Espace Killy krok za krokem (1. díl): třetí savojský tygr

Espace Killy krok za krokem (2. díl): grandiózní Grande Motte

Espace Killy krok za krokem (3. díl): Val d´Isere v závodním stylu

Espace Killy krok za krokem (4. díl): Val d´Isere zelené a ledovcové



Lyžařský komplex Espace Killy se rozkládá asi 25 km za městečkem St. Bourg Maurice. Ze tří nejvěhlasnějších savojských megaareálů je tím nejvzdálenějším. Podobně jako u ostatních známých velkých francouzských středisek, i vznik Espace Killy spadá do 60. let minulého století.

Areál vznikl propojením systémů lanovek dvou hlavních ubytovacích stanic – Tignes a Val d´Isere, kde od svých dvou let vyrůstal vynikající lyžař Jean-Claude Killy, který zde ve svých 18 letech vyhrál svůj první velký závod (se startovním číslem 39) a do historie se zapsal především ziskem tří zlatých medailí na olympiádě v Grenoblu v roce 1968. A právě na počest jeho lyžařských úspěchů byl po něm areál pojmenován.


Tignes 2100 – centrum Le Lac a vrchol Toviere


Killyho prostor

Espace Killy uvádí 300 km značených sjezdových tratí, jichž je celkem 156. Z nich je 23 barvy zelené, 66 modré, 40 červené a 27 černé. Tzn. že „průměrná“ náročnost celého areálu se blíží lyžařskému (nebo spíše marketingovému?) ideálu, i když podobně jako třeba v nedalekém Paradiski jsou sjezdovky jednotlivých barev rozesety po celém areálu značně nerovnoměrně. Se sousedními savojskými megaareály má Espace Killy společné i to, že délku svých tratí nadsazuje v alpské konkurenci vcelku málo, o pouhých 29 %. Takže pokud vezmeme za relevantní měření německého kartografa Schraheho, pak by realita kilometráže místních tratí měla být stále velmi nadprůměrných 232 km.


Tignes


Tyto tratě dnes obsluhuje 86 přepravních zařízení s kapacitou 135 000 lyžařů za hodinu, což přepočteno na ski safe ratio (max. počet přepravených lyžařů za hodinu na 1 km sjezdovky – pozn. red.) 450 odpovídá sousedním komplexům. Přepravní zařízení tvoří mj. dvě zajímavé pozemní lanovky, o kterých se zmíním později. Dále jde o 4 visuté lanovky, 5 kabinových, 44 sedaček a stále ještě 31 vleků, mezi které jsou započítány ovšem i ty, které jsou určeny výhradně pro letní lyžování a v zimě jsou mimo provoz. Ale podobně jako je standardem ve většině velkých a moderních rezortů, jsou všechny hlavní tahy již obslouženy rychlými sedačkami nebo kabinkami. Při podrobném zkoumání všech zákoutí areálu ovšem stále ještě občas narazíte na pomalou lanovku nebo v několika málo extrémních případech dokonce na pomu.


Val d´Isere


Dlouhý, vysoký a …

Espace Killy se rozkládá na zhruba 10 000 hektarech plochy v nadmořské výšce mezi 1 550 a 3 456 m n. m., což znamená i vcelku impozantní převýšení okolo 1 900 metrů, a také to, že většina lyžařských terénů se nalézá ve „sněhově jistých“ výškách nad 2 000 m n. m., tudíž rozsah zasněžování je zde relativně malý. To v zimách, které jsou sněhově slabší, paradoxně znamená, že níže položené a zasněžované svahy jsou na tom na začátku sezony lépe, než výše položené svahy bez podpory sněžných děl.

Naopak na konci sezony, kdy je sněhu vždy dostatek, je nadmořská výška zárukou velmi solidního lyžování i na přelomu března a dubna. Tento fakt je přetaven do cen místních pobytů, a to i ve srovnání s vedlejšími top středisky. Díky nadmořské výšce tak běžná plná lyžařská sezona trvá od začátku prosince do prvního květnového týdne.

I když je celkové převýšení areálu okolo 1 900 metrů, lyžařsky na jeden zátah sjízdné je výrazně menší – zhruba 1 350 výškových metrů. Výšková i prostorová členitost a rozlehlost Espace Killy, stejně jako jeho přírodní a krajinná pestrost, je prezentována sloganem „Nejkrásnější lyžařská oblast na světě“. A je faktem, že z velkých savojských areálů je zde lyžování s ohledem na okolní krajinu, výhledy a přírodu skutečně nejpestřejší.

Val d'Isere - zelený kotel nad Rocher de Bellevarde


I cenová špička

Espace Killy, resp. Tignes, je obecně na cenovém vrcholu velkých francouzských středisek, kdy cenově nejpřístupnějšími termíny v běžné sezoně jsou zhruba první tři týdny po Novém roce. Ubytování v prominentním Val d´Isere je cenově ještě výše, mimo rozpočet běžného nejen tuzemského lyžaře. Ale protože se jedná o oblast, která je známá a oblíbená i mezi českými lyžaři, chtěl bych upozornit na jednu důležitou věc. A to skutečnost, že ty nejlepší nabídky (mimo to, že jsou nejdříve vyprodány) jsou v ubytovacích jednotkách nejnižší kvalitativní úrovně (tzn. */**), které mají také proti srovnatelným kapacitám jinde výrazně menší plochu. Takže v Tignes se můžete setkat se studii ST2 o „ploše“ 13m2 nebo ST4 s 18m2, což je ubytování skutečně stísněné, zvláště s ohledem na standardní týdenní pobyt a v případě plné obsazenosti.

