na jméno“ a tam je to pak naprosto jasné i ohledně zabavení jízdního dokladu nebo vyloučení z přepravy při nedodržení podmínek. Viz. třeba i nákup jízdenek ČD přes e-shop, kde pak z jízdenku na jméno dostaneš slevu. Tudíž areály mají naprosto zákonnou a legální možnost, jak problém s přeprodejem ře­šit.

>> #37, Tesna, 05. 11. 2014 13:46:08

Jo, krom posledniho odstavce to tak i chapu a nejake zvaneni kolem byly jen namitky vuci pravnimu nazoru z videa (kolem 3:00–3:30), ktery jsem timto rozporoval, nic vic.

Jak jiz jsem psal, bez ohledu na vysledek mi prijdou argumentace obou stran chabe. A vysledek, bez ohledu na chabe argumentace obou stran ve videu vidim tak (coz uz jsem take zminil), ze arealy maji s neprenositel­nosti smulu.

Jestli je nepřenositelnost dostatečně právně podložená tím, že se udělá fotka (ať už na pokladně, nebo při prvním průchodu), podle mě přesvědčivě rozhodne až případný první soud, který se bude zabývat konkrétně tímto typem případů. Do té doby to jsou všechno jen názory, byť leckteré i logické.

Že nepřenosnost bezproblémově platí v zahraničí, neznamená, že v našem právu to musí být stejné (a ještě jiná věc je, kde a jak na ní trvají).

Ale i kdyby nepřenosnost u nepodepsaných jízdenek v Česku právně „padla“, mohou areály třeba při nákupu vyžadovat jméno, jak píše Tesna. Mohou zdražit a smířit se s přeprodejem, mohou dokonce prodávat jen jednotlivé jízdy (ad absurdum). Anebo třeba zavedou klouzavý skipas, u kterého před průchodu turniketem nikdo nepozná, jak dlouho ještě platí. Nebo na nich třeba platnost nebude uvedená, takže nebude jasné, co přesně přeprodejce nabízí. Možností je zkrátka hodně, některé sice z říše sci-fi, ale jsem si jistý, že stejně areály vyberou, kolik potřebují. Akorát to může být ještě „prudivější“ než kamery.

Bez ohledu na to všechno cílem areálů by samozřejmě mělo být návštěvníka si získat (a zároveň tím i vydělat). O slušném chování personálu za všech okolností nemluvě.

