Tento článek vyšel v časopise SNOW 81 (březen 2014).


Naše pohoří se dají velikostně charakterizovat jako středohory, což zjednodušeně znamená, že se nacházejí v pásmu lesa, nepřerůstají zhruba 1 500 m n. m. a jejich svahy dosahují převýšení nejčastěji do 500 m, což je zhruba polovina běžného alpského výškového rozdílu. Nejdelší sjezdovky českých a moravských hor se tak mohou natáhnout do délky okolo 3 000 m, více by již znamenalo příliš plochý sklon. Připomeňme, že černá sjezdovka bývá oproti svému převýšení zhruba třikrát tak dlouhá (to odpovídá průměrnému sklonu přibližně 33 %), červená čtyřikrát (25 %) a modrá pětkrát (20 %). Za nejdelšími domácími sjezdovkami musíme do nejvyšších hor s největším převýšením – do Krkonoš a Jeseníků, po jejichž svazích stéká hned několik tříkilometrových tratí.

Jak je známo, délka ale není všechno. O kvalitě lyžařského zážitku rozhoduje profil tratě – kromě dostatečné šířky je to hlavně sklon, který by se měl pohybovat od příjemně „modrých“ 20 % do strmě „černých“ 40 %, ideálně pak uprostřed, protože právě červené tratě jsou zdaleka nejoblíbenější. Úseky se sklonem menším než 10 % už vnímáme jako přejezdové cesty.

Primát výškového rozdílu drží krkonošská Rokytnice nad Jizerou, kde si můžete „dát“ sjezd s 650m převýšením a k tomu několik variant s převýšením 590 m. Tři dlouhé sjezdy s 560m převýšením se rozbíhají i z Černé hory, jen o něco nižší rozdíl překonává pět špindlerovských sjezdovek. Na Moravě se těmto krkonošským rekordmanům přibližují Kouty a Ramzová. Právě Ramzová si přisuzuje i nejdelší sjezdovku u nás, nicméně její horní třetina je příliš plochá na to, aby mohla být „korunována“.

Tím se dostáváme ke sjezdovkám-nesjezdovkám, tedy tratím papírově existujícím, ale v podstatě nevyužitelným. Mezi nimi s přehledem vítězí pětikilometrová Knížecí cesta na Pustevnách, následovaná „sjezdovými“ lesními stezkami v Herlíkovicích a na Bouřňáku. Neobvykle dlouhou sjezdovku s převýšením 550 m zobrazuje i původní mapa Javorového vrchu u Třince – není však žádná známka, že by mohla být ještě kdy v provozu.


Vyznačeny jsou vybrané areály s alespoň 1 500 m dlouhou sjezdovkou



Špindlerův Mlýn

(Krkonoše)

Špindlerův Mlýn je nejsledovanější české zimní středisko a jako takové je opředeno i nekonečnou řadou historek a pověstí. Naopak jedním z faktů je, že má nejbohatší domácí výběr dlouhých sjezdovek – hned čtyři tratě dosahují délky okolo dvou kilometrů, jedna z nich atakuje dokonce tříkilometrovou hranici, a pokud bychom přičetli i modrou Vodovodní cestu z Míseček do Špindlu, která ovšem není sjezdovkou v pravém slova smyslu, bylo by jich dokonce pět.

Jak z Medvědína, tak z Plání do Svatého Petra se svahy sklánějí s převýšením bezmála 500 m. Nejdelší trasu lesem si razí svatopetrská modrá Turistická, která po celé délce dvou a tři čtvrtě kilometru klesá poměrně rovnoměrně se sklonem mezi 15 a 25 %, takže je učebnicově lehkou sjezdovkou. Je sice sama o sobě dostatečně prostorná, ale protože je nejfrekventovanější tratí areálu, přesto na ní bývá těsno. V poslední třetině se můžete odpojit po pravidelném a prostorném červeném „rukávu“ směrem k Hromovce, čímž si zpestříte profil sjezdu a celkově sklesáte největší převýšení ve Svatém Petru.

Červená s homologací FIS pro závody super-G se z Plání rozbíhá nejprve vlažně, ale pak stéká v non-stop „červeném“ sklonu o 300 výškových metrů, jen dojezd je mírnější. Sjezdovka byla předloni rozšířena na 45 a více metrů.