Výhodou a marketingovým lákadlem areálu jsou dva ledovce, kdy je zdůrazňován především ten výše položený – Grande Motte nalézající se nad Tignes, který je zároveň nejvyšším lyžařsky dostupným bodem. Druhý, menší ledovec De Pissaillas, se nachází o něco níže pod horou Du Montet (3 488 m n. m.) na nejzazším okraji části areálu Val d´Isere. Oba ledovce nabízejí i letní lyžování.

Ceny skipasů odpovídají věhlasu a velikosti oblasti, bohužel. V nabídce jsou jak místní skipasy (Val d´Isere nebo Tignes), tak i celoplošný skipas Espace Killy, v letošní sezoně za 270 eur / 6D a 315 eur / 7D za dospělou osobu. A vzhledem k tomu, že drtivá většina lyžařů z Česka se ubytovává v přeci jen cenově přívětivějším Tignes, které je, co se týká lyžování – dle mého názoru – tou nudnější polovinou oblasti, doporučuji jednoznačně rozšířený celoplošný skipas. Za příplatek okolo 40 eur na 6 dní se tak otevře možnost navštívit i lyžařsky a geograficky pestřejší Val d´Isere, stejně jako třeba možnost zdarma využívat služeb moderního aquacentra Le Lagon.


Ráno v Tignes 2100


Tignes: stále masové, ale lépe maskované

Lyžařské Tignes vzniklo v průběhu 60. let na obou koncích horského jezera uprostřed otevřené horské mísy ve výšce 2 100 m n. m. jako umělá ubytovací stanice. Na horním konci jezera jde o část Val Claret, na spodní o Le Lac a Le Lavachet. Době vzniku také odpovídá místní architektura, reflektující velikostí ubytovacích kapacit tehdejší masové pojetí lyžování, kdy typickým příkladem je více než čtvrtkilometrová centrální rezidence v Le Lac nebo při příjezdu pohled na Val Claret, připomínající běžné panelové sídliště. Naštěstí rezidence novějšího data výstavby jsou přeci jen velikostně střízlivější a navíc, i zde jsou v rámci možností starší kapacity zlidšťovány a maskovány.

Výhodou ubytování ve všech částech Tignes 2 100 je standardně dobrý přístup k vlekům a sjezdovkám tak, jak je ve Francii zvykem. Tedy maximálně v docházkové nebo na lyžích dojezdové vzdálenosti do několika set metrů.

Tignes 2100 – centrum Le Lac

Tignes 2100 – centrum Le Lac

„Ubytování“ i pro auto

Návštěvníky, kteří do Tignes dorazí autem, bych chtěl upozornit na nezanedbatelný poplatek za parkování ve výši okolo 80 eur za týden v případě, že své auto zanechají přímo ve středisku. Parkoviště zdarma nabízí níže položená ubytovací stanice dostupná skibusem – Tignes Les Boisses 1 850, popř. Les Bréviéres 1 550 stále ještě s duchem původní savojské vesnice, kam již skibus nezajíždí, ale ze které je pak návrat možný přes lanovky a sjezdovky. Tyto dvě níže položené, menší a klidnější ubytovací stanice nabízejí o něco nižší ceny ubytování, ale na druhou stranu zase horší přístup do srdce oblasti Espace Killy.

I v Tignes je dnes veškeré standardní zázemí v podobě obchodů, restaurací nebo půjčoven lyžařského vybavení, stejně jako moderního nedávno postaveného aquaparku nebo sportovního centra. Mimo sportovní aktivity i jinde běžně nabízené zde může člověk vyzkoušet jízdu autem nebo čtyřkolkou po zamrzlém jezeře nebo zkusit potápění pod ledem. V letech 2010–2013 bylo Tignes zimním dějištěm evropské větve extrémních X Games, posléze vlastník projektu své zimní aktivity zaměřil opět pouze na USA.

Monument Barrage de Tignes

Technickým monumentem, který nemůže žádný návštěvník Tignes při příjezdu přehlédnout, je 180 metrů vysoká stěna údolní přehradní nádrže Lac du Chevril, protože právě po jejím hřebenu vede silnice do Tignes. Přehrada byla postavena po 2. světové válce jako zdroj elektrické energie a zaplavila původní vesnici Tignes, která se nalézala zde, na dně údolí několik kilometrů pod Val d´Isere. Zbytky původní vesnice je možné spatřit zhruba 1x za 10 let ve chvílích, kdy je nádrž kvůli údržbě vypuštěna. Zajímavostí je, že kopie kostela ze zaplavené vesnice byla následně vystavěna v části Les Boisses.

V roce 1989 byl na stěnu přehrady namalován za pomoci osmi horolezců obraz Herkula, který je svou velikostí řazen mezi největší světové malby. Za jeho vznikem stojí aktivity místních soukromých firem, které tak chtěly podpořit myšlenku konání olympijských her v nedalekém Albertville. I když místní nemilosrdné povětrnostní podmínky daly malbě za ty roky pořádně zabrat, pozorný návštěvník ji na betonové stěně stále ještě zaznamená.


Tignes – přehrada z cesty


Menší kulturní odbočka

Již z dobách totality se v naší republice těšily velké popularitě filmy s Louisem de Funésem. A právě v komedii Le Grand Restaurant, u nás promítané pod názvem Grand restaurant pana Septima, se stěžejní závěrečná část filmu o délce téměř 15 minut odehrává v zimních reáliích současného Espace Killy, takže na filmovém plátně jsou zachyceny mj. vstupní soutěska La Daille ve Val d´Isere nebo části cesty a vesnic mezi Bourg St. Maurice a Tignes včetně přehrady tak, jak vypadaly před 50 lety.


Z filmu Grand restaurant pana Septima

Pokračování čtěte v článku Espace Killy krok za krokem (2. díl): grandiózní Grande Motte