Ahoj, od té doby, co jsem se na tuto problematiku začal dívat i z druhé strany, se mi dost rozšířil pohled na vnímání služby zakoupené/prodané ve formě skipasu. I když musím přiznat, že to u mně někdy znamená schizofrenní postoj lyžaře na jedné a provozovatele (zaměstnance) lyžařského střediska na druhé straně. Proto raději jen nadhodím otázky, které mně, jako „vlekařské“ polovině mé mysli, v těchto diskuzích chybí. Jakou službu si lyžař kupuje ve formě skipasu? Pouze přepravu lanovkou/vlekem nebo komplexní službu lyžování (přepravu lanovkou/vlekem, upravený/neupravený lyžařský svah, případně bezplatné parkoviště a další služby? Bez ohledu na to, jakými právními předpisy je provozování lanovek a vleků a přeprava na nich upravena. S tím souvisí také otázka, kde vlastně jako lyžař uzavírám smlouvu s lyžařským střediskem? Např. v autobuse mi taky u revizora nepomůže argument, že jsem si necvakl lístek proto, že jsem neprošel kolem nebo ke strojku, ale zůstal jsem po celou jízdu stát na prvním schodě. Podívali jste se někdy na skipas ne jako na jízdenku na vlek, ale spíš jako na vstupenku na koupaliště, na koncert nebo do ZOO? Není tam podobnost větší, než s hromadnou dopravou osob? Vadí v těchto případech někomu, že je vstupenka nepřenosná? V ZOO bych pak mohl chtít platit jen za zvířata, na která se skutečně podívám, nebo za ta, u kterých se zastavím na určitou dobu, či ad absurdum jen za ta, která mě (podle vlastního úsudku) zaujmou. Z tohoto pohledu určitě nejsou okolnosti a podmínky provozu a využívání služeb lyžařských středisek kompletně popsány v provozních řádech středisek (troufám si říct, že žádného), což může být důvodem k rozdílnému pohledu a jejich různorodému výkladu ze strany hostů, provozovatelů, ale i např. úřadů. Je ale vůbec možné ošetřit provoz tak, aby a) nevznikl nepochopitelný paskvil a nekřížily se požadavky legislativy? Další věc, se kterou se často setkávám, je nevole u cenové progrese u kratších časových lístků. Z pohledu lyžařského střediska jde naopak o zvýhodňování delších časových lístků. Sleva na vícedenní skipasy (proti jednodennímu) je v pořádku, ale zdražení půldenních nebo dvouhodinových vůči celodennímu je nefér hra krvelačného managementu nebo majitelů střediska? Dokáže se lyžař podívat pohledem druhé strany a jsou argumenty v diskuzích pouze vypočítavou strategií vykořisťujících zákazníků nebo to prostě nevidí? Lyžařská střediska svůj pohled prezentovat nechtějí, neumí, nepotřebují? Takových odlišností v pohledu na věc je nepočítaně. Většinou slyším a čtu jen pohled zákazníka, proto jsem se rozhodl sdělit i pohled druhé strany. Byť se stupňujícíse důrazností na pohled provozovatele střediska. Vězte ale, že pouze z důvodu zvýraznění účinku prezentace. Mimo pracovní dobu přehazuju výhybku a stojím před pokladnou se stejným zájmem a podobným úhlem pohledu jako většina z vás. 

Tady se řeší věci zcela nepodstatné, protože cílem majitelů areálů je zisk v co nevyšší možné míře a tomuto cíli podřizují pravidla. Tečka a já to ctím, nedělal bych to jinak. Mě ale zajímá jiná věc. Já osobně jsem již v situaci, kdy na to prostě nemám a tak do drahých středisek nebudu jezdit – opět si nijak nestěžuji, politika velkých je očividně částečně vyprázdnit střediska pro bohatší klientelu a ta tam potom spokojená nechá daleko víc peněz než takoví jako já. Mám samozřejmě na výběr, mohu se stát bohatší klientelou za cenu ústupků v mém osobním životě ale to mi za to nestojí, takže velká střediska přenechám tvrdě pracujícím, aby tam načerpali dost sil (zcela bez ironie) a já budu v klidu lyžovat tam kde je levněji. Jsem ale první, kdo tady říká nemám na to, protože na mě je to už moc drahé. Je na tom někdo podobně?

>> #40, Luboš – FREESKI, 05. 11. 2014 15:59:02

Zvýhodňuje se obvykle to, k čemu dochází méně často či výjimečně, a to proto, aby ke zvýhodňované události, aktivitě… docházelo častěji. Výhoda je taková pobídka, že. U lyžování máme zažito (nebo alespoň já), že běžně se lyžuje celý den, tedy den je taková základní časová jednotka lyžování. Není tedy zapotřebí den lyžování zvýhodňovat. Ergo, drahé půldenní lyžování je znevýhodnění vůči běžnému standardu. Jestli to provozovatel chápe jinak, tak jde o chápání účelové. Otočit se dá vše.

Jiné to může být třeba u parkování, kde mám základní jednotku hodinu, a jsem (relativně) zvýhodněn, když si zaplatím hodin šest… Ale možná to celé mám pokřivené já.

>> #40, Luboš – FREESKI, 05. 11. 2014 15:59:02

Pohledy jsou sice pěkné, ale zákon v tomto hovoří naprosto jasně. Můžeme sice teoretizovat, čemu je jízdenka na lanovku podobnější, ale tato oblast se mj. řídí Předpisem č. 175/2000 Sb. Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu.

