Naše babičky se dokázaly všelijak mazlit s různými plody a vytvářet z nich vynikající marmeládičky. Dneska si už neumíme najít čas, abychom to dělali stejně, protože dlouhá cesta k marmeládě z divokých plodů napřed vede do kopců, kde je třeba si to všechno načesat, natrhat, nasbírat. Pokud se na horách setkáte s některými plody divokého ovoce, neváhejte s ochutnáváním. Něco takového se vám může přihodit leckde. V Rakousku a v severní Itálii tyto laskominy nabízejí majitelé malých penzionů. Ve Francii s rozvinutým apartmánovým ubytováním se takové dobroty najdou v zapadlých horských restauracích. Tady je to jako honba za pokladem, protože Francouzi se nijak nehrnou do toho, aby svoje gastronomické klenoty dávali v plen neznalcům.
Poklady z mechu i mezí
Borůvky známe jakž takž z našich lesů, ale s brusinkami je to horší. Jsou to rostlinky náročné na své životní prostředí a jejich původním domovem je tundra na severu. Pokud najdou podobné podmínky na horách, rostou i v mírném pásmu. Mají plody velmi originální chuti, o jejíž napodobení bez ustání někdo usiluje s použitím rybízů nebo jeřabin. Nenechejte se na cestách do hor zmást brusinkovými přistěhovalci z amerického kontinentu.
Horské hospodyňky se ještě někdy odhodlají k tomu, aby vyráběly šípkovou marmeládu. Růže psí roste skoro všude a šípkovou marmeládu si může udělat každý. Ale kde k tomu najít potřebnou trpělivost? Šípek se musí zbavit svého chlupatého středu, což se dělá ručně. Pokud vám tedy přijde do cesty kančí, daňčí nebo srnčí kýta na šípkové omáčce, neváhejte. I šípky mají chuť, která se nedá ničím nahradit.
Keře a keříky s malými plody
Oblíbenými bobulkami jsou žluté plody rakytníku. Je to zajímavý keř, který u nás používáme spíš jako ozdobnou parkovou rostlinu. Pěstování není jen tak, protože je to rostlina dvoudomá, což znamená, že je potřeba samčí a samičí keřík. Hlavní know-how jeho pěstování spočívá ve vystihnutí správného okamžiku pro sběr plodů. Bobulky se musí trhat krátce potom, co přemrzly. Dřív se příliš pevně drží a pak zase začnou opadávat. Rakytník je rostlina, která je poměrně odolná, ale daří se jí spíš v údolích, protože nesnáší příliš prudké mrazy. Na rozdíl od lesních bobulek je rakytník poměrně snadno dostupný a dá se z něj vyrobit spousta věcí. Na druhou stranu nemá zdaleka tak exkluzivní a zajímavou chuť jako ty výše jmenované lesní plody.
Dřín je keř, který má rád vápencové skály a nemiluje úplnou zimu. Najdeme ho v jižních částech alpského masivu. Snáší dobře špatnou kamenitou půdu, ale potřebuje slunce. Dřínky mají vysoký obsah tříslovin, a jsou tudíž trochu natrpklé. Je to plod, na který narazíte asi také poměrně zřídka, i když jeho sběr ani zpracování není tak náročné.
Všechny marmelády hor
Horské a divoké plody jsou vděčnou surovinou na nejrůznější marmelády, čatní, přelivy a dřeně. Horalé všech alpských regionů podávají k sýrům vedle čatní poměrně rádi také sladké marmelády. Rakouská kombinace s ořechy nebo dýňovými semeny je lahodná. Francouzi milují červené dřeně k dezertům. Ty se tam podávají na poměrně velkých talířích, aby se loužička z lesních plodů mohla dostatečně dobře rozvinout. Je třeba mít na paměti, že to všechno jsou velmi luxusní doplňky, protože opravdová lesní chuť se nedá vytvořit ve velkovýrobně.
