Jízda lanovkou: proč si to zhoršujeme? [článek]

Nářky na fronty a na omezenou kapacitu přeplněných sjezdovek jsou letitým folklórem tuzemských hovorů o lyžování. Obvykle také konstatujeme, že kloudné řešení neexistuje, neboť hory a areály nezvětšíme.
Odkaz na článek

Tak na chování na sjezdovce obecný lék nemám, tam je to na inteligenci a ohleduplnosti každého soudruha. Ale na využití lanovek lék mám:

za prvé dobře udělané navedení k nástupu

za druhé, a to hlavně, připojovací příchod. Tam kde toto zažívám, se při frontě málokdy stane že by jela plně neobsazená sedačka. Ale i tam je to trochu o ohleduplnosti, že ti co jedou po dvou, třech na čtyřsedačce uhnou na patřičnou stranu. Nevím proč tohle není normální věc. Tam kde jezdím v Česku, tak tohle nevídám. Maximálně pro „VIP“. Ten připojovací pruh může být ve svém důsledku i výchovný prvek pro ty co jsou v hlavním proudu, že se budou řadit dle počtu míst na sedačce, aby neměli pocit, že je někdo předbíhá.

Nechápu ty co musí na sebe čekat kolikrát až u závor a nechají někdy odjet prázdnou sedačku. Jako by se báli, že každá sedačka jede jinam a nahoře se již nesetkají…

K teorii, že tím že se neosazují kotvy nebo sedačky se „reguluje“ zaplnění sjezdovky: já tedy raději občas počkám až se trochu prostor uvolní nahoře, než stát ve frontě, nechat si šlapat po lyžích a kolikrát být oblažován těmi, co si při stání ve frontě léčí otravu kyslíkem.

Bohužel, postávající fronta na přepravu vzhůru je daleko snáze identifikovatelný problém než o něco rychleji popojíždějící fronta na přeplněné sjezdovce cestou dolů.
Takže je nejdříve samozřejmě odstraněna prvá, čímž pro mnohé, na úkor potěšení z rychlé a snadné cesty vzhůru, zásadně utrpí sportovní zážitek z cesty dolů. Je zpravidla daleko snazší (i když ani to nikterak lehké) vyměnit pomu za čtyřsedačku, než rozšířit – byť o dva metry – sjezdovku.
Vezmu-li v potaz, že se u nás většinou lyžuje v ‚historických‘ (mnohde doslova) areálech, byly na počátku přepravní kapacity nahoru/dolů do jisté míry vyvážené, regulace byla jednoznačně dána přepravou vzhůru (a také poruchami a výpadky přepravního zařízení) a související frontou.

Zavedení sedaček značně vychýlilo tuto rovnováhu, pokud by bylo volání po jejím obnovení příliš výrazné, musel by nastoupit jiný dostupný regulační mechanizmus: zdražení. To by bylo křiku. Zdražení nejlépe lehce selektivní, tak, aby masu příliš neodradilo, ale provozovateli zajistilo nezmenšený nebo dokonce zvětšený přísun tržeb.
Protože co je snem každého provozovatele? Řekl bych že stále ještě areál praskající trvale ve švech, kdy poptávka na vše alespoň trochu převyšuje nabídku, ale protože platba již proběhla, tak lyžař čeká a čeká, na cestu nahoru i na cestu dolů – a také cestou dolů, což si mnozí nepřipouštějí. Přepravní zařízení se dokonale amortizuje vytížeností blízkou 100%, sjezdovka se stejně upravuje jen jednou denně – nejlépe ráno – aby náhodou přes noc neumrzla, obslužného personálu je třeba stejné množství.

Berme to tak, že přeplněný areál i ten poloprázdný mají pro provozovatele téměř konstantní nákladovost, s mírou přeplněnosti zisk vzrůstá skoro přímou úměrou, existuje stále dostatečná zásoba lidí, ochotných zaplatit si za čekání na čerstvém vzduchu, protože sportovní požitek z jízdy dolů je u nich až na nevímkolikátém místě. A podle toho se chovají a budou chovat.

Tuhle sezonu jsem zazil 28. prosinec v Cervene Vode, kde byla fronta tak dlouha, ze bodovy skipas byla jasna volba. Ctyrsedacka ale jezdila obsazena, sem tam jeli nahorujen tri, ale tomu se podle me bez pripojovaci fronty pro jednotlivce neda vyhnout. Sjezdovka byla samozrejme preplnena a mimochodem, pro ty zacatecniky, co to neumi a jenom se pletou, je to jeste neprijemnejsi, nez pro cloveka cosi chce normalne zalyzovat. Stal jsem poprve na snowboardu a obohatilo me to o spoustu pochopeni. 3.1. jsme byli v Cernem Dole, fronty na obou lanovkach kratke, nebo zadne, takze si kazdy jezdil jak chtel. (Modra trat byla ale stejne spis preplnena, protoze nebyla vysnezena cela louka.) Vcera, 4.1., se v Janskych Laznich stala dlouha fronta na kabinovou lanovku a kabiny jezdily vzdy plne, diky fronte pro jednotlivce a praci vlekaru, kteri se starali. Fronta na ctyrsedacku vpravo dole byla kratka. Sjezdovky byly prekvapive (po absolvovani te prvni fronty) prazdne. Jen na muldach se zastavovaly vetsi skupiny lidi, dalo se ale projet plynule i pri celkem tretim dnu na snowbardu – takze urcite melo smysl postarat se o efektivni vyuziti kapacity lanovky. Suma sumarum, zda se mi ze autoregulace davu – v tom smyslu, ze pri dlouhe fronte je obsazovani mist efektivnejsi – do znacne miry funguje, dal to zlepsit muze provozovatel pridanim doplnovaci fronty a/nebo nasazenim cloveka. Mam pochopeni pro vlekare, ze na to dlabou, kdyz je kolem Vanoc vysnezena polovina obvykle plochy a na sjezdovkach stejne neni k hnuti.