A tato vyhláška také stanovuje to, co daný jízdní doklad musí obsahovat a jestli pak „na držitele“ nebo „na jméno“. A za sebe tam pak vidím několik argumentů:

1. I v lyžařském byznysu se naprosto běžně používají oba typy jízdenek. Tudíž pokud provozovatel chce mít jízdenky na jméno a zabránit tak přeprodeji, vůbec nic mu nebrání v tom , aby tak činil dle zákona a tak, jak to často i přímo on sám dělá u jiného typu svých jízdenek.

2. Pokud ovšem dává restrikce držitelů neidentifikova­telných jízdenek, tak porušuje vyhlášku, protože daná jízdenka neobsahuje žádný jednoznačný a omezující identifikátor a tudíž práva z ní vyplývající jsou jasně daná.

3. Kontrolní systém provozovatelů je zcela mimo vliv a kontrolu uživatelů ve smyslu, s jakými (neprůkaznými a nejednoznačnými) daty vlastně pracuje.

Už to tady v některé diskuzi bylo – tuto problematiku řešil i Nejvyšší soud a jeho závěr byl jednoznačný. Přeprodej skipasu na držitele není v ČR nic nelegálního.

http://www.epravo.cz/…e-81850.html

>> #40, Luboš – FREESKI, 05. 11. 2014 15:59:02

Kolego z Freeski, já pronajímám apartmány. Takže poskytuji služby stejně jako vy. Pokud pronajmu dvoulůžkový pokoj pro dvě osoby na týden a uprostřed pobytu jedna osoba odjede a místo ní druhá přijede, cena se nemění (pokud nepožaduje nové ložní prádlo ). Stále mi tam bydlí je dvě osoby. To je jednoduchá matematika. Nemění se spotřeba elektrické energie, vody, tepla, koberec se též opotřebovává stejně, jako kdyby tam byla ta původní osoba. Nenacházím jediný logický argument, proč by se lyžařské středisko mělo vůči svým klientům ve věci přenositelnosti skipasů chovat jinak než já. Jeden lyžař, jeden skipas a je úplně jedno, jestli je to zrovna teď Francek a potom Pepík. Obzvláště, když se stojí fronta a využití skipasu je tak vlastně omezené…Sportu zdar a lyžování zvlášť. Někdy stačí používat selský rozum…a vážit si zákazníka.

>> #45, Martin_B, 06. 11. 2014 01:08:34

Pokud se nepletu, tak pronajímáš pokoje v Rakousku. Takže pokud v polovině týdne Francek odjede, tak převezme jeho skipas Pepík a ten zbytek týdne bez problémů dolyžuje ? ? O tom dost pochybuji a tím pádem naprosto padá tvoje poslední věta. A vůbec nemám pocit, že by si Rakouský vlekař zákazníka nevážil.

>> #46, korsičan, 06. 11. 2014 07:00:12

Zdra Korsičane, nepleteš se. Pronajímám. Já jsem ale nehovořil o rakouskýcjh vlekařích, dával jsem jen analogický přiklad jak to vidím já. Jen tak mimochodem, prozatím jsem u nás nezaznamenal, že by někdo měl problém s převzetím skipasů a rodiny s dětmi to dělají dost často. Samozřejme nehovořím o skipasech s delší platností, opatřených fotkou. Ty más z Rakouska jiné zkušenosti? A k Tvé poslední větě: o tom, že si rakouští vlekaři zákazníka váží, o tom opravdu nepochybuj.

>> #47, Martin_B, 06. 11. 2014 08:28:22

Ahoj Martine … Na ledovci Stubai neprošel odpoledne turnikety chlapík na sedačce a dohadoval se z obsluhou zhruba 2 moje jízdy. Jak to nakonec dopadlo nevím, protože 3 jízdu už tam nestál ani on, ani obsluha. Ale bylo evidentní, že musel dolů, protože obsluha byla při tom dohadování naprosto nekompromisní.

A od kamaráda jsem slyšel příhodu z Pitztalu, kdy si takto vystřídali skipas nějací lidé od nich z hotelu a toho druhého nepustili ani dole do vláčku. Musel si koupit svůj skipas. Takže to blokování skipasů v Rakousku evidentně funguje.

