Stopem přes Alpy do sněžné mísy jménem Risoul [článek]

V prvním díle neobvyklé cesty do Alp přes tropy podstoupil Pavel Trčala během dvou dnů cestu z Brna busem a vlakem do Milána, letadlem na otočku do Indonésie a tirákem do Turína. Na začátku druhého dílu stojí před Alpami, téměř se jich může dotknout, ale přibližují se velmi pomalu. Proč? Jede totiž stopem, ale ne po dálnici.
Odkaz na článek

Hezky napsané. Lehounce rozvleklé.To je jen malilinká drobnost. Ale moc se mi líbil odstavec o pomách. Také mě velice mrzí,že mizí ze středisek a jsou nahrazovány moderními lankovkami. Člověk přijede po pár letech do areálu a místo své oblíbené pomičky vidí neútulnou šestisedačku s bublinou. Nechápu, jak někdo nemůže milovat rychlopomu a nejlépe dvě vedle sebe. Člověk si může narozdíl od kotvy na pomě odpočinout, připadá si jak závodník, když na začátku vleku čeká na zelenou na semaforu. A ty blbosti ( ikdyž se to nemá) co může na ní dělat. Pamatuji si ještě po 15 letech, jak nějak závodníček dělal na ní 360. Ona i ta komunikace (převážně ve Francii) mezi lyžařem a vlekařem je u pom někde jinde. A na zapomenutou pomu v Risoulu na vrchol L'homme de Pierre se vždy těšim,když se plánuju vrátit do tohoto skvělého střediska.