Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret

Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla

Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires

Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens

Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel

Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel

Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania

Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens

Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel

Opravdové srdce 3V

Mottaret - údolí z Combe de Vallan

Méribel s Mottaretem leží v prostředním údolí a má tudíž ideální polohu jako výchozí bod pro rychlý přístup do všech tří ostatních podoblastí, zvláště ze své horní části. Středisko se skládá ze dvou větších oddělených lokalit. Níže je položen větší, centrální Méribel (1 450 m) a výše, hlouběji v údolí, pak menší Mottaret (1 750 m) s vynikajím přístupem na místní sjezdovky, respektive naprosto nejlepším přístupem do celých Tří údolí ze všech zdejších ubytovacích stanic. Lanovkami a sjezdovkami jsou na toto údolí napojeny ještě dvě menší ubytovací stanice – jednak Méribel Village (1 400 m) a Les Allues (1 100 m), vybudované před Olympiádou v roce 1992 v Albertville. Jsou připojené ze dna údolí dvěma sekcemi kabinky, ale zpět na lyžích dosažitelné jen za velmi dobrých sněhových podmínek. Tyto základny ale s ohledem na svou okrajovou polohu vůči celé oblasti nemá smysl zvažovat pro případné ubytování, protože následný přístup na hlavní sjezdovky a přepravní zařízení 3V je už vcelku komplikovaný.
Ještě níže a o jednu sekci kabinky dále leží na dně údolí lázně Brides-Les-Bains (600 m), které se nacházejí jen pár kilometrů od Moutiers, a které jsou už ale jednoznačně nelyžařskou stanicí. Podobně jako Orelle ve Val Thorens jsou především výhodným výchozím bodem z údolí pro jednodenní návštěvníky, bez nutnosti nastoupat autem zhruba kilometrové převýšení.

Údolí Méribelu je souběžné s vedlejším údolí Belleville (Les Menuires, Val Thorens), jen je o poznání kratší. Završuje je místní dominanta – lyžařsky dostupný vrchol Mont du Vallon. Na rozdíl od Les Menuires nebo Val Thorens, holých středisek téměř bez vegetace, je Méribel už na první pohled zajímavější a pestřejší. Údolí je ve své spodní části po celé délce zalesněno, takže je zde nádherný kontrast dojezdových svahů v úrovni lesa i drsné vysokohorské přírody ve výškách téměř 3 000 m n. m.

Méribel malebný, Mottaret praktický

I co se týká ubytovacích kapacit, tak lze Méribel hodnotit asi jako nejpříjemnější stanici z celých Tří údolí. Na rozdíl od často panelákových rezidencí v údolí Belleville jsou zdejší rezidence architektonicky přívětivější a vhodněji zapadají do vysokohorské krajiny – ačkoliv se sice také jedná často o velké budovy, ovšem se sedlovou střechou a obvykle celé pobité dřevem.

Ve výše položeném Mottaretu jde většinou o rezidence standardní francouzské velikosti, které se z velké části nachází přímo u páteřní modro-zelené sjezdovky a které jsou tak z pohledu lyžařské logistiky jednoznačně nejvýhodnějším ubytováním.

S polohou a návštěvnickou přívětivostí Méribelu ovšem také korespondují místní ceny ubytování, které jsou na srovnatelné úrovni nebo jsou dokonce ještě vyšší než ve výrazně výše ležícím Val Thorens. Zřejmě i proto jsou nabídky pobytů v Méribel u našich CK vzácnější a zájem našich lyžařů výrazně menší než v případě stanic popsaných v předchozích dvou dílech. Z těchto důvodů se tak na lyžařský popis střediska zaměřím očima lyžaře, který zde přejíždí z vedlejších stanic – Les Menuires a Val Thorens.

Pohled z lanovky na Mont du Vallon

150 km sjezdovek v jednom údolí

Lyžařsky nabízí Méribel v duchu všech sousedících podoblastí naprosto obligátních a „standardních“ 150 km sjezdovek, které se nalézají na obou svazích kompaktního údolí (jako třeba v geograficky velmi podobném Saalbachu Hinterglemmu v Rakousku) a které svou průměrnou náročností převyšují všechny tři ostatní podoblasti. V tomto údolí je sjízdné převýšení dokonce až 1 500 metrů, přičemž několik dlouhých a prakticky po celé délce skutečně náročných sjezdovek přesahuje kilometrové převýšení. Dvě hlavní ubytovací stanice jsou zároveň nejrušnějšími údolními křižovatkami lanovek a sjezdovek v celých 3V, protože jimi musí projet každý místní „cestovatel“.