>> #47, Martin_B, 06. 11. 2014 08:28:22

Vím o případu z Kapplu, kde z důvodu zcela nevyhovujících lyžařských podmínek (spousta nového sněhu, fungující pouze spodní kabina a k ní přiléhající „sjezdovka“ – lesní cesta), se kamarád snažil vícedenní skipass bez identifikace prodat (poslední den platnosti), protože v pokladně to odmítli s oddůvodněním: Vždyť jeden vlek jede a tato snaha prodat permici byla tvrdě potlačena. Takže ani v Rakousku to není až tak růžové .

>> #48, korsičan, 06. 11. 2014 09:08:22

Díky za info. Takže to je asi odvislé středisko od střediska. Já jsem prozatím zaregistroval jen občasné potíže některých dospělých lyžařů, kteří jeli na dětský skipas (zřejmě omylem). Turnikety při průchodu totiž vydávají tóny v různých výškách v závislosti na typu skipasu. Vím, že u nás hlídají právě tyto případy-jízdu na dětský skipas nebo „chytráky“ s vypůjčeným celosezónním skipasem, opatřeným fotkou. Za celých 8 let mi nikdo z našich hostů nehlásil, že by se u nás se zablokováním skipasu setkal.

Ono je to samozřejmě těžké přirovnávat, ale když už, tak bych skipas (v té dnešní podobě, jak ho berou česká i zahraniční střediska) chápal spíš jako obdobu jakési vstupenky do ubytovny, kde nemám jistou konkrétní postel Napadaly mně i případy jako pojištění (sjednám si na rok a když ho zrovna nebudu potřebovat, půjčím kamarádovi), dálniční známky nebo volné minuty v telefonním paušálu (můžu sice půjčovat svůj telefon, ale ne převést minuty jinému)´.

Úplně přesné přirovnání asi nenajdeme – je to spíš na intuitivním chápání zákazníka. Většina nás chápe, že sezónka se nepůjčuje, ale u jednodenky se na tom většina už neshodne.

A pak je ta právní rovina – náš nejvyšší soud řešil případ snad z r. 2005, kde šlo o přeprodej poukázek vystavených jako kompenzaci kvůli uzavření areálu. A závěr byl, jak se tu i objevilo, že jízdenka bez identifikace = přenosná. V Rakousku to je zřejmě jinak, taky znám případy bloknutí. Samozřejmě to moc neřeší tam, kde přeprodejů mají mizivý podíl, ale třeba ve Fieberbrunnu mi říkali, že to sledují a zasahují.

>> #50, Martin_B, 06. 11. 2014 09:55:33

Podle mého názoru celá tato věc vznikla díky sezonkám ve Špindlu. Celé dlouhé roky se s nima ve Špindlu šmelilo. Případ tamních policejních sezonek je jistě každému znám. Na tyto jízdenky ve Špindlu roky zadarmo lyžovali všichni policisti v ČR, včetně jejich kamarádů a příbuzných do 17 kolene. V případě kamarádů jejich kamarádů to bylo za 100Kč na den. To samé platilo pro vojenskou zotavovnu. Tam se tyto skipasy předávali podle turnusů. Stejně tak znám případ, kdy byl jeden rok vyhlášen nejaktivnější lyžař v tamním snowparku, kterému přitom bylo přes 80 let a na lyžích nestál aspoň 20 let !!! Protože měl jako občan s trvalým pobytem sezonku zdarma, lyžovali na ní jeho vnuci z Prahy + jejich kamarádi.

Tímto bezedným kanálem, tudíž skiareálu odtékal miliony (možná víc, možná míň) pryč !

A co se Rakouska týče, tak v lyžování na dětské skipasy jsou machři Němci. To je záležitost stará dobře 20 let. Asi se v 60ti cítí na 15, nebo nevím … Každopádně se tato finta v Německu zřejmě dědí společně s majetkem ?!?

