Foto a video poradna IV: Michal [článek]

Rádi byste poznali (a odstranili) své vlastní chyby při lyžování? Máte chuť podrobit se analýze? Ve spolupráci s lektory APUL jsme pro vás připravili rubriku, která vaše přání splní. Pozorně čtěte a konfrontujte postřehy odborníků s těmi vašimi. Aplikujte jejich poznatky na sebe samé podle vlastních snímků, anebo nám rovnou zašlete sérii vašich fotografií a nechte profesionální učitelé lyžování, aby vám poradili, jak lyžovat lépe, krásněji, nebo třeba úsporněji.
Dalším komu jsme dali šanci na zjištění svého lyžařského stavu skrz komentáře lektorů APUL se stal Michal, výborný sportovec a skvělý lyžař, kterého jste mohli vidět na titulní straně SNOW 49.
Odkaz na článek

Obrázek 1

Obrázek 2

Obrázek 3

Obrázek 4

Obrázek 5

Obrázek 6

Obrázek 7

Obrázek 8

Pokud by měl rozbor dále pokračovat ve fóru, tak by měl úvodní post od redakce vypadat asi takto nějak.

Pojďme diskutovat, kdo se hlásí?

Ahoj, zdravím všechny analyzátory a další „akademiky“..;)

Zkusím přidat první z úvah a konstruktů a budu trochu parafrázovat svou již uveřejněnou analýzu. Ze sekvence mám dojem, že se jedná o zkušeného rekreačního jezdce, který vyhledává spíše točivější lyže a jeho největší zálibou bude zřejmě jízda po hranách na upravených pistách.

K Michalovým rezervám se v první řadě dostávám přes vedení lyží. Na obr. 5 – 6 je zřetelné nestejnoměrné zahranění lyží a jejich rozjíždění do mírného „V“. Příčiny spatřuji v předozadní (1) a transverzální (2) rovině.

1. v zahájení oblouku Michal nedostane těžiště dostatečně dopředu, ale pouze dovnitř tvořeného oblouku. Jeho chodidla se v přechodu mezi oblouky a dále v nájezdové fázi nacházejí neustále před těžiště, je tedy v záklonu.
2. z tohoto záklonu plyne i chyba v transverzální rovině. Michal se při snaze, posunout těžiště dovnitř tvořeného oblouku ve fázi nájezdu lyží do spádnice, dostává kyčlemi a horní částí těla do protirotace.

Záklon a posléze pasivita kyčlí a horní částí těla tedy způsobují posunutí nové vnitřní nohy (lyže) příliš dopředu. Důsledkem je uzamčení celého postavení, nemožnost tvorby většího rozsahu a nestabilní postavení inklinující k přílišnému zatížení vnitřní lyže (obrázek 5).

Nový oblouk je zahájen dobrým směrem (Michal je naorientovaný do směru nového oblouku), obě lyže začínají přehraňovat současně, ale podle mého názoru těžiště zůstává opět příliš vzadu a Michal se do oblouku dostává pouze horní částí těla. (obrázek 8). Myslím si, že by na této pozici měl Michal již mít přehraněno, nebo se alespoň nacházet na „4 hranách“ na plochách a těžiště (boky) by se již měly nacházet nad lyžemi. Také fakt, že dokončil zapíchnutí hole a je stále na „horních“ hranách, je toho, myslím, důkazem.

Michal by se měl snažit dostat pánev v zahájení oblouku více dopředu v a zároveň dovnitř. Pozornost bych věnoval vnitřnímu boku, který bych vědomě při tréninku zatahoval zpět. Důsledkem tohoto snažení by měla být eliminace vyjetí vnitřní lyže (nohy) příliš dopředu a posléze následných důsledků, o kterých jsem se zmínil již výše.

Na potvrzení hypotéz je potřeba video, bylo by to možné, Michale?:) Pro potvrzení našich hypotéz pro samotného Michala by bylo fajn, kdyby vyzkoušel jezdit na lyžích o delším poloměru (21 –25m). Zároveň též například pokus o čistě vyřezanou jízdu na prudkém svahu. Následný self feedback jistě potvrdí některé naše úvahy a analýzy.