Combe de Vallon

Kudy do Mottaretu

Jednoznačně nejfrekventova­nějším a nejrychlejším přejezdovým bodem mezi údolím Belleville a Méribelem je vrchol Mont de la Chambre, kde se sbíhají páteřní lanovky z Les Menuires a také nedaleko končí i lanovky z Val Thorens. Odtud se lze dostat do Mottaretu po široké, zatáčkovité a v horní části velmi svižné červené Venturon, která po spodní ploché pasáži ke spodní stanici jediné přímé návratové lanovky do Val Thorens (Cote Brune) přechází opět do solidní modré s dojezdem u kabinky na Mont du Vallon. Druhou možností, jak sjet do Mottaretu – a pro lyžaře z Val Thorens jedinou – je druhá červená Lac de la Chambre, v horní části s náročností odpovídající své barvě, která se ale v polovině mění na údolní přejezd.

Od kabinky na Mont du Vallon lze dále do Mottaretu pokračovat přímo po modré Ours, která je až po nástupní stanici rychlé sedačky pěknou a zatáčkovitou sjezdovkou, navíc obvykle naprosto opuštěnou. Dále se ale přejezd mění na několikakilometrový nudný zelený lesní traverz. Druhou a určitě lepší možností je využití krátké rychlé sedačky Plan des Mains, která lyžaře vyveze k výstupní stanici první sekce kabinky z Mottaretu. Podél ní se pak dolů do střediska vine modrá sjezdovka o proměnlivém sklonu a šířce, v horní polovině s několika variantami, která je ve svých prudších pasážích opět typickou carvingovou dálnicí. V horní části se také nalézá rozsáhlý snowpark včetně různých skoků, dlouhá U-rampa a skicrossová trať. Horní polovinu této části areálu obsluhuje mimo kabinky, vedoucí až z Mottaretu, také rychlá šestka Chatelet. Zde pak také startuje návazná druhá sekce návratové kabinky do Les Menuires.

Lanovka Cote Brune a Mont de la Chambre

Na přejezd do Mottaretu lze využít i vrchol 3 Marches, ovšem zdejší dvě červené jsou podstatně užší, tudíž velmi rychle vydřené na led a boulovaté. Lze je charakterizovat skutečně jako „jednorázově přejezdové“ s tím, že se zde nedá i přes jejich spád očekávat hlubší lyžařský prožitek.

Mont du Vallon

Mont du Vallon

Tak jako má Les Menuires svůj „marketingový“ vrchol La Masse a Val Thorens zase Cime Caron, je i Mont du Vallon podobným vrcholem Méribelu dominujícím ve všech směrech. Jak po stránce kvality a náročnosti sjezdových tratí, tak i výškově (2 952 m). Na vrchol Vallonu vede kapacitní kabinka, takže i přes výjimečnost tohoto kopce se zde jen velmi zřídka tvoří krátká fronta. Z vrcholu je nádherný výhled na celé údolí Méribelu. Z vrcholu do údolí vedou dvě červené sjezdovky, které bohužel patří mezi ty, které se upravují obden.

Méně náročná je levá Campanol, která začíná typickým úzkým vysokohorským traverzem s několika serpentinami, aby se pak následně rozšířila a nabrala na sklonu na příjemnou červenou, škoda jen, že končí na údolním přejezdu. Mnohem zajímavější a náročnější tratí je druhá červená – Combe de Vallon. Ta na několika prvních stovkách metrů koketuje dokonce s barvou černou, ale hned za první zatáčkou se mění na skutečně velmi sportovní červenou. To nejlepší ovšem přichází po několika dalších zatáčkách, kdy se sjezdovka narovná téměř do přímky a následující dva kilometry klesá ve výrazném sklonu a bez jediné odpočinkové pasáže až na dno údolí. Tato sjezdovka s délkou okolo tří kilometrů a převýšením přes jeden kilometr je jednou z nejlepších v celé oblasti Tří údolí a rozhodně by ji neměl ve vlastním zájmu vynechat žádný dobrý lyžař.

Mottaret 1 750

Jedná se o jeden ze dvou přejezdových bodů v tomto údolí s velmi frekventovaným lyžařským „náměstíčkem“ lemovaným několika restauracemi. Páteřním přepravním zařízením je zde již zmíněná kabinka směrem k Les Menuires. Hlavní „promenádou“ Mottaretu je modro-zelená dálnice, podél které se nachází většin zdejších ubytovacích kapacit a která je obsluhována pomalou přibližovací sedačkou Arolles. Z Mottaretu také vede do Méribelu 1 450 vcelku rychlý spojovací údolní přejezd.