>> #51, Radek Holub – SNOW, 06. 11. 2014 10:42:57

Těch příkladů se „selským“ rozumem jsou desítky na obě strany. Přirovnání s dálniční známkou je celkem výstižné. Tu si také třeba v Rakousku člověk koupí na 10 dní a musí jí nalepit na sklo, protože je nepřenosná. A ten argument, že je jedno, jestli na zaplacenou dálniční známku jede cestou tam Franta ve Škodovce a zpět Tonda v Audi u Rakouské policie neobstojí.

Stejně tak s lyžařským pojištěním. Proč musí mít všichni své pojištění ??? Jedou třeba na 2 dny lyžovat Franta s Tondou. Protože už jsou v letech a silově nestíhají, tak Franta jezdí dopoledne, Tonda odpoledne. Další den si to prohodí … ?????? Pojištění je přece zaplacené na tyto dva dny, tak v čem je problém, kdo zrovna lyžuje ? Ten nelyžující, který má pojištění zaplacené, tuto službu nevyužívá ! Proč tedy nemůže svoje zaplacené pojištění předat na druhou osobu ?

Co je správné, nebo čí argument stojí na pevných základech, ale ukáže až první soud na toto téma. Do té doby budou všechno pouze dohady.

>> #42, mirjur, 05. 11. 2014 16:30:18 „běžně se lyžuje celý den, tedy den je taková základní časová jednotka lyžování.“ – U nás jsou nejprodávanější půldenní skipasy, já tedy za základní jednotku lyžování považuju půlden. Jinde to může být dvouhodinovka, V Rožnově pod Radhoštěm je na placených parkovištích, zdá se, je základní časovou jednotkou parkování půlhodina… Takže si zřejmě základní jednotku určuje provozovatel podle toho, aby maximalizoval užitek. Ale můžu se plést stejně jako ty.

>> #43, Tesna, 05. 11. 2014 16:49:03

Máš pravdu, proto jsem otevřel otázky na téma, zda je skipas pouze jízdenka na vlek nebo komplexnější služba, jejíž součástí je jízdenka na vlek, která se řídí patřičnými právními předpisy.

>> #45, Martin_B, 06. 11. 2014 01:08:34 Takových analogií bychom našli nespočet, jak jsem taky psal, každý se na to díváme jinak, proto jsem to formuloval jako otázky k zamyšlení. Radek doplnil další podobnosti. Prostě „kolik třešní, tolik višní.“ Asi jsem měl víc zdůraznit to, co jsem chtěl vypíchnout nejvíc, že vina za rozdíl ve vnímání služby reprezentované skipasem ze strany zákazníka a střediska, je z velké části na straně středisek, protože charakter služby neprezentují tímto způsobem a ani se to takto nesnaží ošetřit vztah se zákazníkem a své provozní řády.

>> #47, Martin_B, 06. 11. 2014 08:28:22 Taky vím o případech, kdy rakouská střediska požívání jedné permice více lidmi řešila a řeší. Fotokontrola se používá, byť rakouská střediska na toto téma hrají tak trochu partyzánskou hru, nechtějí o tom mluvit a spíš se to snaží řešit skrytě (důrazně a nekompromisně, ale slušně, na rozdíl, od některých českých středisek). Třeba ve Švýcarsku se tím střediska až tak netají, staví se k tomu tak, že chrání své zájmy proti nepoctivým lyžařům, tak proč se za to stydět? Zřejmě to má souvislost s „náturou“ jak provozovatelů, tak nejčastějších hostů v dané zemi.

