Zdánlivě stejné fotografie. Dva dobří, sportovní jezdci,
přesto jeden zůstává výhodně opřen o svoji vnější nohu a koleno
pokrčuje pouze dopředu za účelem udržet nutný kontakt s jazykem boty.
Druhý, s velkým rozsahem pohybů nicméně začíná své vnější koleno
„vlamovat“ dovnitř oblouku, což ho připravuje o výhodné rozložení
sil i kontrolu tlaku na vnější lyži, ale zatěžuje zbytečně měkké
tkáně a staví kyčelní kloub do nevýhodné a méně stabilní
polohy.
Aktivujte svaly
Význam správné polohy kyčelního kloubu při lyžování jsme vzpomněli minule a stejně tak jsme zmínili nutný pevný a funkční svalový „obal“ oblasti hýždí a spodní části trupu. Statistiky lyžařských úrazů ukazují, že nejvíce při lyžování trpí kolena. Zdálo by se, že s moderní konstrukcí vázání vyhlásí kliniky specializující se na úrazy kolen bankrot. Ale není tomu tak. Vazy praskají a natahují se, chrupavky se poškozují, menisky se drtí. Proč? O autokinetice carvingových lyží bylo napsáno mnoho. Je to přesně ta vlastnost lyží, která umožňuje snadno zatáčet každému, a to i méně fyzicky připravenému lyžaři. Často vykrajujeme oblouky s minimálním svalovým nasazením a ejhle, lyže si „vzpomene“, že chce jet jinudy. Lyžař na to nezareaguje vůbec anebo pozdě a natažený sval nebo vaz je na světě. Pamatujme na to, že aktivovaný a správně funkční svalový aparát je pro lyžaře stejně důležitý jako namazané a nabroušené lyže!
Kontakt s jazykem
Kolenní kloub je spojení stehenní, holenní a lýtkové kosti. Jeho prostřednictvím uděláme například dřep, při lyžování absorbujeme nerovnosti (boule) apod. Největší pohybový rozsah má koleno ve směru vpřed a vzad – tzn.: nohu buď pokrčíme, nebo napneme. „Kolena dopředu! Dej ta kolena dopředu!“ všichni si asi vzpomenou na své začátky a první oblouky na lyžích. Je to právě kolenní kloub, který nám umožňuje tak důležitý kontakt holeně s botou a neméně důležitý je i ve chvíli, kdy se v průběhu oblouku jedna noha natahuje a druhá pokrčuje. Jenže nebyl by orloj orlojem, kdyby bylo jedno ozubené kolo důležitější než druhé. Narážím na fakt, že dřep neuděláme bez ohybu kotníku ani kyčle, rovněž kontakt s jazykem boty neudržíme, pokud nebudeme vnímat pohyb v kotníku. Že to tak necítíte? Soustřeďte se na dění v botě! Většina lyžařů lyžuje od kolen výše, jako by pro ně nazutím pevných lyžáků přestal kotník a chodidlo existovat.
Vnímejte chodidlo! Samo o sobě je chodidlo velmi sensitivní částí těla a vnímat jeho polohu a pohyby je, pokud se na to soustředíme, jednoduché. Dokážeme procítit změny podélného rozložení váhy těla v průběhu oblouku, zároveň můžeme chodidlem ovlivnit tlak do lyže i v příčném směru. Zkrátka v botě se odehrávají vcelku zásadní pohyby nutné pro dokonalé ovládnutí lyží!
Zpět ke kolenům. Jakékoliv „vlamování“ kolen do oblouku vystavuje měkké tkáně kloubu nadměrným silám, které mohou přetížit např. vazy. Vzájemná poloha kostí musí být přirozená stejně, jako musí být přirozená i naše sportovní jízda. Využívejte proto od všeho něco! Vhodnou kombinací pohybů umožníte lyžím zatáčet tak, aby nebyla vaše kolena extrémě namáhána. Adekvátně krčte a napínejte kolena a kotníky, využívejte pohybového rozsahu kolen ke stranovému pohybu těžiště! Je to přesně to, co po nás moderní lyže žádají a zároveň nám umožňují. Vzájemná dokonalá souhra pohybu kotníků a kolen nám usnadní asi nejtěžší dovednost při lyžování, a sice napojení oblouků. Nejde o nic jiného než o moment, kdy těžiště překonává dráhu lyží a my mu to musíme umožnit.
Lyžování je krásné v tom, že vždy můžeme objevovat a zkoušet
nové a nové věci, které nás mohou posunout zas o krok dál, a je jen na
nás, jak ten krok bude veliký.