Díky Krabovi za iniciativu a vytvoření tohoto vlákna. Budu se těšit na další diskuzi, jiné úhly pohledu, polemiku apod..

Zdraví Tom.

pekny rozbor. smekam.

postoj vyplyvajici z teziste vzadu a prilisne protirotace boku se lidove nazyva „nasedani do auta“

vnitrni bok bych doporucil nejen zatahovat dozadu, ale i vytahovat nahoru, snazit se o pocit, ze boky a ramena jsou vodorovne (a ne vnitrni ramenoa bok spadle do oblouku)

lyze R21–25 je urcite vhodne vyzkouset, ale na samotne pilovani techniky bych zatim doporucil spis R16–18. Clovek pak nepotrebuje tolik mista a hlavne se da jezdit pomaleji a na mirnejsim, takze nevznikaji chyby pochazejici ze strachu.

Hodne rychle…No ale to uz mi trochu pripada jako rada/hodnoceni odchylujici se od toho rozboru puvodniho (v clanku) neb ted tomu rozmim asi takto (a s tim bych se rad ztotoznil)

• postoj spravneji predozadne
• frontalneji (zejmena pri aktivnim vedeni)
• hlidat uvolnenost vnitrniho boku (pridzvednuti, zasunuti)
• neprotirotovat
• hlidat vlomeni/zalomeni
• hlidat paralelni hraneni a zatizeni vnejsi
• s tim vsim spojene spravne slozeni vnitrni nohy „pod sebe“
• asi napomohou delsi lyze a rozhodne ploche kopce (idealne delsi), jizda bez holi (napr) a tam to zmenit (nejdrive rijdou ty pocity), projezdit a zafixovat, jiste pomohou castecne i nejake drills, ale myslim, ze je to chce komplexni pristup
• ostatne tak jak to ma byt vzdy od zacatku (nic noveho pod sluncem)

Ale tak jsem to predtim nevnimal. Z tech predchozich prispevku na me promlouvalo od kotniku a moc naklone panvi (s tou panvi jinak fomulovano bych si to asi umel predstavit, ale cokoliv s panci si umim predstavit neb ten kycelni kloub – oba jsou dost stezeni )

M

Ještě jsem si to nechal pořádně projít hlavou. Nebudu opakovat již napsané, vyzdvihnu jen jedno.

Tomatáš dobře upozornil na to, co nezdůraznili dostatečně oficiální hodnotitelé „Michal nedostane těžiště dostatečně dopředu“.

(Musím trochu odbočit: jen se dohadujeme, o co se Michal na lyžích vlastně pokoušel, co byl jeho záměr. Za mě to vypadá na podivný hybrid crossunderu bez underu s crossoverem bez overu.)

Na obrázku 1 dobré, na 2 stále dobré (ale už to nevypadá jako CU, ale spíše na CO), na 3, kde měl logicky následovat CO „skok“ pánví dopředu začíná místo něj pád dolů, tedy trajektorie 1–2–3 je zezadu-skorodostředu-ještědozadu, což je vidět i podle toho, že mu až do obrázku 6 vůbec nekrájí špičky lyží.

Takže by si Michal, pro začátek, mohl přestat hrát na skrčence a pokusit se občas na lyže i kloudně postavit. Minimálně by tím ušetřil spoustu sil a usnadnil si odstraňování dalších chybek.

>> #6, MirekP, 30. 01. 2013 15:30:34

Ahoj Mirku,

akorát nevím, čím se odchyluji od původního rozboru v článku? Pouze jsem zde svou analýzu trochu rozvedl, protože na to v článku není místo. Jinak obecně s tvými body souhlasím. Pouze se zastavím u té pánve a kyčelního kloubu. Možná se shodujeme, ale jenom abych objasnil svůj „point“. Ano, oba jsou stěžejní, ale myslím si, že každá změna polohy těžiště, což je podle mého názoru alfa-omega lyžování, by měla být iniciována co nejvíce odspodu.

