Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla
Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires
Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel
Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel
Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania
Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel
Opravdové srdce 3V

Mottaret - údolí z Combe de Vallan
Méribel s Mottaretem leží v prostředním údolí a má tudíž ideální
polohu jako výchozí bod pro rychlý přístup do všech tří ostatních
podoblastí, zvláště ze své horní části. Středisko se skládá ze dvou
větších oddělených lokalit. Níže je položen větší, centrální
Méribel (1 450 m) a výše, hlouběji v údolí, pak menší Mottaret (1 750 m)
s vynikajím přístupem na místní sjezdovky, respektive naprosto nejlepším
přístupem do celých Tří údolí ze všech zdejších ubytovacích stanic.
Lanovkami a sjezdovkami jsou na toto údolí napojeny ještě dvě menší
ubytovací stanice – jednak Méribel Village (1 400 m) a Les Allues (1 100 m),
vybudované před Olympiádou v roce 1992 v Albertville. Jsou připojené ze
dna údolí dvěma sekcemi kabinky, ale zpět na lyžích dosažitelné jen za
velmi dobrých sněhových podmínek. Tyto základny ale s ohledem na svou
okrajovou polohu vůči celé oblasti nemá smysl zvažovat pro případné
ubytování, protože následný přístup na hlavní sjezdovky a přepravní
zařízení 3V je už vcelku komplikovaný.
Ještě níže a o jednu sekci kabinky dále leží na dně údolí lázně
Brides-Les-Bains (600 m), které se nacházejí jen pár kilometrů od Moutiers,
a které jsou už ale jednoznačně nelyžařskou stanicí. Podobně jako Orelle
ve Val Thorens jsou především výhodným výchozím bodem z údolí pro
jednodenní návštěvníky, bez nutnosti nastoupat autem zhruba kilometrové
převýšení.
Údolí Méribelu je souběžné s vedlejším údolí Belleville (Les Menuires, Val Thorens), jen je o poznání kratší. Završuje je místní dominanta – lyžařsky dostupný vrchol Mont du Vallon. Na rozdíl od Les Menuires nebo Val Thorens, holých středisek téměř bez vegetace, je Méribel už na první pohled zajímavější a pestřejší. Údolí je ve své spodní části po celé délce zalesněno, takže je zde nádherný kontrast dojezdových svahů v úrovni lesa i drsné vysokohorské přírody ve výškách téměř 3 000 m n. m.
Méribel malebný, Mottaret praktický
I co se týká ubytovacích kapacit, tak lze Méribel hodnotit asi jako nejpříjemnější stanici z celých Tří údolí. Na rozdíl od často panelákových rezidencí v údolí Belleville jsou zdejší rezidence architektonicky přívětivější a vhodněji zapadají do vysokohorské krajiny – ačkoliv se sice také jedná často o velké budovy, ovšem se sedlovou střechou a obvykle celé pobité dřevem.
Ve výše položeném Mottaretu jde většinou o rezidence standardní
francouzské velikosti, které se z velké části nachází přímo u
páteřní modro-zelené sjezdovky a které jsou tak z pohledu lyžařské
logistiky jednoznačně nejvýhodnějším ubytováním.

S polohou a návštěvnickou přívětivostí Méribelu ovšem také
korespondují místní ceny ubytování, které jsou na srovnatelné úrovni
nebo jsou dokonce ještě vyšší než ve výrazně výše ležícím Val
Thorens. Zřejmě i proto jsou nabídky pobytů v Méribel u našich CK
vzácnější a zájem našich lyžařů výrazně menší než v případě
stanic popsaných v předchozích dvou dílech. Z těchto důvodů se tak na
lyžařský popis střediska zaměřím očima lyžaře, který zde přejíždí
z vedlejších stanic – Les Menuires a Val Thorens.

Pohled z lanovky na Mont du Vallon
150 km sjezdovek v jednom údolí
Lyžařsky nabízí Méribel v duchu všech sousedících podoblastí
naprosto obligátních a „standardních“ 150 km sjezdovek, které se
nalézají na obou svazích kompaktního údolí (jako třeba v geograficky
velmi podobném Saalbachu Hinterglemmu v Rakousku) a které svou průměrnou
náročností převyšují všechny tři ostatní podoblasti. V tomto údolí je
sjízdné převýšení dokonce až 1 500 metrů, přičemž několik dlouhých
a prakticky po celé délce skutečně náročných sjezdovek přesahuje
kilometrové převýšení. Dvě hlavní ubytovací stanice jsou zároveň
nejrušnějšími údolními křižovatkami lanovek a sjezdovek v celých 3V,
protože jimi musí projet každý místní „cestovatel“.