Z protilehlého Medvědína se do Špindlu vydávají dvě tratě – nově rozšířená Červená a pak Tréninková, na niž navazuje Černá. Červená střídá lehčí a středně strmé úseky, takže je příjemně proměnlivá, ke konci lehce zatáčí. Tréninková je parádním přehledným carvingovým hřištěm s pozvolným namodralým sklonem a velkorysou šířkou. Po zlomu do Černé přichází velmi strmý hang, po němž se trať uklidňuje a dvěma „červenými“ stupni s esíčkem nakonec mírně doklesá ke stanici lanovky. Na oba hlavní vrcholy vyjíždějí 4sedačkové lanovky – bez bubliny, ale rychlé. Přílišnému zahuštění sjezdovek odpomáhá cena skipasu, která je dlouhodobě nejvyšší v Česku. Nejlepší lyžařské podmínky, zato s nejslabší návštěvností, bývají tradičně od března až do konce sezóny.



Harrachov

(Krkonoše)

Z Čertovy hory stékají do Harrachova a Rýžoviště hned čtyři rozmanité sjezdovky, zato s nejbanálnějšími názvy, jaké si lze představit – Modrá, dvě Červené a Černá. Nejdelší Modrá vyjíždí lesem velký oblouk po širší cestě, teprve v závěru se rozbíhá po prostornější louce v Rýžovišti. Červená II, mířící podél skokanských můstků do centra Harrachova, je jednou z nejkrásnějších tratí u nás – nejprve mírněji sbíhá po hřebeni, pak láme do ostřejšího, ale širokého hangu, jehož sklon postupně polevuje a nakonec užším esíčkem míří ke stanici 4sedačky. Rýžovišťská Červená I je mnohem prozaičtější – spadá poměrně přímo a v učebnicovém červeném sklonu, jen dojezd je plošší. Jak z Rýžoviště, tak z Harrachova stoupají na Čertovu horu pomalé 4sedačky.



Rokytnice nad Jizerou

(Krkonoše)

Lysá hora v Krkonoších je jedním z největších domácích svahů, a to jak co do převýšení, tak co do množství a rozmanitosti sjezdovek. Nejdelší trať – modrá Turistická – protíná celý jihozápadní svah Lysé hory z vrcholu až ke stanici přibližovací 4sedačky a je plnohodnotnou sjezdovkou, která bude bavit i náročnějšího lyžaře. Trať nejprve mírně traverzuje, ale pak v podstatě stále a živě klesá, jen dojezd k lanovce po užší cestě je plochý. Z tratě se postupně oddělují další, červenější varianty, které nevedou až do údolí a končí u „horní“ 4sedačky.

Jen o málo strmější je červená „fiska“ homologovaná pro super-G – z vrcholu stéká příjemně a v širokých zatáčkách, následuje plošší pasáž a nakonec strmější cílový hang.

Rokytnice je díky svému převýšení, délce, šířce a přirozené propojenosti tratí, které se sbíhají v podstatě do jednoho místa, pro nemálo lyžařů vůbec nejlepším terénem u nás. Přinejmenším za dobrých sněhových podmínek. A ty jsou právě jistým rizikem – jednak kvůli jihozápadní orienatci svahu, jednak kvůli neúplnému zasněžování tratí, omezeného národním parkem.



Černá hora – Janské Lázně

(Krkonoše)

Z Černé hory do Janských Lázní míří celkem tři lesní průseky, které díky vzájemnému propojení dávají ještě o něco více variant sjezdů – vždy s převýšením 560 m, délkou okolo tří kilometrů a výjezdem pohodlnou kabinkou. Jako nejdelší trať je značena Černohorská, která se z úzkého průseku Anděl brzy odděluje a velkým obloukem v příjemně červeném sklonu se zase vrací zpět do něj, aby pokračovala až k městu – buď přímo ke 4sedačce Protěž, anebo po cestě a přes mostek ke kabince. Mnohem prostornější je po nedávném rozšíření zejména trať Pod kabinou, která po krátkém strmějším úvodu už jen ubírá na sklonu, až se nakonec změní v plochou dojezdovou cestu. Třetí variantou je odpojit se z Černohorské a pokračovat po prostornější Protěži, která má v úvodu červený „buben“ a poté dlouhou pozvolnou pasáž. Nově přibylou možností je červená, pravidelná a široká trať Hofmanky, která se odděluje z tratě Pod kabinou a jež je cestou rovněž propojena s dolní stanicí lanovky (není však v letošní sezóně ještě zasněžovaná). Zalomená „propojovací“ sjezdovka mezi Andělem a Pod kabinou pak završuje kombinovatelnost jednotlivých tras sjezdu, které si jsou ale přeci jen charakterově podobné – méně až středně náročné a se slunečnou, jihovýchodní orientací.