>> #7, ˘Ö˘Krab, 31. 01. 2013 15:18:30

Je škoda, že se Michal aktivně nezapojuje do diskuze. S popisem jeho záměru a pocitů při jízdě by se mnohé vysvětlilo. Jinak s tím „skokem“ těžištěm vpřed bych to viděl již od obrázku 2. Je to možná zafixovaná chybka v jeho základním postavení a jasně generuje další chyby. S Tvou poslední větou souhlasím, od toho by se měl určitě odpíchnout. Ale asi bych nebyl na Michala tak přísný..;) On na těch lyžích stojí docela obstojně..je ovšem pravda, že právě poloha těžiště je po kotnících snad věcí nejzásadnější­..Přesto vlak nejede.

Ještě k tomu X-overu a X-underu v obecné rovině. Ono to je asi dost na diskuzi. Asi se shodneme, že přechod mezi oblouky je klíčovým bodem – momentem k úspěšnému provedení celého oblouku. A podle mého názoru by se prakticky vždy mělo jednat o jakýsi „hybrid“. Vnímám to podobně jako točení a hranění, sestřičku a bratříčka, neoddělitelný pár, jejichž podíl v oblouku (při volné jízdě bez bran) je odvislý zejména na rychlosti. Čím rychleji jedu, o to více se dostává ke slovu hranění na úkor točení..U X-overu a underu to cítím obdobně s tím rozdílem, že více než rychlost je zásadním parametrem sklon svahu.

Jenom jsem chtěl naznačit, že pak takový hybrid není pro pozorovatele úplně zřetelný na analýzu. To ovšem nic nemění na věci, že to není případ Michala, kde souhlasím, že tato kombinace-hybrid není z jichž naznačených důvodů provedena optimálně.

>> #4, Tomatáš, 29. 01. 2013 23:49:17
(přesunut EDIT z postu #7, Tomatáš mezi tím vložil post #8)
Nemyslím, že by měl primárně myslet na zatahování vnitřního boku, podle mě by ho měl nejdřív vytáhnout vzhůru, teprve pak se dá efektivně zatahovat. Pokud by se Michal nechtěl zabývat podrobnostmi, doporučil bych mu asi zkusit na mírném jezdit oblouky výhradně po vnější s tím, že vnitřní bude mít na sněhu položenou pouze špičkou, a to na úrovni špičky vnější lyže – tím se pánev i ramena srovnají jaksi automaticky, jinak to prostě nejde.

>> #8, Tomatáš, 31. 01. 2013 19:27:14

Ještě bychom si mohli příště zkusit omezit rozsah příspěvků tak, aby odpovídal printu.

>> #7, ˘Ö˘Krab, 31. 01. 2013 15:18:30

Primárně by měl Michal myslet na to, aby šel v zahájení oblouku těžištěm více dopředu. Možná jenom tato změna v předozadní rovině by omezila onu protirotaci a její následky v nájezdní fázi. Pouze domněnka..

Já si ovšem myslím, že právě v nájezdní fázi do spádnice by se měl Michal soustředit především nejprve na co největší frontálnost jeho kyčlí a horní části těla. Ono přizvednutí vnitřního boku chápu jako prvek, kterým lze zvýšit, pokud je potřeba, tlak na vnější lyži. Asi bych to ovšem Michalovi neordinoval hned v přechodu mezi oblouky a na počátku nájezdu do spádnice. Tam je úkolem dostat těžiště v odpovídající míře dopředu a dovnitř tvořeného oblouku (tvorba rozsahu, vytvoření platformy na nové vnější a prohnutí lyží) za současné frontálnosti s osou lyží.

>> #10, Tomatáš, 31. 01. 2013 19:41:16

S tím naprosto souhlasím. Musí jít pořádný kus dopředu, alespoň na chvilku při zahájení oblouku.

>> #10, Tomatáš, 31. 01. 2013 19:41:16

Ze dostatecny/spravny pohyb dopredu pri zahajeni odboura „nasedani do auta“ mam overene v praxi.