Zkrátka každý se snaží získat co nejvíc pro sebe, jak středisko, tak zákazník. Lyžařské středisko není zase až tak super byznys a zvlášť menší střediska mají docela nejisté živobytí, to jen na vysvětlenou, proč se provozovatel snaží optimalizovat ceny a jejich škálování. Určitě to není tak, že by si mohli dovolit nasadit ceny podle sebe. Musí si sakra spočítat, jaký počet lyžařů za jakou cenu pro ně bude výdělečný a jaký vůbec zajistí životaschopnost. Z tohoto důvodu se taky bohužel nejde nastavením ceníku zavděčit všem. Upřímně si řekněme, že většina z vás i já jsme ve střediscích za exoty. Cenová politika se určuje s ohledem na cílovou skupinu zákazníků, ta se samozřejmě středisko od střediska liší. Takže Špindl nebo Chopok asi nebude cenově přátelský pro toho, kdo si chce přijet ráno zalyžovat na 2 hodiny na prázdné sjezdovce. Vlek, který žije z výuky dětí a dětský lyžařský park asi těžko může nabízet děti do 15 let zdarma apod. S tím bohužel nezbude, než se smířit a jezdit tam, kde se potká nabídka s poptávkou. Abych odlehčil, někdy taky můžu vyletět z kůže nad drzostí některých zákazníků, někdy je to k pláči, někdy až k smíchu. Třeba když jsme na konci předminulé sezóny poslední víkend jeli za 50 Kč na den, stálo nejednomu lyžaři za to, prodávat v poledne celodenku u kasy za 30. To už ani nejde řešit, jen mávnout rukou.

Jeste bych si dovolil uvahu. Padaly zde priklady pro i proti neprenosnost jizdenek i uvahy proc a jak zvyhodnovat ruzne delky skipassu. A v tom nevidim pointu.

Opravdu se chceme dostat do situace, kdy fyzickym ci pravnickym osobam budeme narizovat, jak maji delat svuj business. Jiste, narizovat v oblastech, ktera se tykaji bezpecnosti a podobnych zalezitosti. Ale myslim, ze cenova politika sem nepatri. A toto je cenova politika. Pokud se areal rozhodne, ze jeho skipass prestavuje pravo sjizdet kopce od rana do vecera pro jednu jedinou osobu, ktera si ho koupi, tak v tom vidim cenovou politiku.

Kdyz bych mel areal za barakem, ktery bude skvely, ale rozhodne se, ze bude prodavat treba jen tydenni passy a bude to brat jako moznost libovlneho pouzivani na ten tyden pro danou osobu (at uz dam 1 jizdu, ci 7 dni od rana do vecera a parkuju tam karavanem strechou dolu), tak budu nastvanej. Ale vylozene nas*anej budu, pokud se nekdo bude snazit toto pravo arealu (pravnicke osobe) vzit zakonem a v pripade referenda budu toto pravo pravnicke osoby hajit, i kdyz me to bude stat slusnou kupu grosu(pokud neprestanu lyzovat).

Jestli zde nezaciname zamenovat mit na neco pravo a narok. Nezbavujeme se sami, vymenou za kratkodoby prospech, sve vlastni odpovednosti a svobody?

Kam se to bude ubirat dal, neotvirame tim Pandorinu skrinku? Neni uz trosku otevrena? Jasne, tragedie to neni, mozna se trosku hne s cenami, mozna trochu usetrime, mozna ne, mozna se to projevi ve vysledku negativne. Nezlevni kratkodobe passy, ale zdrazi jednodenni a delsi. Nebo od obojiho trochu. Jenze to neni pointa, to nepovazuje dulezite. Timto svazovanim, (pujcim si termin) utahovanim sroubu v dohodach mezi ruznymi subjekty (pravnickymi, fyzickymi), se IMHO pripravujem o cast svobod. Hezky postupne, salamovou taktikou.

A takovych pripadu vidam, bohuzel, vice a vice. Kampak tim asi spejeme?

>> #54, valerius, 06. 11. 2014 17:59:52

Dobrý postřeh !!!