Sněhovou jistotu obstarává kromě nadmořské výšky především výkonný zasněžovací systém, díky němuž Černá hora zpravidla jako první začátkem sezóny otevírá a jako jedna z posledních na jaře končí.



Herlíkovice

(Krkonoše)

Z vrcholu Žalý se spouští několik variant sjezdovek všech obtížností, z nichž ta nejdelší – modrá Vyhlídková – je bohužel zdaleka nejméně zajímavá a každopádně nevhodná pro začátečníky, které by mohla svou barvou svádět. Z červené Rodinné sjezdovky se brzy odděluje lesní cesta – Vyhlídková sjezdovka. Traverzuje přes černou sjezdovku a dále úzce, klikatě a přitom ne zrovna lehce vytéká z lesa na louku, po níž doklesá k přibližovací kotvě a podél ní pak až na úpatí celého areálu.



Tanvaldský Špičák

(Jizerské hory)

Z vrcholu Tanvaldského Špičáku se od horní stanice 4sedačky vydáte kolem rozhledny na přehledný, široký a strmý černý slalomák o délce zhruba 500 m (Špičák II), z něhož se poté odděluje lesní, již červeně značený Rukáv – ten v půli své trasy poskytne ještě jeden atraktivní terénní zlom a nakonec doputuje zpět k sedačce.



Ještěd

(Ještědský hřbet)

Nejdelší ještědská sjezdovka obtéká expresní 4sedačku Skalka, která slouží hlavně jako přibližovací zařízení od parkoviště do areálu. V horní polovině má červená Skalka lehce proměnlivý profil, ale později se výrazně zužuje a končí jako úzká cesta – při hustším provozu tím samozřejmě trpí i její stav.



Červená Voda

(Orlické hory)

Buková hora se zdvihá z jihovýchodního výběžku Orlických hor, který se už pomalu otevírá do rozlehlejší a níže položené krajiny okolo Štítů – je vlastně prvním výškovým stupněm tohoto pohoří, a díky čemuž skýtá až 400m sjízdné převýšení. Ve velkorysých 50 m širokých lesních průsecích si klestí cestu dvě tratě. Přímější červená Mlýnice má svižnou horní polovinu, plošší střední pasáž zpestřenou snowparkem a měřením rychlosti a vrcholí krátkým, ale poctivě červeným cílovým hangem. Heroltická opisuje větší oblouk, je celkově klidnější a slévá se s Mlýnicí před cílovým hangem – ten lze nově objet po užší, ale mírné Dětské cestě. Velkým lákadlem Červené Vody je lanovka – rychlá, polstrovaná, s bublinou a vyhřívaná.



Ramzová

(Jeseníky)

Sjezd ze Šeráku na Ramzovou je jedním z papírových adeptů na nejdelší sjezdovku v Česku, nicméně její úvodní kilometr je nesjízdný bez odpichování holemi, takže skutečný „sjezd“ začíná až na Mračné u horní stanice vleku z Čerňavy. Délka trati je ovšem i odtud dost zajímavá – bezmála 2,5 km. Trať se větví do dvou variant – černé a červené, obíhající obloukem přes Čerňavu s mezistanicí lanovek. Červená varianta je zpočátku přehledná a vyhlídková, na Čerňavě se pak více noří do lesa a opět rozděluje ve dvě větve, přičemž obě jsou dostatečně svižné. Až před dojezdem do Ramzovského sedla se hlavní trať výrazně zplošťuje a zároveň rozšiřuje. Z Ramzové na Čerňavu jezdí expresní 4sedačka, směrem na Mračnou pokračuje vlek a na Šerák historická dvousedačka.



