Otazníky kolem skipasů [článek]

Je to stará debata. Smí vlastník skipasu tento doklad poskytnout jiné osobě? Tedy: platí, že je skipas „nepřenosný“, jak stojívá v provozovatelových pravidlech hry?
Odkaz na článek

Kdyby sočet ceny odpoledního a dopoledního skipasu byl shodný s cenou celodenního tak by to nikdo asi neřešil. Ale když je součet cen dop.a odpol. skipasu větší třeba i o 200kč tak se každému vyplatí koupit celodenní a prodat ho v poledne.

>> #2, vsejan, 14. 11. 2011 18:51:25

Přitom by stačilo tak málo. Dát například 5 dopoledních s možností vybrat kdykoliv v sezóně, každá za poloviční cenu celodenní. Všichni by byli spokojení. A anologicky by to šlo šlo udělat s hodinovými, dvouhodinovými…

Podle mě to elegantně řeší 2-, 3– nebo 4hodinové skipasy, které se u nás už dají leckde pořídit. Je po nich přirozená poptávka – na malé hory se jezdí na skok, na velké na dny až týden (v mnoha alpských střediscích nevedou ani dopolední skipas, natož hodinové).

A tam, kde jinou nabídku než „drahou“ půldenku nemají? Třeba jsou taky spokojeni. Ne každý se bude obtěžovat s prodejem v poledne, a koneckonců i s určitým podílem přeprodejů tržby nebudou slabší, než kdyby půldenky byly za polovic celodenky.

Přiměřenou přirážku u krátkodobých skipasů asi pochopí každý, podobně jako u skipasů jedno- vs. vícedenních, týdenních vs. ročních dálničních známek, průkazek MHD ap.

Možná nejdůležitější je na tom efekt spokojeného zákazníka – pokud se cítí brán na hůl, asi si moc jeho sympatií středisko nezíská. Přestože přeprodejem skipasu návštěvník vlastně dosáhne toho, čeho chtěl.