Náhlé ukončení sezony hodilo vidle i do rozlučkových večírků, ale hlavně posledních jízd v kariéře těch, kteří její ukončení oznámili již v průběhu sezony nebo ho pouze plánovali jako velké překvapení.

Nina Haver-Loeseth

Jednatřicetiletá norská specialistka na technické disciplíny oznámila konec kariéry před několika dny na svém instagramovém účtu. V prosinci 2018 se zranila ve slalomu na Semmeringu a léčba ošklivě poraněného pravého kolene jí trvala rok. Zpátky se vrátila parádním pátým místem na konci listopadu 2019 v Levi. Úspěšné a pravidelné bodování pak pokračovalo v průběhu celé sezony, ale na kýžené podium už letos nedosáhla. Při svém posledním závodě kariéry v Kranjske Goře skončila těsně pod stupínky vítězů, jednu desetinu za třetí Katharinou Truppe.

Do Světového poháru naskočila Nina v roce 2006. Od té doby v něm pak startovala ještě 166krát. Na svém kontě má devět pódiových umístění, ale také bronzovou medaili za týmový závod na olympiádě v Soči.

Na svém Instagramu napsala: „Tohle je konec toho úžasného dobrodružství, které bylo mým životem několik dlouhých let. Přestože jsem nepředpokládala, že se budu loučit zrovna teď, kdy se ve světě děje mnoho podivných věcí, je čas jít. Naopak mi současná situace ve světě dává najevo, že jsou mnohem důležitější věci, než to, jak a v kterém závodě pojedu rychle.“

Andre Myhrer

Švédský veterán, specialista na technické disciplíny, se rozhodl ukončit svoji kariéru v 37 letech při finále SP v Cortině. Po jeho zrušení doufal alespoň v parádní rozlučkovou jízdu v Kranjske Goře, ale rychle se šířící nákaza koronaviru mu nakonec neumožnila ani to. Na svém instagramovém účtu se s fanoušky rozloučil slovy: „Cortina měl být můj poslední závod v kariéře a chystal jsem se ho vyhrát. Finálové závody mi totiž vždycky šly. Jsem trochu rozčarovaný a hlavně smutný, že jsem nemohl odjet svůj poslední závod v životě, ale i tak jsem rád za poslední sezonu, která byla úžasná hlavně díky mě rodině a týmu, kteří mě dokázali ještě motivovat k závodění. Poslední jízdu už si nezajedu, ale mám za sebou stovky jiných jízd, na které mohu vzpomínat. Spousta z nich byla dobrých, některé zas byly úplně špatné, ale ty nejlepší z nich mi stále vysílají zprávu, že ty nekonečné hodiny tréninku a odříkání stály za to.“

Andre Myhrer ukončil svoji kariéru s 250 starty ve Světovém poháru, dvěma olympijskými a třemi medailemi ze světových šampionátů. Tu nejcennější, zlatou olympijskou medaili z Pchjongčchangu vybojoval 14 let po své premiéře ve Světovém poháru. S osmi vítězstvími v SP se stal jedním z nejúspěšnějších švédských lyžařů. A osmý také letos skončil v celkovém hodnocení slalomu, na který se po celou svoji dlouho kariéru specializoval.

Matts Olsson

V jednatřiceti letech ukončil svoji kariéru další ze členů švédského týmu. Do kolotoče Světového poháru naskočil v roce 2005, a byť jeho začátky byly nevyhraněné, posléze se profiloval jako specialista na obří slalom. Ve „svěťáku“ startoval 114 krát a v letech 2017 až 2018 se čtyřikrát postavil na pódium, vždy v obřím slalomu.

„Když se zpětně podívám na svoji kariéru, jsem asi nejvíce hrdý na to, že se mi ve švédském týmu podařilo udržet obří slalom na té nejvyšší úrovni. Dva roky jsem patřil mezi nejlepších sedm v disciplíně na světě, několikrát jsem vystoupil i na stupně nejvyšší, ale hlad po výsledcích a motivace najednou zmizely“, řekl při jednom z posledních rozhovorů. S fanoušky se pak rozloučil na svém instagramovém účtu poděkováním všem závodníkům, technikům, členům týmu i partnerům s vtipným dovětkem: „It´s been fun, OLSSON OUT!!“

Fritz Dopfer

Švédské kolegy následoval i německý specialista na slalom a obří slalom, Fritz Dopfer. I on si sezonu 2019/20 zvolil jako svoji poslední a v pořádné rozlučce mu zabránilo jen postupné rušení závodů po celé Evropě.

Fritz Dopfer naskočil do Světového poháru v alpském lyžování poprvé v sezoně 2007/08. Své první body však získal až o dva roky později, na konci ledna 2010 v Kranjske Goře. V následující sezoně se postavil poprvé na podium odstartoval svoji úspěšnou pětiletku, kdy pravidelně bodoval v obřích slalomech i slalomech speciál. Ta skončila v roce 2016 třetím místem v prestižním slalomu v Kitzbühelu. Při dalších startech už se Fritzovi nikdy tolik nedařilo a úspěšnou kariéru ověnčenou i druhým místem z MS ve Vailu 2015 nebo čtvrtým místem ze slalomu na olympiádě v Soči zastavilo v listopadu roku 2016 zranění. Vrátil se znovu po roční pauze v Levi, na podzim 2017, blýskl se 15. místem ve slalomu, ale dál už to nebylo prostě ono. V loňské i letošní sezoně provázely jeho starty v SP spíše výpadky a naposledy se do bodované třicítky dostal v prosinci 2019 ve Val d´Isere. Svůj poslední závod kariéry odjel 8. února v Chamonix. Plánovaná rozlučka v Kranjske Goře už se nekonala.

„Chtěl jsem se letos dostat mezi třicet nejlepších ve slalomu i obřím slalomu, ale nedařilo se mi to. Pak přišly opět problémy s nedoléčeným kolenem a já si uvědomil, že je čas skončit. V několika posledních měsících mi tělo dalo jasně najevo, že už nehodlá na té nejvyšší sportovní úrovni nadále spolupracovat.“