Kouty

(Jeseníky)

Pohled z výšky na zdejší svahy je v českých a moravských poměrech impozantní – na hřebeni unikátní vodní nádrž Dlouhé Stráně, na hustě zalesněném svahu pak tři dlouhé a široké stužky sjezdovek. Kouty mají zkrátka „velký“ kopec, zpřístupněný třemi vleky a expresní 6sedačkovou lanovkou. Všechny tři hlavní tratě začínají společně na prostorném a mírnějším svahu U vrtulí, kterou postupně zpestří ještě jemné terénní vlny – je to takové milé carvingové hřiště s vlastním kotvovým vlekem. Medvědí pokračuje přímo dolů. Brzy nabírá sklon a spadá tak, že by se za to nemusel stydět žádný slalomák, neboť průměrný sklon hlavní, 770 m dlouhé pasáže dosahuje 40 %. Dojezd k sedačce vede po mírné, setrvačné rovince. Hřebenovka z křižovatky U vrtulí traverzuje po hřebeni stranou – nejprve mírně, později až ploše, ale po čerstvé terénní úpravě, ale bez protisvahu a hlavně v dostatečné šířce. Hlavní pasáž Hřebenovky je krásná, širokánská pláň, která se velmi rychle rozbíhá poctivě červeně, později lehce polevuje a nakonec se před stanicí sedačky ještě jednou strměji lomí. Nová Pohodová pokračuje hřebenovým traverzem ještě dále, ale i ona nakonec stéká poměrně svižně po spádnici, a to až k přibližovací kotvě U snowparku. Opakovaně můžete tuto pasáž Pohodové sjíždět díky nové kotvě, jinak je nutné vyjet kotvou U snowparku a pak ještě 6sedačkou.



Dolní Morava

(Králický Sněžník)

V moderním resortu na Dolní Moravě je nejdelší a pro milovníky členitých sjezdů možná i nejkrásnější tratí červená Béčko, která od chaty Slaměnky proplouvá lesem v širokých zatáčkách, neustále se měnícím sklonem s terénními vlnami a hlavně v dostatečné šíři. Teprve před dojezdem k lanovce se spořádá do mírného a přehledného profilu. Výjezd vzhůru obstarává expresní 4sedačka.



Klínovec

(Krušné hory)

Na severní straně Klínovce je nejdelší tratí lehčí červená Přemostěná, která v horní pasáži vykrajuje elegantní esíčko a sjezd svým pokořitelům zpestřuje i mostkem s následným lehčím padáčkem. Před stejnojmennou sedačkou se odděluje „rukáv“ na mírnou a širokou louku, po níž trať setrvačností doputuje až k centrální kryté 4sedačce.

Ještě delší, 2 500 m dlouhý sjezd nabízí od r. 2015 nová Jáchymovská sjezdovka na jižní straně Klínovce - široká červená trať, obsloužená komfortní 4sedačkovou lanovkou, která lyžaře nabírá z parkoviště nad Jáchymovem.



Špičák na Šumavě

(Šumava)

Z vrcholu Špičáku se nově rozšířenými lesními průseky s hravě proměnlivým profilem vydává hned trojice šťavnatých sjezdovek – dvě červené jsou bezmála 1 500 m dlouhé, mírnější, ale v mnoha pasážích stále příjemně svižná modrá Turistická pak dosahuje délky 1 800 m.



Pustevny

(Beskydy)

Nejvyšším údajem o délce se ze všech našich tratí může, vlastně nemůže pochlubit Knížecí cesta z Pusteven do Ráztoky – nejde totiž v žádném případě o sjezdovku, přestože se dá sjet na lyžích. Jde o „dopravní“ cestu, po níž se můžete svézt od horní stanice přibližovací sedačky k Velké sjezdovce a dále až do údolí. V úseku mezi Velkou sjezdovkou a Pustevnami lyžaře vozí po Knížecí cestě i rolba.



Bouřňák

(Krušné hory)

Krušnohorský Bouřňák má úctyhodný slalomák, rozmanité červené tratě i cvičnou louku a také ultradlouhou „modrou“ sjezdovku, která je velmi nevhodná pro začátečníky – jde totiž o úzkou lesní cestu o šířce zhruba 5 m, která navíc v jednom místě velmi strmě, i když jen krátce padá.