Mnohé rostliny, kterým se daří na alpských i jiných horských loukách, rostou i u nás. Jejich ochutnávání od jara do podzimu je krásné živení vzpomínek na zimní vykružování oblouků.

Pokud byste se na stejná místa dostali v létě, vydejte se hledat bylinné poklady spíš tam, kde jsou freeridové terény. Sjezdovky jsou hodně často jen jakýsi umělý terén s výsevem z trvanlivé trávy odolné proti působení lyžařských hran.

Zlatavé jaro

První rostliny, které ukazují květy, jsou podběly a hned za nimi vypučí podobné, ale větší pampelišky. Obojí se dají beze strachu okusovat a ti, kdo mají více kulinární odvahy, používají pampeliškové listy do salátu. Jedlé jsou i květy petrklíčů a také sedmikrásek. Ty posledně jmenované jsou královny mezi jedlými květy, protože vydrží až na pár zasněžených měsíců opravdu celý rok. Jsou hlavně oblíbenou květinou začátečníků v oboru „kytkožroutství“.

Kyselé a štiplavé

V našich zemích se často ochutnává šťovík, ale na horských loukách roste i rdesno hadí kořen. To je ještě trochu „ostřejší“ než šťovík. Obojí se musí brát jako koření. Výbornými kamarády jsou nejrůznější „kytky“ z čeledi brukvovitých. Jako první se dere na světlo boží česnáček. Leckde rostou hořčice nebo potočnice. K jídlu jsou mladé výhonky kokošky pastuší tobolky. U nás je docela oblíbená kopřiva, která nemá s brukvovitými nic společného. Doba její použitelnosti je však krátká, protože chutné jsou jen úplně mladé výhonky.

Listy jako do salátu

Zjara, nedlouho potom, co sleze sníh, se dá konzumovat neočekávané množství bylin. Oživují obyčejná jídla jako ozdoba. Jejich nutriční význam je minimální. Takový je třeba jitrocel kopinatý nebo již zmíněná pampeliška. Ještě o něco efektnější je kontryhel se svou skládanou sukénkou. A pravděpodobně nejkrásnější je řebříček, jehož listy začnou být ovšem velmi brzy tuhé. Nejvěrnějším pomocníkem v kuchyni je popenec, který je naopak dobrý až do vrcholného léta, kdy udeří velká parna.

Léto nabízí květy

Na kvetoucí louce se dá ozobávat spousta květů. Vzpomínkou na hravé dětství jsou sladké koruny hluchavek nebo jetele. Ochutnávat se dají i bledě modré květy čekanky a chrp nebo rudé korunní plátky vlčích máků. Horské louky jsou bohaté na růžově kvetoucí vrbku úzkolistou. Ta nabízí spíš nerozvitá poupata. Trochu více znalostí z botaniky vyžaduje konzumace květů miříkovitých rostlin. Je mezi nimi například velký přítel kuchařů kmín nebo vynikající fenykl. Tuto čeleď tvoří velká skupina navzájem hodně podobných rostlin, což je pro laiky nepřehledné. Někteří členové této rodiny se nevyvedli – jako třeba bolehlav. Hodně prevítů se také najde mezi pryskyřníkovitými, kam patří třeba lehce jedovatý, ale půvabný orlíček.

Nechybí byliny

Horské louky jsou také plné aromatických květin. Mnohé z nich mají v extrémních podmínkách hor daleko silnější vůni než podobné druhy u nás na mezích. Mateřídouška je vynikající koření i dekorace na nejrůznější masa nebo zkrátka na pečení. Totéž se dá říci o pelyňku obecném. Plevel, kterému se daří skoro všude, má nahořklou chuť, která se s postupující sezonou zostřuje. A podobně je to se šalvějí luční. Bylinných laskomin je na odhalených sjezdovkách a v jejich okolí mnohem více. Jejich objevování chce trochu odvahy a o něco více botanických vědomostí.