Co všechno může říct instruktor lyžování

Kdo je instruktor?

Instruktorem lyžování může být v Čechách téměř každý. Nechci se již poněkolikáté pouštět do rozebírání problematiky akreditací a nuzného systému jejich udělování, stejně jako do úrovně provozovaných akreditačních zařízení. To jsme konečně v diskuzi SNOW.cz probírali mnohokrát. V každém případě možností, jak získat nějaký glejt, je v Čechách nespočet. Zajímavou otázkou, často propíranou na stejném diskuzním fóru, spíše je, co by měl instruktor umět, vědět, jak lyžovat, co předat a co naopak ne a kde.

Systémy vzdělávání

Pro správné zařazení určitých typů instruktorů a jejich vědomostí se nejprve podívejme na systémy jejich vzdělávání, které více či méně korespondují se světem. Donedávna u nás v Čechách platila jednoduchá struktura: Instruktor – Cvičitel – Učitel. Instruktor musel projít školením alespoň padesátihodinovým a mohl začít pracovat. Cvičitelovo minimum pak bylo 210 hodin, z toho 60 hodin mělo být věnováno tzv. druhému nástroji, tedy běžkám nebo snowboardu. Učitel lyžování bylo v podstatě vysokoškolské studium, které posledních několik let téměř žádná VŠ neotevřela. Nebylo třeba. Již za cvičitele lyžování, který je v Čechách považován za „profesionální“ licenci, bylo možno získat živnostenský list pro výuku lyžování. V současnosti už nemáme ani toho cvičitele neb páni na ministerstvu vše hezky zaškatulkovali s ostatními sporty a „profesionálem“ s živnostenským listem budiž Instruktor lyžování s pouhými 150 hodinami vzdělávání. A úroveň instruktora versus délka jeho školení je jeden z aspektů, kterým se budeme později zabývat.

Sofistikovaným systémem vzdělávání, který je srovnatelný a konkurenceschopný se systémy zahraničními je APUL – třístupňové vzdělání C, B, A, proložené doplňkovými kurzy druhých nástrojů, měřenými obřími slalomy či kurzy se zaměřením na lavinovou problematiku a dětskou výuku. Ve výsledku přes 500 hodin školení. Takový glejt už by měl být zárukou jisté kvality. Ale je to tak vždy? A co všichni ostatní, kteří jsou stále ještě na cestě k tomuto mezinárodně uznávanému lejstru?


foto: archiv autora

Jsem instruktor, jsem bůh

Právě v tomto titulku se možná zračí motivace mnoha nově příchozích kandidátů na povolání profesionálního instruktora lyžování. Vidina nočních barů, krásných blondýnek, kterým se při pouhém zahlédnutí výrazné červené kombinézy s nápisem Ski School podlamují kolena, privátní lekce se zasněnými brunetami, které probíhají více na terase u šampaňského než na svahu. Tohle všechno a mnoho dalšího, co už předtím viděli v Osudném svahu v Aspenu, si možná představují budoucí instruktoři. Realita je ovšem jiná, a možná právě proto se ti sebevědomější stále drží hesla „Jsem instruktor, jsem bůh“, aby alespoň večer vyvětrali svoji kombinézu v nějakém nočním baru vylepšujíce své zvedáním dětí ve školce poškozené ego, nebo uštědřili pár chytrých rad na internetových forech, když už došly peníze i na ten bar. A tady možná začíná prapůvodní pointa, se kterou jsem se do článku pustil. Po mnoha a mnoha letech strávených mezi profesionálními učiteli lyžování v různých koutech světa jsem vypozoroval (bohužel nejen na ostatních) jeden jednoduchý vzorec. Čím déle je instruktor na horách, čím více sezon má odpracovaných, čím více toho o lyžování začíná vědět a čím výše postupuje ve svém vzdělání, tím méně je „bůh“, tím méně obléká červenou bundu „vábničku“ i vpodvečer, tím méně mluví o svých znalostech.

Vzdělání versus zkušenosti

Nikdo učený z nebe nespadl. Nebo kdo usne na vavřínech a bude těžit pouze ze své školní docházky, nikdy se opravdovým odborníkem nestane. Už jen proto, že i ve škole vám mohou navykládat pěkné pitomosti. A stejně je to s lyžováním a jeho výukou. Nestačí se jen dozvědět na kurzu, že doprava se zatáčí na levé a pak z toho žít celý život.
Tady se dělí zrno od plev a začíná má částečná obhajoba instruktorů, kteří bývají terčem diskuzních fór za své nedokonalé lyžování.
Každý, kdo se pro toto krásné povolání rozhodne, prochází postupně celým vzdělávacím systémem, získává informace a v praxi i zkušenosti. Doba, kdy se všichni instruktoři lyžování rekrutovali z bývalých závodníků, kteří už byli lyžařsky „hotoví“, je nenávratně pryč. Tak silnou základnu v naší malé zemi zase nemáme. Je proto logické, že na svahu potkáváme mnoho zářivých uniforem, které svými lyžařskými dovednostmi nesahají nijak vysoko, ale jsou to ti dělníci svahu, které každá lyžařská škola potřebuje, a s tím co umí a vědí, mohou také vyučovat odpovídající typ žáků. Jsou také v této fázi svého profesionálního růstu o mnoho lepšími pedagogy než lyžaři, a proto jsou jako stvořeni pro výuku začátečníků nebo těch nejmenších nelyžujících dětí. Instruktoři dosahující třeba u APUL druhé úrovně B jsou již slušnými sportovními lyžaři a zcela jistě vám dobře poradí s vašimi carvingovými „first steps“ a vše zaštítí i dobrou ukázkou. Ale nelze od nich očekávat odborné řešení technických detailů na úrovni závodního, nebo alespoň hobby závodního lyžování. Ale nelze je pro to ani odsuzovat či házet do pytle „všichni instruktoři jsou k ničemu“. Je vždy třeba si vybrat instruktora odpovídajícího vašim dovednostem a požadavkům. Na úrovni APUL A už se pohybují často hotoví profesionálové, působící v zahraničí, se zkušenostmi a dovednostmi analýzy. Ale není to pravidlo. Jak jsem psal v úvodu tohoto odstavce, chodit pouze do školy nestačí. Je třeba získávat zkušenosti, učit se dál, sebevzdělávat, konzultovat s kolegy a tvořit si svůj vlastní názor na lyžování postavený na základech fyziky a jeho mechaniky. A nenechat se ovlivnit striktně jen tím, co mi řekli ve škole a co máme napsané v knížce. A teprve ti, kteří na sobě takhle dále pracují, se stávají těmi opravdovými profesionály, kteří jsou přínosem i pro ty nejlepší lyžaře nebo hobby závodníky.

Co tedy může říct instruktor lyžování?

Vracím se k původní myšlence, kvůli které jsem začal tuhle úvahu vůbec psát. A odpověděl jsem si hned v úvodu. Povolání instruktora lyžování je stejné jako každé jiné. Kdyby každý věděl všechno, všechno si uměl opravit nebo vyrobit, vše se sám naučil, nepotřebovali bychom právníky, lékaře, učitele, ani opraváře. Stejně tak, jako vám bez úplaty jen tak pro nic za nic neporadí právník, neprozradí vám své vědomosti ani instruktor lyžování, golfu, nebo tenisu. Je to prostě a jednoduše jeho práce.