Kabinkové lanovky s tzv. vajíčky v Československu (1. díl)
Koliba – Krakonoš (Mariánské Lázně)
Po několika změnách byla přesně definována i trasa, která začínala u restaurace Koliba a vedla na výšinu za městem k hotelu Krakonoš. Dolní stanice se tak ale nacházela relativně daleko od centra města, což návštěvnosti lanové dráhy zrovna nepřidalo. Původní projekt sice počítal se stavbou trolejbusové tratě k restauraci Koliba, k tomu již ale nikdy nedošlo.
Technologie lanové dráhy byla vyrobena v letech 1986 až 89 tehdejším
jediným československých výrobcem lanovek - Tatranským podnikem miestneho
priemyslu Kežmarok pod značkou Tatrapoma a samotná výstavba v Mariánských
Lázních pak začala v roce 1987. Nebylo však stále jasné, kdo bude
provozovatelem. Pro nedostatek finančních prostředků ze strany investora se
dokončení neustále protahovalo a poprvé byla lanovka uvedena do provozu až
v říjnu 1993. Provoz však 
byl prodělečný a musel být hned v létě 1994 zastaven.
Poté bylo rozhodnuto o převzetí lanové dráhy Dopravním podnikem
Mariánské Lázně, který sice zahájil na podzim 1994 provoz, ale brzy ho
opět ukončil. Poté stála kabinková lanovka dlouhé 4 roky zcela bez
využití, až se v roce 1998 podařilo vyřešit majetkové vztahy mezi městem
a Dopravním podnikem Mariánské Lázně a 6. listopadu 1998 mohl být
konečně zahájen trvalý pravidelný provoz. V tomto období byla lanovka
částečně integrovaná do městské dopravy a v interních materiálech byla
dokonce označena "linkou" 10. Kolem roku 2004 přešla do pronájmu
společností Crystal Palace, která zde začala budovat lyžařské středisko
pod názvem Ski Area Mariánské Lázně. Ta zde v roce 2004 vybudovala dva
kotvové lyžařské vleky od firmy MH Engineering (dnes Snowtech) a lyžaři je
velmi využívána i samotná lanová dráha, která obsluhuje modrou
sjezdovku.
Princip pulzačního systému spočívá v periodicky se opakujícím režimu střídání traťové a staniční rychlosti a taktéž v seskupení kabinek pevně uchycených k dopravnímu lanu do několika skupin, čímž je možno dosáhnout na trati stejné dopravní rychlosti jako u odpojitelných lanovek při podstatně menších pořizovacích nákladech. Jeho nevýhodou je pak zpomalování chodu lanovky během jízdy, když dvě skupiny kabin projíždějí koncovými stanicemi (počet zpomalení je však eliminován právě díky seskupení kabinek do skupin a je závislý na jejich počtu), což ovšem není případ Mariánských Lázní, kde jsou na laně skupiny pouze dvě a obě tak jsou současně buď ve stanicích, nebo na trati, a dále nižší přepravní kapacita. Na rozdíl od odpojitelných lanovek však není potřebné budovat depo (což by navíc vzhledem k neodpojitelnému uchycení vozů technicky ani dost dobře nešlo), protože všechny kabinky se po zastavení dráhy nacházejí ve stanicích.
Přechod mezi režimem traťové a staniční rychlostí probíhá automaticky podle polohy souprav kabinek na trati, která je sledována polohovými spínači. Při rozjezdu tak ihned po tom, co poslední vůz skupiny opustí stanici, automaticky dojde ke zvýšení rychlosti na traťovou rychlost a naopak po přiblížení souprav na asi 90 metrů ke stanicím dochází k automatickému snížení rychlosti na staniční rychlost. Dopravní rychlost na trati je možno volit ve třech stupních – 2, 4 a 5 m/s. Každou skupinu tvoří pět čtyřmístných kabinek vzdálených 2,8 metrů od sebe, každá z nich je připojena k dopravnímu lanu prostřednictvím dvou fixních úchytů. Pohon i hydraulické napínání, kde napínací tah 2x100 kN na napínací vůz vyvozují dva hydromotory, se nachází v horní stanici. Samotný typ staniční technologie je Tripode. Technologická část dolní vratné stanice je pak umístěna na ocelovo-betonovém monobloku a tvoří ji vratný lanáč a výjezdový portál. V obou stanicích je technologie krytá polootevřenou budovou ve tvaru rotundy, kterou tvoří ocelová konstrukce vyplněná velkoplošnými skly. Trasu lanovky tvoří celkem 10 podpěr, z nichž jsou dvě vybaveny tlačnými kladkovými bateriemi s přítlačnými kladkami a stejně jako u lanovky v Jasné byla první podpěra realizována v portálovém provedení. V zimním nepřetržitém provozu se vystupuje a nastupuje do kabinek za pohybu při snížené rychlosti 0,3 m/s, v letním období je lanovka provozována v patnáctiminutových intervalech. Výrobní typové označení pulzační kabinkové lanové dráhy v Mariánských Lázních je TCP-4/5.2. Délka trasy činí 587 m při převýšení 106 metrů, za hodinu dokáže lanovka převézt 306 návštěvníků v jednom směru. Doba jízdy při maximální rychlosti činí 3,7 minut.
Jaká bude budoucnost této unikátní lanovky (podle dostupných informací se jedná o jedinou pulzační lanovku na území bývalého východního bloku), je zatím nejasné. Před několika lety se připravovala její náhrada standardní čtyřsedačkovou lanovkou, která by podstatně zvýšila přepravní kapacitu (až na 2 400 až 2 500 osob/hod.) a komfort lyžařů v zimní sezóně. Na druhou stranu je ale otázka, nakolik by sedačková lanovka byla optimální pro přepravu lázeňských hostů, kterým byla dráha původně určena. Alternativou, o které se také uvažovalo, by byla generální rekonstrukce se zachováním pulzačního systému s kabinkami, tato varianta by však nevedla ke zvýšení přepravní kapacity. Momentálně je realizace investice odložena na neurčito.
Kabinky „vajíčka“ typu TC-4
Jak již bylo zmíněno, charakteristickým rysem obou lanovek jsou kabinky oválného tvaru připomínající „vajíčko“. Každá z nich o hmotnosti 290 kg je tvořena dvěma díly laminátového skořepinového skeletu a má nosnost 320 kg, což odpovídá 4 osobám. Dveře kabinek (ve skutečnosti ale kabinky žádné dveře nemají a potřebná mezera pro nástup a výstup cestujících vznikne rozevřením obou částí skořepinového skeletu od sebe) jsou ve stanicích otevírány automaticky prostřednictvím dveřního mechanismu. Každá kabinka je vybavena košem pro přepravu lyží. Kromě Mariánských Lázní je tento typ kabinek k vidění již jen na několika posledních lanovkách firmy Poma ve Francii (i zde již byla většina těchto lanovek modernizována nebo nahrazena), v Norsku a v Iránu.
