Malí a chlupatí savci
Evropě bylo prý pojídání psů zakázáno v období kterési morové epidemie. Toulaví městští psi ohlodávali mrtvoly, takže tehdejší, hygienicky osvícený, vládce usoudil, že by mohli být následně zdrojem nákazy. V horách se takový zákaz prosazoval dost těžko, takže třeba o Wallisu se tvrdilo, že se tam psi jedli ještě po druhé světové válce běžně.
Horalé se ale klidně hlásí ke konzumaci lišek, jezevců a kun. K nim se ovšem návštěvník odjinud nemá šanci dostat. Tato zvířata zůstávají na rodinném stole. Kdo lační po exotice, může si vyčíhat v některé alpské restauraci sviští menu.
S roztomilými zvířátky, která jsou chováním, systematickým zoologickým zařazením a také velikostí dost podobná králíkům a zajícům, se v kuchyni zachází podobně. Náročnější je jen úvodní příprava – dvoudenní namáčení v mléce a následné odblaňování. „Když jsme byli malí kluci, chytali jsme je na podzim do pytlů. Byli pěkně vypasení a líní. Pak jsme je měli doma v kotci jako živé konzervy,“ svěřil se před lety jeden ošlehaný rolbař. Restaurace, které servírují sviště, jsou raritou, kterou je třeba vyhledat se stejným nasazením jako ulovit zvíře.
Choutky Viktora Emanuela II.
První král sjednocené Itálie, Viktor Emanuel II., byl náruživý nimrod. Miloval lov na kozorožce, monumentální mystická zvířata, tak velice, že je málem vystřílel. Naštěstí si včas všimnul, že mu stavy povážlivě klesají, a rozhodl se zakázat odstřel. Tento příběh o lovecké vášni je zároveň historkou o založení národního parku Gran Paradiso. Dnes se alpskými údolími nese rivalita mezi lovci kamzíků a kozorožců. Oba druhy obývají podobnou niku – líbí se jim vysoko v horách na kamenitých svazích – a oba jsou také chráněny a střílí se jen kontrolovaně. Asi jejich maso neochutnáte, protože lovecká sezona, kdy se z nich vaří gulášky a pečou pečínky, se nekryje se sezonou lyžařskou.
Velikáni na talíři
V Jižním Tyrolsku je údolí, kde jsou prý podobné klimatické podmínky jako v Nepálu, a tak se tam daří jakům. Takových míst by se samozřejmě našlo víc, ale aby se jakové dostali do Alp, je třeba mít ještě trochu excentrickou povahu. Třeba jako Reinhold Messner, který divoké tury přivezl a začal v Suldenu pod Ortlerem chovat. Vedle jejich výběhů má restauraci, kde se podávají vybrané pochoutky z jačího masa.
Kulinární tajemství čeká na návštěvníky v národním parku Risnjak, v pohoří na pomezí Slovinska a Chorvatska, nedaleko od vyhlášeného střediska Bjelolasica. Žije tady hodně medvědů. V restauraci tak můžete narazit na medvědí menu. Mají na něm „pržolicu, odrezak a gulaš od medvěda“, ale objednávky utne tajemný úsměv číšníka. Mlčí i na všechny otázky o možnosti ochutnání medvědího masa.
