Otupné – Brhliská (Jasná)
Již po dokončení soustavy čtyřech dvousedačkových lanovek systému Von Roll přes Chopok se stalo středisko Jasná vyhledávaným a známým centrem zimních sportů. Postupem času procházel areál dalším rozvojem a rozšiřováním – v letech 1974 a 1976 přibyly především neodpojitelné dvousedačkové lanovky ze Zahrádek na Rovnou hoľu a z Rovné hoľe na Konský Grúň, které se staly prvními lanovkami francouzské firmy Poma v bývalém Československu a po zakoupení licence právě od firmy Poma ve druhé polovině sedmdesátých let přispěly ke vzniku firmy Tatrapoma v Kežmarku.
Dolní část trasy lanovky
Postupně byla v Jasné postavena rovněž celá řada lyžařských vleků a
na konci 70. let přišlo konečně na řadu také zpřístupnění lokality
Brhliská. Zde bylo rozhodnuto vybudovat společně s lanovkou z Otupného na
Brhliská také sjezdovku střední až 
mírné obtížnosti (pouze prostřední část je poněkud
prudší, ta se však dá pohodlně objet po modré variantě vedoucí lesními
cestami), určenou především pro méně náročné lyžaře a
začátečníky. Mj. i z tohoto důvodu, ale také vzhledem k délce trasy (1
580 metrů) byla vybrána lanová dráha odpojitelného systému s přepravní
kapacitou 800 osob za hodinu. Ta měla být typově shodná jako lanovka ze
Špindlerova Mlýna na Medvědín (tedy odpojitelná dvousedačka od firmy
Transporta) a její technologie byla vyrobena v roce 1968. Zároveň se začala
stavět budova dolní stanice v dřevěném provedení. Z technických důvodů
již však montáž technologie zahájena nebyla. Celá zakázka pak byla
následně svěřena právě vzniklému Tatranskému podniku miestneho priemyslu
v Kežmarku, který projekt přepracoval na čtyřmístnou kabinkovou lanovku
značky Tatrapoma, přičemž podmínkou bylo využití již dokončené, deset
let staré budovy dolní stanice (ta lehce připomíná původní horní stanici
na Medvědíně, viz dále) určené pro původně plánovanou dvousedačkovou
lanovku. Již vyrobená technologie odpojitelné dvousedačky Transporta pak
byla částečně využita pro lanovku na Medvědín ve Špindlerově Mlýně,
která se rozjela v roce 1978 (jejíž konstrukci ovšem nelze označit zrovna
jako nejzdařilejší, což vedlo k náhradě novou lanovkou již po 16 letech
provozu, a tak není divu, že medvědínská prototypová lanovka již zůstala
osamocena, s odstupem času tak lze hodnotit tehdejší rozhodnutí investora v
Jasné na změnu technologie jako správné) a její nevyužitelná část byla
sešrotována. Stopy po tom, že na Brhliská byla původně plánována zcela
jiná technologie, nesla i trasa lanové dráhy, kde bylo ještě donedávna k
vidění několik nevyužitých patek podpěr určených právě pro lanovku
Transporta.
Poslední podpěra nesla číslo 17
Technologie kabinkové lanovky byla v Tatrapomě vyrobena v roce 1979 a do zkušebního provozu byla dráha uvedena v roce 1983, oficiální plný provoz pak byl slavnostně zahájen 25. února 1984. Pohon o výkonu 160 kW byl situován v dolní stanici, v horní stanici ležící v nadmořské výšce 1 424 m n. m se pak nacházelo dvouvětvové napínací závaží o hmotnosti 22,4 tun s napínacím lanem o průměru 30 mm. Vratná stanice byla vybavena také velkým depem pro kabinky (několik jich však bylo možné garážovat i na odstavné kolejnici v dolní stanici). Lanovka disponovala z výroby celkem 100 kabinkami (zřejmě tak zde bylo již počítáno s rezervou pro druhý úsek, viz dále, a v provozu jich tolik současně nikdy nebylo), jednou nákladní kabinkou a jednou nákladní plošinou. Jejich počet se však postupně snižoval a ke konci provozu se ustálil na čísle 81. Posun ve stanicích byl automatický prostřednictvím staničních dopravníků, zrychlování před zapínadlem pak probíhalo samotížným principem po nakloněné rovině. Maximální přepravní kapacita činila 1 200 osob za hodinu při časovém intervalu vozů 12 s, v praxi se však kabinky pouštěly na trať nejčastěji v intervalu 16 s a kapacita tak dosahovala 900 osob/hod. Při dopravní rychlosti 4 metry za sekundu činila jízdní doba přibližně šest a půl minuty. Na trase bylo lano vedeno přes 17 podpěr, z nichž byly dvě tlačné (a podpěra č. 1 u dolní stanice byla ještě portálové konstrukce). Délka trasy činila 1 588 metrů při převýšení 282 m.
*Dolní poháněcí stanice na Otupném *
Dnes již jen málokdo ví, že kabinková lanovka Otupné – Brhliská měla být prvním úsekem a po jeho dokončení měl přijít na řadu druhý úsek z Brhlisek až na Dereše (vrchol ležící v sousedství Chopku). Ten již však postaven nikdy nebyl, což je určitě velká škoda, protože by nedošlo k situaci, kdy se po odstavení sedačkové lanovky Luková–Chopok z provozu v roce 1997 nedalo řadu let vyjet na vrchol lanovou dráhou (to se změnilo až v roce 2012, kdy se Jasná dočkala větruodolné kabinkové lanovky systému Funitel z Priehyby na Chopok).
Informační tabule se základními údaji o lanovce
Po téměř 30 letech spolehlivého provozu již ovšem přestávalo „vajíčko“ stačit nárokům dynamicky se rozvíjejícího lyžařského střediska. Zvažováno bylo několik variant, mezi nimi i rekonstrukce současné lanovky spočívající ve výměně kabinek a modernizaci staničních dopravníků a dalších systémů, ovšem se zachováním původní staniční technologie a traťových podpěr, nakonec bylo ale rozhodnuto postavit zcela novou moderní osmimístnou kabinkovou lanovku Doppelmayr s prodloužením trasy směrem dolů až k hotelu Grand. Její zvláštností je černá barva kabinek v kombinaci s oranžovými skly pro pocit trvale svítícího slunce.
Horní stanice na Brhliskách leží v nadmořské výšce 1 424 m n.
m.
Provoz původní lanové dráhy byl oficiálně ukončen 14. dubna 2009 a díky tomu, že je nová lanovka vedena v nové trase, však mohla být původní dráha využívána ještě v létě pro vývoz stavbařů a drobného materiálu. Její demontáž byla zahájena 8. září a již o pár dní později byla historicky první kabinková lanovka jednolanového systému na Slovensku historií… Některé kabinky však našly nové uplatnění v Jasné jako poutače nebo odpočívadla (perličkou jsou dvě kabinky přebarvené do černo-oranžové kombinace po vzoru nového Grand-Jetu), jiné skončily v rukou sběratelů.
Některé kabinky našly v Jasné nové uplatnění jako
odpočívadla