Combe de Vallon
Kudy do Mottaretu
Jednoznačně nejfrekventovanějším a nejrychlejším přejezdovým bodem
mezi údolím Belleville a Méribelem je vrchol Mont de la Chambre, kde se
sbíhají páteřní lanovky z Les Menuires a také nedaleko končí i lanovky z
Val Thorens. Odtud se lze dostat do Mottaretu po široké, zatáčkovité a v horní části
velmi svižné červené Venturon, která po spodní ploché pasáži ke spodní
stanici jediné přímé návratové lanovky do Val Thorens (Cote Brune)
přechází opět do solidní modré s dojezdem u kabinky na Mont du Vallon.
Druhou možností, jak sjet do Mottaretu – a pro lyžaře z Val Thorens
jedinou – je druhá červená Lac de la Chambre, v horní části s
náročností odpovídající své barvě, která se ale v polovině mění na
údolní přejezd.
Od kabinky na Mont du Vallon lze dále do Mottaretu pokračovat přímo po
modré Ours, která je až po nástupní stanici rychlé sedačky pěknou a
zatáčkovitou sjezdovkou, navíc obvykle naprosto opuštěnou. Dále se ale
přejezd mění na několikakilometrový nudný zelený lesní traverz. Druhou a
určitě lepší možností je využití krátké rychlé sedačky Plan des
Mains, která lyžaře vyveze k výstupní stanici první sekce kabinky z
Mottaretu. Podél ní se pak dolů do střediska vine modrá sjezdovka o
proměnlivém sklonu a šířce, v horní polovině s několika variantami,
která je ve svých prudších pasážích opět typickou carvingovou dálnicí.
V horní části se také nalézá rozsáhlý snowpark včetně různých
skoků, dlouhá U-rampa a skicrossová trať. Horní polovinu této části
areálu obsluhuje mimo kabinky, vedoucí až z Mottaretu, také rychlá šestka
Chatelet. Zde pak také startuje návazná druhá sekce návratové kabinky do
Les Menuires.

Lanovka Cote Brune a Mont de la Chambre
Na přejezd do Mottaretu lze využít i vrchol 3 Marches, ovšem zdejší dvě
červené jsou podstatně užší, tudíž velmi rychle vydřené na led a
boulovaté. Lze je charakterizovat skutečně jako „jednorázově
přejezdové“ s tím, že se zde nedá i přes jejich spád očekávat
hlubší lyžařský prožitek.
Mont du Vallon

Mont du Vallon
Tak jako má Les Menuires svůj „marketingový“ vrchol La Masse a Val Thorens zase Cime Caron, je i Mont du Vallon podobným vrcholem Méribelu dominujícím ve všech směrech. Jak po stránce kvality a náročnosti sjezdových tratí, tak i výškově (2 952 m). Na vrchol Vallonu vede kapacitní kabinka, takže i přes výjimečnost tohoto kopce se zde jen velmi zřídka tvoří krátká fronta. Z vrcholu je nádherný výhled na celé údolí Méribelu. Z vrcholu do údolí vedou dvě červené sjezdovky, které bohužel patří mezi ty, které se upravují obden.
Méně náročná je levá Campanol, která začíná typickým úzkým
vysokohorským traverzem s několika serpentinami, aby se pak následně
rozšířila a nabrala na sklonu na příjemnou červenou, škoda jen, že
končí na údolním přejezdu. Mnohem zajímavější a náročnější tratí
je druhá červená – Combe de Vallon. Ta na několika prvních stovkách
metrů koketuje dokonce s barvou černou, ale hned za první zatáčkou se
mění na skutečně velmi sportovní červenou. To nejlepší ovšem
přichází po několika dalších zatáčkách, kdy se sjezdovka narovná
téměř do přímky a následující dva kilometry klesá ve výrazném sklonu
a bez jediné odpočinkové pasáže až na dno údolí. Tato sjezdovka s
délkou okolo tří kilometrů a převýšením přes jeden kilometr je jednou z
nejlepších v celé oblasti Tří údolí a rozhodně by ji neměl ve vlastním
zájmu vynechat žádný dobrý lyžař.

Mottaret 1 750
Jedná se o jeden ze dvou přejezdových bodů v tomto údolí s velmi
frekventovaným lyžařským „náměstíčkem“ lemovaným několika
restauracemi. Páteřním přepravním zařízením je zde již zmíněná
kabinka směrem k Les Menuires. Hlavní „promenádou“ Mottaretu je
modro-zelená dálnice, podél které se nachází většin zdejších
ubytovacích kapacit a která je obsluhována pomalou přibližovací sedačkou
Arolles. Z Mottaretu také vede do Méribelu 1 450 vcelku rychlý spojovací
údolní přejezd.