Mottaret a sjezdovky z hrebene od Les Menuires

Pomy, které se stojí za to nevyhnout

Za sjetí stojí taktéž široká, sportovní a většinou úplně prázdná červená Combes, obsluhovaná rychlou čtverkou. Na ni pak pro případ návratu do údolí Belleville navazují dvě paralelní pomy až na hřeben, jejichž atraktivitu pro lyžaře zvyšuje zařazení do okruhu „escapade“. Vzhledem k tomu, že na hřeben i ze strany Les Menuires vede také jen poma, jsou červené sjezdovky na obou stranách hřebene naprosto prázdné. Tyto pomy jsou společně s jednou další v oblasti Courchevelu (viz další díly) prakticky jedinými, které možná během svého týdenního pobytu kvůli rychlosti přesunu využijete, i když i těmto se dá vyhnout volbou trasy přes sousedící vrcholové přejezdové body mezi údolími.

Mont du Vallon a údolní přejezd z Val Thorens

Jediný svah bez modré záchrany

Na druhou stranu, směr Courchevel, vedou z Mottaretu dvě sekce rychlé průjezdní kapacitní kabinky, která končí až na přejezdovém hřebenu kousek pod vrcholem Saulire. Zpět do střediska vede několik náročných a ještě náročnějších červených a černých tratí, které se v polovině svahu spojí do jediné a vcelku frekventované červeno-modré dálnice, která končí dojezdovým slalomovým hangem. Vzhledem k orientaci spodní části sjezdovky proti slunci a skutečně velmi silnému provozu je nutné zde v březnu počítat s brzkou tvorbou boulí. Navíc musím zdůraznit, že mezi vrcholem Saulire a Mottaretem neexistuje asi jako v jediné hlavní průjezdní části areálu Tři údolí ani jedna páteřní sjezdovka modré barvy vhodná pro slabší lyžaře. S tím je nutno počítat v případě odpoledního návratu a zohlednit volbou jiné trasy (přes Méribel 1 450), dostatečnou časovou rezervou nebo prostým využitím kabinky pro návrat do údolí.

Rychlý tranzit napříč 3V

Pro lyžaře cestovatele, kteří se jen chtějí rychle přemístit při pohybu po areálu 3V přes Mottaret z jednoho krajního údolí do druhého, je pak soustava návazných lanovek Pas du Lac na jedné straně, Plattieres 1 a 2 na straně druhé, anebo v obou směrech lyžařsky pohodlnější „větev“ na Val Thorens se sedačkami Plan des Mains a Cóte Brune, a samozřejmě příslušných sjezdovek, tou nejrychlejší cestou, jak se přepravit mezi krajními hřebenovými body údolí Méribel s možností okamžitě vyjet na páteřní svahy cílového krajního údolí. Takový přesun mezi hlavními hřebeny zabere v každém směru skupince zdatných lyžařů často jen něco málo přes 30 minut, takže s výjezdem z výchozí ubytovací stanice až po sjezd do jiné, o dvě údolí vedle, může být otázkou zhruba jedné hodiny. V případě odpoledního návratu je ale vhodné počítat s časovou rezervou, protože jde o nefrekventovanější páteřní spojnici v celých 3V, takže s blížícím se večerem se můžou u kabinek v Mottaretu tvořit fronty. Těm se lze ale při návratu do údolí Belleville vyhnout volbou alternativní návratové trasy přes rychlé sedačky.

Tím chci jen dokumentovat to, že i přes velké místní vzdálenosti může být pohyb po celém rozsáhlém areálu skutečně velmi rychlý a i v rámci jednoho dne není problém navštívit i ty nejvzdálenější body, navíc při přejezdu přes střední údolí z velké části po vcelku náročných a plnohodnotných sjezdovkách, takže se nejedná o lyžařsky promarněný čas. S touto náročností je ovšem také nutno počítat při pozdním odpoledním návratu, kdy slabší lyžaři nebo děti už můžou být po celodenním lyžování skutečně „vyšťavení“, se vzrůstajícím rizikem zranění... A situace, kdy vám ve tři odpoledne a ve chvíli, kdy máte ke své rezidenci urazit ještě 10 až 15 kilometrů po sjezdovkách, oznámí, že již nemůžou, není rozhodně záviděníhodná.

Mont du Vallon

Pokračování čtěte v článku Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel