I frekventované trasy se dají různě kombinovat a
přidat jim na pestrosti. Hřebenovku lze naplánovat z Brhlísk na sedlo
Poľany nebo strmým výstupem přímo na Dereše a pak přes Chopok a Konské.
Další celodenní variantou je druhá strana hřebene od Čertovice.
Nejčastěji používaný výstup z Trangošky lze oživit netradičním
výstupem okolo jeskyně Mrtvych netopierov. Kombinovat lze samozřejmě také
sjezdy, kde je nutné především respektovat aktuální sněhové podmínky a
především lavinové nebezpečí, které je v těchto místech vždy
přítomné a již mnoha skialpinistům se stalo osudným.
Náš výstup začíná klasicky na Trangošce,
pokračuje cca 2 km až k Halašově jame, resp. k rozcestí pod JMN (Jaskyňa
mŕtvych netopierov). Odtud 600 metrů strmě okolo jeskyně na hřeben Kozieho
chrbta. S krásnými výhledy do Mlynné doliny a na Chopok pokračujeme mírně
po hřebenu (držíme se vpravo na straně do Zelenské Mlynné) a velmi
opatrně (pozor na vstupy do jeskynního systému) až k chatě M. R.
Štefánika.
Od chaty pokračujeme z Ďumbierskeho sedla podél
tyčového značení přímo vzhůru na vrchol Ďumbiera (1,3 km). Na vrcholu si
dávejte pozor na severní sněhové převisy. Pokud je dost sněhu (při naší
návštěvě 260 cm), můžete si udělat nenáročnou odbočku více na východ
(1 km) na nedalekou Štiavnicu – druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater.
Odtud je krásný výhled na východní část pohoří i na nedaleké a
oblíbené vrcholy (Rovná hoľa, Ohniště, Veľký bok, Besná, ...) i na
vzdálenější Kráľovu hoľu.
Pro návrat jsme volili sjezd přímo ze Štiavnice
Štiavnickou hoľou [14] do Ďumbierskeho sedla. Zde jsme pokračovali bez
pásů okolo chaty a ještě dále po Koziem chrbtu až k sedélku, odkud jsme
vystoupali z Trangošské doliny. Odtud cca 1,5 km již na pásech nejprve po
úzkém a následně velmi širokém hřebeni, za mírného stoupání až na
vrchol Veľkého Gápľa (pokud je málo sněhu, přes kosodrevinu neprojdete, o
výstup se ani nepokoušejte). Variant sjezdů je více. Hlavní sjezd směrem
do Mlynné doliny má cca dva kilometry, vede širokým a silně lavinózním
žlabem (Ošusty), následný dlouhý dojezd do Mýta pod Ďumbierom (3,5 km)
však není pohodlný. Vede z velké části po lesní asfaltové cestě, idyla
o nedotčené přírodě je ihned tatam. Sjezdy na Trangošku mají také okolo
2 km. Lze je realizovat všemi žlaby, všechny jsou však lavinózní, přesto
stabilnější než Ošusty. V případě namrznutí se nesmíte zmýlit,
nejstrmější části žlabů mají přes 500 metrů se sklonem 38 až 45 ° s
převýšením 350 m, a pád by se tak nemusel vyplatit.
My jsme volili sjezd vedoucí pár desítek metrů
přímo do hlavního severního kotle, odtamtud pak mírným traverzem na jeho
méně osluněnou severní stranu. Osluněná západní byla v odpoledních
hodinách již nestabilní, neosluněná byla naopak namrzlá. V kotli stále
více vlevo k lesu a mezi porostem prudce až na dno údolí. V lesní části
pojedete dalších 400 metrů v dráze eventuálních lavin, je lepší se zde
nezdržovat nebo se držet výše od dna potoka. Následuje prudké zalomení
údolí doprava a po dalších 200 metrech přes skalní práh ostře doleva.
Zde, ač v lesním a relativně zarostlém úseku, na nás čekalo malé
překvapení v podobě menší laviny z mokrého těžkého sněhu. Dále opět
raději na stinné straně údolí (obě strany mají sklon okolo 40 °)
postupně až do rozšíření údolí a napojení na Trangošskou dolinu (300
m), odkud už pohodlně po cestě cca 600 m zpět na Trangošku.