Spíš to dopadne tak, jak to dopadlo ve Švýcarském Savogninu. Tam jsou od loňska všechny vícedenní skipasy na fotku a je po ptákách. Vyfotit se musí i dvouleté dítě, jinak skipas nedostane. Na té krásné bílé kartičce je potom natištěné jméno lyžaře, jeho fotka + kod Data Matrix. A důvod byl ten, že tam chudí Němci jezdili na dětské skipasy a to tam děti do 10 let lyžují zdarma ! Tak se provozovatel naštval, všechny lyžaře si na kase vyfotí, prolustruje z cestovního pasu a má klid. Fronty se u pokladen netvoří, jde to rychle. A jsem přesvědčený, že naprosto stejně to dříve či později dopadne ve všech střediscích. A u nás tento systém zavedou jako první i na jeden den. A aby s tím měli co nejméně práce, tak začnou prodej skipasu řešit přes internet (jako cestovní pojištění). No a aby lidi k takovému nákupu skipasu trošku motivovali, tak jim dají pár korun slevu, oproti pokladně ve skiareálu – ideálně v ceně jednoho piva. A pak s tím neudělá nic žádný zákon a žádný právník. Je to čistě o tom, kdo se rychleji přizpůsobí. A stát v tomto dosahuje rychlosti přejetého šneka.

>> #41, Martin47, 05. 11. 2014 16:16:20

jsem na tom podobně jako Ty.raději malé a méně frekventované středisko obsluhované pomou nebo kotvou(sedačku nepotřebuji), kde např. ve všední den ráno jezdí max. tak 10 lidí.V poledne po cca 3–4 hodinách ježdění mě už nohy nenesou a odjíždím zcela uspokojen.

>> #54, valerius, 06. 11. 2014 17:59:52

Tvé příspěvky jsou dlouhodobě velice rozumné a totožné s mým názorem v mnoha tématech. Tady jsi ale opomenul jednu velice důležitou věc, kterou já považuji za celospolečensky jeden z největších problémů současnosti. Jsou to dotace. Pokud by areály nečerpaly na rozvoj dotace, proti jejich cenové politice by se nedalo ceknout. Areály však do svého rozvoje zatáhly hromadu peněz, které nevydělaly, dostaly je v podstatě jako násilně odebrané jiným a tak ti „jiní“ cítí oprávněné právo aby od takovýchto „polosocialis­tických podniků“ dostali to, co jim vyhovuje a aby se chovali jak jim se líbí. Je to postavené na hlavu, abych já násilně přispěl Špindlu na rozvoj a on mě za odměnu dřel z kůže a ještě mě fotil a buzeroval. Pokud by tam nebyla kačka dotací, máš stoprocentně pravdu.

>> #54, valerius, 06. 11. 2014 17:59:52

„Jestli zde nezaciname zamenovat mit na neco pravo a narok. Nezbavujeme se sami, vymenou za kratkodoby prospech, sve vlastni odpovednosti a svobody?“

Já myslím že rozhodně ne. Já například tohle beru jako příležitost dát ostatním informaci a areálům zpětnou vazbu o tom, co si zákazníci myslí.

A protože to, co si myslí jeden jediný Honza může být i těm prozákaznicky orientovaným areálům slušně řečeno ukradené, je fajn zjistit jestli to ostatní nevidí podobně a tím té zpětné vazbě trochu přidat na váze.

Celé jádro sporu je o tom, že já (a předpokládám že někteří další návštěvníci areálů) vnímám situaci tak, že současná struktura cen (poměry cen jednotlivých permic, někde i absolutní částky), případně základní pravidla, jsou nastavené zvláštně, pro zákazníka často nepochopitelně, nevýhodně, případně neakceptovatelně.

Samozřejmě, každý si musíme v takových případech vybrat co dělat – zatnout zuby a vydržet, jezdit jinam, nejezdit vůbec, říct o tom někomu dalšímu, apod. Někdo samozřejmě může volat po silovém řešení.

Já pevně věřím, že provozování lyžařského areálu je byznys jako každý jiný a že ve službách pro dlouhodobý úspěch platí že je důležité naslouchat zákazníkům a jejich potřebám. Bohužel stále kolem sebe slyším to, z mého pohledu zastaralé, „cílem každého podnikání je maximalizace (okamžitého – to je často nevyřčené, ale takto myšlené) zisku“. Ale tím zákazníci ve většině případů získají jen pocit, že byli „podojeni“. Asi jsem divný, ale takový způsob podnikání nemám rád a snažím se proti němu bojovat.

