Obřačka je strašně tvrdá

Toto slýchávám často, přičemž někdy jako pochvalu a někdy jako stížnost. Za vším je přitom často opakovaný požadavek na tvrdost, nebo říkejme raději tuhost, lyží v ohybu. Zákazníci v obchodě lyže podélně prohýbají a vynášejí soudy jako „tahle je moc měkká, tu nechci“, ale nikoho už nenapadne zkusit, jak lze lyži zkroutit ve špičce či v patě, tedy jak bude tuhá ve zkrutu neboli v torzi. Nejtvrdší, tedy podélně nejtužší lyže na trhu je slalomka. Je to dáno stylem jízdy, pro který je určena, ale hlavně její délkou. Obřačka je naopak podélně poměrně měkká, ohebná a tuhá ve zkrutu. Odpovídá to její délce, ale i současné technice jízdy. Není tedy pravda, že by obřačka byla tvrdá a nešlo na ní jezdit. Naopak, příliš tvrdá obřačka vyžaduje mnoho úsilí, velkou rychlost i hmotnost jezdce a v běžném komerčním segmentu takovou lyži můžeme považovat za nepovedenou.

Obřačka je na liduprázdnou sjezdovku

To je pravda, svezení na prázdné sjezdovce je potěšením na jakékoliv lyži. Toto tvrzení spíše vychází od lyžařů, kteří takovou lyži technicky nezvládli, tedy nedovedou zkrátit její tovární poloměr, a tím i kontrolovat rychlost. Pokud budeme na lyžích s poloměrem 20 metrů jezdit dvaceti- a více metrové oblouky, pojedeme stále rychleji. Na modré sjezdovce se možná nebudeme tak bát, ale na červené už určitě. Pro nekontrolované lyžování je pak samozřejmě lepší liduprázdná sjezdovka. Ale pokud dokážete zkrátit daný poloměr lyží, tedy způsobit i jejich větší prohnutí a s tím přicházející kontrolu rychlosti bez nutnosti smyku, stává se obřačka, obzvlášť ta komerční, výbornou celodenní kamarádkou.

Obřačka není na celý den...

...ale jen na dvě hodiny hned ráno, dokud je upravený svah. Svezení na obřačce na manšestrovém kopci je samozřejmě požitek, ale když je měkko, nebo je svah v pozdějších hodinách rozbitý, co je snadnější? Lyžovat na slalomce, nebo na obřačce? Slalomka je tvrdá, nic neodpustí, je krátká, tedy vyžaduje neustálé předozadní balancování, je úzká, tedy se snadno boří. Kromě snadnějšího proplétání se mezi muldami vzhledem k délce nemá pro celodenní lyžování jediné plus. Na rozdíl od obřačky, která je měkčí, lépe tlumí nerovnosti i vzhledem ke své délce, je širší než slalomka, tedy se tolik neboří, není na ní třeba tolik předozadně balancovat a více toho odpustí (pokud mluvíme o obřačkách komerčních).

Obřačka je dlouhá

Opravdu? Měřím 174 cm. Slalomka měří 165 cm, má poloměr 13 metrů. Komerční obřačka měří 175 cm, má poloměr 16. Rozdíl poloměru 3 metry v podstatě nepoznáte, dokonce se vám díky příjemnější podélné tuhosti obřačky pojede snáze a k zahájení, ale hlavně následnému vedení oblouků nebudete potřebovat tolik úsilí. 10 centimetrů v délce již bude poznat více, ale jsou lyže na výšku postavy opravdu tak dlouhé? Pokud připočteme ještě rocker, kterým dnes už většina komerčních obřaček disponuje, skutečná délka lyže, na které budete oblouk zahajovat, se bude téměř blížit 165 centimetrům u slalomky.

Obřačka není na krátké oblouky

A kolik jich za den skutečně uděláte? Nejezdíte povětšinou středními oblouky, nevozíte se dlouhými, když je místo a zrovna to jde? Nehledě na to, že při našem hobby šmrdlání je mnohem snazší jezdit krátké oblouky na obřačce, kterou snadno uvedeme do lehkého smyku, než na slalomce, která si stále vynucuje jízdu po hraně. A ruku na srdce, milí čtenáři. Kdo z vás dokáže jet na červené sjezdovce krátké oblouky po hraně, byť na sebelepší slalomce?

Čtěte test obřaček 2014/15!