Mottaret a sjezdovky z hrebene od Les Menuires
Pomy, které se stojí za to nevyhnout
Za sjetí stojí taktéž široká, sportovní a většinou úplně prázdná
červená Combes, obsluhovaná rychlou čtverkou. Na ni pak pro případ
návratu do údolí Belleville navazují dvě paralelní pomy až na hřeben,
jejichž atraktivitu pro lyžaře zvyšuje zařazení do okruhu „escapade“.
Vzhledem k tomu, že na hřeben i ze strany Les Menuires vede také jen poma,
jsou červené sjezdovky na obou stranách hřebene naprosto prázdné. Tyto
pomy jsou společně s jednou další v oblasti Courchevelu (viz další díly)
prakticky jedinými, které možná během svého týdenního pobytu kvůli
rychlosti přesunu využijete, i když i těmto se dá vyhnout volbou trasy
přes sousedící vrcholové přejezdové body mezi údolími.

Mont du Vallon a údolní přejezd z Val Thorens
Jediný svah bez modré záchrany
Na druhou stranu, směr Courchevel, vedou z Mottaretu dvě sekce rychlé
průjezdní kapacitní kabinky, která končí až na přejezdovém hřebenu
kousek pod vrcholem Saulire. Zpět do střediska vede několik náročných a
ještě náročnějších červených a černých tratí, které se v polovině
svahu spojí do jediné a vcelku frekventované červeno-modré dálnice, která
končí dojezdovým slalomovým hangem. Vzhledem k orientaci spodní části
sjezdovky proti slunci a skutečně velmi silnému provozu je nutné zde v
březnu počítat s brzkou tvorbou boulí. Navíc musím zdůraznit, že mezi
vrcholem Saulire a Mottaretem neexistuje asi jako v jediné hlavní průjezdní
části areálu Tři údolí ani jedna páteřní sjezdovka modré barvy vhodná
pro slabší lyžaře. S tím je nutno počítat v případě odpoledního
návratu a zohlednit volbou jiné trasy (přes Méribel 1 450), dostatečnou
časovou rezervou nebo prostým využitím kabinky pro návrat do údolí.

Rychlý tranzit napříč 3V
Pro lyžaře cestovatele, kteří se jen chtějí rychle přemístit při pohybu po areálu 3V přes Mottaret z jednoho krajního údolí do druhého, je pak soustava návazných lanovek Pas du Lac na jedné straně, Plattieres 1 a 2 na straně druhé, anebo v obou směrech lyžařsky pohodlnější „větev“ na Val Thorens se sedačkami Plan des Mains a Cóte Brune, a samozřejmě příslušných sjezdovek, tou nejrychlejší cestou, jak se přepravit mezi krajními hřebenovými body údolí Méribel s možností okamžitě vyjet na páteřní svahy cílového krajního údolí. Takový přesun mezi hlavními hřebeny zabere v každém směru skupince zdatných lyžařů často jen něco málo přes 30 minut, takže s výjezdem z výchozí ubytovací stanice až po sjezd do jiné, o dvě údolí vedle, může být otázkou zhruba jedné hodiny. V případě odpoledního návratu je ale vhodné počítat s časovou rezervou, protože jde o nefrekventovanější páteřní spojnici v celých 3V, takže s blížícím se večerem se můžou u kabinek v Mottaretu tvořit fronty. Těm se lze ale při návratu do údolí Belleville vyhnout volbou alternativní návratové trasy přes rychlé sedačky.
Tím chci jen dokumentovat to, že i přes velké místní vzdálenosti
může být pohyb po celém rozsáhlém areálu skutečně velmi rychlý a i v
rámci jednoho dne není problém navštívit i ty nejvzdálenější body,
navíc při přejezdu přes střední údolí z velké části po vcelku
náročných a plnohodnotných sjezdovkách, takže se nejedná o lyžařsky
promarněný čas. S touto náročností je ovšem také nutno počítat při
pozdním odpoledním návratu, kdy slabší lyžaři nebo děti už můžou být
po celodenním lyžování skutečně „vyšťavení“, se vzrůstajícím
rizikem zranění... A situace, kdy vám ve tři odpoledne a ve chvíli, kdy
máte ke své rezidenci urazit ještě 10 až 15 kilometrů po sjezdovkách,
oznámí, že již nemůžou, není rozhodně záviděníhodná.

Mont du Vallon