A samozřejmě je tu i ten aspekt, o kterém píše Martin výše – v případě, že jsou do areálu nalité dotace, cítím se pak následně „podojen“ 2×. A také se cítím oprávněn o to více kecat do způsobu jakým areál dělá svůj byznys. To je holt pro příjemce ta druhá strana dotací.

>> #55, korsičan, 06. 11. 2014 18:28:44

Hezky to mas rozmyslene. Ale ta prvni vlastovka by to stejne mohla trosku odskakat

>> #57, Martin47, 06. 11. 2014 19:44:33

Zni to rozume – kdyz prispeju, tak k tomu take chci mit co rict (mysleno abstraktne) a ne aby se mi i za me penize nekdo vysmival. Ale i tak bych nesouhlasil. Zvaz nasledujici 2 namitky:

1. Jak to resit prakticky. Kdo by byla ta autorita, co bude revidovat a upravovat business prijemce dotaci. Jak moc ho bude moci ovlivnovat?

2. Komercni subjekt by se tim musel vzdat casti suverenity, coz ze zakona nemusi a IMHO to ani neni zadouci. Zavani to trosku spolecnym vlastnictvim, ci rizenim statem (kdyz na to prispejeme vsichni) a to byva mene efektivni nez u komercnich subjektu a ve vysledku tedy drazsi. Takze, i kdyz to platime vsichni a nelibi se nam to, tak pokud budem vyzadovat nejaky (statni, jiny?) dozor ci regulaci, tak to bude zrejme jeste drazsi, nez je to nyni.

Ale zde mi prijdou chybne uz samotne dotace (pro komercni subjekty), to je hlavni pricina.

>> #58, HonzA_, 06. 11. 2014 20:03:54

v podstate souhlasim se vsim, co pises, ale presto budu namitat, resp pridam svuj pohled.

Dat najevo nespokojenost, roznaset to mezi lidi, tak jak pises, presne tak to vidim. S cim nesouhlasim je, ze se nekdo bude domahat nejakych akci ze strany arealu zakonnou cestou. Ze na to ma narok!!! (versus pravo. Pravo protestovat, nadavat, nekoupit danou sluzbu, troubit to do sveta, co je to za smejdy). V tomto konkretnim pripade, kde zakon uz (zrejme) dava za pravdu frflajici populaci, tak je logicke vyuzit i zakonu. Ale pak rikam, chyba uz se stala, ze takovy zakon existuje, ci ze je aplikovatelny na tuto situaci. Takove situace by se meli resit ne pomoci zakonu, ale pomoci mechanismu, ktere vyse zminujes.

Je tenka hranice mezi vyjadrovanim nespokojenosti a narokovanim si neceho (smerem k politikum a zakonnym prostredkum). A kdo byva slyset nejvice, necht si ctenar vyhodnoti sam.

>> #59, valerius, 06. 11. 2014 21:06:05

Nebudu zvažovat ani bod 1 ani druhý, protože moje uvaha byla čistě abstraktní, klíčovou větu jsi napsal nakonec. Žádné dotace komerčním objektům, jen bych ji ještě rozšířil, protože třeba dotace ná výměnu oken a olepení domů polystyrenem mi přijdou neméně špatné stejně jako dlouhá řada dalších. V mém oboru sypou ze zákona půlmiliardu dotací ročně tzv. neziskovým subjektům, které mi za to poskytují služby o které nestojím a které dokonce mou činnost komplikují a otravují mi život. Zajímavé na tom je, že ty peníze nedají mě, abych si ony služby vybral podle svých potřeb a koupil je. Došlo to tak daleko, že mám ze zákona nadiktováno jaké služby musím povinně využít. Prostě jeden velký shit. Když tak uvažuji, proč nedat dotace přímo lyžařům na nákup skipasů, aby sami rozhodli kam budou směřovány. Dotace by se tak dostaly do středisek, která o zákazníky pečují .