Paní vstoupila do obchodu se snowboardovou výbavičkou a jasným cílem. Neplýtvala silami, přece. Dárek by se dal pěkně obstarat na internetu, ale není nad osobní, vyzkoušení, když jde o věc, která se nosí na těle. Pani se vydala na nákup ochranných kalhot na snowboard. Syn velký a skoro dospělý s takovým darem souhlasil. Ochranu kostrče a vůbec míst, kde končí páteř, a také kyčlí a celé malé pánve uznal jako dobrý nápad. Pani měla vyhlídnuto a tak nějak vytříděno, co by bylo z nabídky ochranných snowboardových pomůcek vhodné. Šla víceméně na jisto, protože chození z obchodu do obchodu ji moc nebavilo, ani když měla na sobě nějaké lehčí oblečení než zimník, šálu, rukavice atd.

Mladý muž v obchodě s pomůckami pro snowboarding stál zrovna za pultem. Dredy měl takové příliš odrostlé až zanedbané. Asi neměl rozpočet na pravidelnou návštěvu dredaře (podle vzoru holič). Pod tričkem byly tušit rozměrné kérky. V uších měl zabodnutých několik náušnic. Pani si pomyslela, že si tak chudáček rozpíchal centra apetence a až mu bude tolik jako jí, že mu to bude líto. Mladý muž si pani prohlížel, protože takové zákaznice sem obvykle nechodily. Nemyslel si o ní prozatím nic. Myslel si něco málokdy. Nestálo to za to.

„Prosila bych ochranné kalhoty.“ řekla paní „Na snowboard.“ dodala, aby bylo jasno.

„Cožé?“ řekl prodavač, který možná ani nikdy nevěděl, že když nerozumí cizí paní nad padesát let, říká se ,prosím´ a ne ,cožé´. Teď byl navíc konsternován.

„Pánské. Esko.“

Prodavač stál a k ničemu se neměl.

„Budete tak laskav.“ pokračovala pani tónem, jehož převaha byla podložena rozpočtem kreditní karty.

„Ale to je jenom pro..... snowboardisty.“ a o moc se nepohnul.

„Ano, vyzkouším si je.“

„Ale to je jenom pro, jenom pro ..... snowboardisty!“ zafňukal podruhé.

„Prosila bych všechny modely, které máte. Myslím, že to budou tak tři.“ snažila se mu zákaznice pomoct.

„Ano.“ A stál tam za tím pultem a nehýbal se. Asi prostě nemohl.

Z jakéhosi zázemí se vynořil druhý, vypadal jako vyrobený metodou copy and paste, jen se za ním táhla vlečka jemné kouřové vůně.

„Madam?“ zajodloval rozverně.

„Prosila bych ochranné kalhoty na snowboard, pánské esko, všechny modely.“

„No tak to pojďte se mnou.“ vedl ji ke stojanu, kde vybral čtyři ramínka.

„Budete to zkoušet?“ zahihňal se ze svého kouřového obláčku. Taková věc mu v danou chvíli připadala nejvíc vtipná, nejvtipnější, nejnereálnější.

Madam měla stejně velký zadek, jako její syn. Syn byl štíhlý, ale o hlavu větší. Experimentálně to dnes ověřila na jedněch kalhotách, jejichž smotky lemovaly cestu z koupelny do pokoje. Vyzkoušela si všechny modely, jeden vybrala a šla s ním ke kase, kde ho položila na pult.

První prodavač tam stál a cítil se asi jako michelinský kuchař, když ho požádají o kečup.

„Přeci není možný prodat takový top, cool, trendy, model takovýhle ženský!“ Takhle najednou přemýšlel a zdálo se mu, že přemýšlí horečně.

„Ale to je jenom pro, jenom pro..... Experty!“ vyrazil ze sebe

Madam zaplatila, vzala kalhoty a odešla. Doma je zabalila do papíru s vánočním motivem a převázala mašlí.

Pod stromečkem čekala, že syn bude strašně šťastný, matku obejme a dá jí polibek na potem zbrocené čelo a ona omdlí radostí nad takovým projevem příchylnosti. Ve skutečnosti syn rozbalil mašli a zdvořile poděkoval a jelo se štědrým večerem dál. On totiž nevěděl, že to byl pro ni stejný adrenalin, jako pro něj ty pády v plné rychlosti na zadnici, byť ochráněnou.