Světový pohár 2019/20: kdo letos končí? [článek]

Světový pohár v alpském lyžování skončil dřív, než bylo vůbec možné alespoň trochu spekulovat o tom, kdo ho vyhraje. To platilo u žen i mužů, kde byl souboj o první příčky těsný, vyhrocený a díky absenci Mikaely Shiffrin, která přislíbila účast na posledních závodech sezony v Aare, i nevyzpytatelný.
Odkaz na článek

Pár připomínek.

Hlavní: na lyžařské adrese bych očekával, že se v připomenutí závodnických úspěchů objeví to hlavní z WC. Takže třeba u Myhrera považuju za sportovně nejcennější malý globus za slalom 2012 (před vítězem WC Hirscherem a předchozím Kostelicem), o němž v článku není ani zmínka. Olympijské zlato se holt mediálním třeštěním neúměrně nadhodnocuje, ale ano, je to formálně vrcholná akce a „nulový“ závod, přestože z něj ani nejdou vyjet body do WCSL stejně jako v kterémkoliv běžném závodě WC.

Ten malý globus chybí i proto, že se uvádí medaile z MS, jenže všechny z okrajové soutěže družstev.

Pamatuju údiv, když po tom globu či rok nato přešel spolu s Pinturaultem k Headu. On, specialista slalomář k firmě, která v té době nebyla schopná nabídnout konkurenceschopnou SL výzbroj. Dělalo to na mě dojem, že Myhrera přetáhli hlavně proto, aby ve spolupráci s ním doladili slalomku pro něho a pro Pintu – což se ale několik let nedařilo. Myslím, že na to Myhrer dost doplatil. A když se konečně zadařilo (snad opravdu na materiálu Headu), vzniklo z toho to zlato 2018.

Za zmínku ještě stojí jeho pionýrská role specialisty na paralely. Jestli se nepletu, připisuje se mu autorství „obouručního crossblocku“.

Podobně by Fritz Dopfer zasloužil zdůraznit, že byl 4 sezony po sobě v TOP 7 ve SL a z toho dvě současně i v GS. A chlap, který je TOP 7 v obou, už je nesporně Pan lyžař, mnoho takových není a v nejlepších Dopferových dobách nebylo. Jeho SL technika byla moc pěkná, čistá.

Zmínku možná zasloužily jeho přesuny Německo – Rakousko – Německo (dvojí občanství, rodiče), kde se mnohem snáze chytil a po boku Felixe Neureuthera se rychle vytáhl do špičky. Tihle dva byli pro německou mužskou sjezdařinu velice důležití, drželi ji v těch letech nad vodou a v zájmu diváků a fanoušků. (A zároveň se ukázalo, jaké modelové a inspirační zásluhy pro Němce Felix měl.)

Slyšel jsem s Fritzem v německých televizích řadu rozhovorů. Působil jako introvert, poněkud nesmělý a „nevoražený“, který si dostatečně nevěří. Jestli se nepletu, tak snad i proto nedotáhl závody, v nichž vedl, a zůstal nakonec bez vítězství ve WC. A po zranění se už nikdy nedostal do laufu.

U holek po třicítce už je vrcholná forma vzácná a odchody ve věku Niny jsou běžné a logické. Zejména když se jim úplně nedaří, či se dokonce trápí jako vrstevnice Veith, Brem či Weirather.

Ze tří sester (ano, Antone Pavloviči) Loesethových – Mona, Lene, Nina, snad si to pamatuju dobře – se dostala nejdál. Na začátku sezony 19/20 se zdálo, že její mladší kolegyně to rozjedou bravurně v nápodobě norských kluků, ale časem jim poněkud došel dech.

Jsem přesvědčen, že těch odchodů bude víc. Pár možných kandidátek zmíněno výše.

https://www.spiegel.de/…2f57910bc75b
Christina Ackermann

A Tina Weirather, což mě mrzí. Nicméně očekávala jsem to a předpovídala jsem už v článku, kde jsem řešila Ga-Pa, kde Tina nestartovala a posléze přiznala, že důvodem byl strach.

Tina Weirather i ty dvě, co jsem zmínil, na mě dělaly dojem, že už jezdí hlavně/jen kvůli běžícím smlouvám. Holkám, které už před časem dokázaly vyhrát „aspoň“ malý globus, letošní výkony a výsledky přece sotva mohly dělat radost. (Samozřejmě vím, že většina lidí na světě nepracuje kvůli radosti a zábavě.) A tuplovaně bych to cílil na Annu Veith. Nejpíš se zařadí k těm, které se po zranění už na původní úroveň nedostaly. A že jich je…

Tině je třeba přiznat, že se docela statečně poprala s prokletím slavného rodiče, vydržela dlouho a nakonec se přece jen propracovala ke globům v SG. (Však také málokdo měl tak opečovávaný vstup do WC hned odmlada, rodiče se starali, nemusela se s nikým prát o nominaci, atd.) A dokonce bych řekl, že po té spoustě let se aspoň částečně zbavila nálepky „dcera HW a HW“ a začala být i Tinou W. „bez přívlastku“. Takže mezi závodícími děcky slavných lyžařů nakonec patří k těm nejúspěšnějším.

Její DNS v GaPa, když jí tam najel nemalý funclub a lidé od sponzorů, byl hodně neobvyklý. Už tehdy jsem to bral jako gesto závodnice, která to má na háku a za pár a už se jí nechce se kousnout a odvést svou práci. Ona ale může být vysmátá a budoucnost řešit nemusí. Když bude chtít, nastoupí doma do WWP.

Němci si musejí z holek sakra drbat hlavu. Přitom to není tak dávno, co pod Bertholdem řádily Riesch, Hoelzl, mladá Rebensburg, slalomářky (např. 2010, kdy u holek jako šéftrenér končil.) Pamatuju, jak před domácím MS 2011 trenéři šedivěli, že budou muset ze 6 výtečných slalomářek dvě vyřadit. (Nakonec to vyřešila zranění.)