Nápad propojit obě hlavní části Kitzbühelu, tedy Hahnenkamm a Pengelstein spolu s Jochbergem a Resterhöhe, není nic nového, desítky let byl ale pouze vizí. Lyžaři tak museli celé údolí objíždět skibusem. Teprve v roce 2002 započaly přípravy na projektu, v květnu 2003 bylo vydáno stavební povolení a v září začala samotná výstavba. Volba padla na systém 3S firmy Doppelmayr (2 nosná lana a 1 tažné lano), který zde i přes svou vysokou finanční náročnost vycházel vzhledem ke konfiguraci trasy nejpříznivěji. Jako alternativa by připadala v úvahu pouze kyvadlová lanovka, která by ovšem k dosažení potřebné kapacity musela mít kabiny minimálně pro 200 osob a trojnásobný výkon pohonu oproti 3S. Navíc systém 3S se vyznačuje vysokou stabilitou ve větru.


Pohled od stanice Pengelstein na celou trasu lanovky


Již v prosinci 2003 byly hotovy základy dolní stanice na Talsenu, po zimní přestávce byly v květnu 2004 dokončeny rovněž základy horní poháněcí stanice na Pengelsteinu. Samotná montáž technologie byla zahájena koncem dubna, v půlce září bylo do Kitzbühelu přivezeno všech 19 kabin. Do provozu uvedla společnost Bergbahn Kitzbühel AG lanovku 8. prosince 2004.


Jedna z devatenácti kabin před horní stanicí


Samotná trasa o délce 3 642 m je mimořádná - největší volné rozpětí lana dosahuje neuvěřitelných 2,5 km a v nejvyšším místě nad roklinou Hochsaukasergraben se kabiny pohybují 400 metrů nad zemí. Na trase se nachází pouze 1 podpěra vysoká 80 m, další dvě jsou před stanicemi. Každých 200 m se na nosných lanech nachází spojky ve tvaru písmene V, které udržují konstantní rozchod nosných lan a ve kterých je přes kladku vedeno tažné lano. Lana dodala firma Fatzer - každé nosné lano má délku 4 160 m a hmotnost 57 tun, jediné tažné pak délku 7 700 m a hmotnost dokonce 73 tun. Pohon je podzemní a je umístěn v horní stanici na Pengelsteinu, v dolní stanici se nachází hydraulické napínání. Zatímco rozjezdový výkon pohonu činí 1 370 kW, vzhledem k nižší energetické náročnosti systému s 2 nosnými a 1 tažným lanem postačuje trvalý výkon pouze 520 kW.


Horní stanice Pengelstein


Přepravu zajišťuje 19 třicetimístných kabin typu Zeta od firmy CWA, přidáním dalších 5 kabin bude možno kapacitu zvýšit na 2 100 osob/hod. Každá kabina urazí celou trasu rychlostí 7 m/s za necelých 9 minut. Kabina č. 1 je dokonce vybavena prosklenou podlahou, cestujícím se tak za jízdy naskýtá pohled do 400 m hloubky. Garážování kabin je automatické a v každé stanici se nachází depo pro polovinu kabin.


Pohled na podpěru č. 3 a celou trasu lanovky


Zajímavě je vyřešen rovněž záchranný systém. Klasické slaňování samozřejmě vzhledem k velké výšce nad terénem nepřichází v úvahu. Na podpěrách č. 1 a 3 tak "parkují" celkem 4 záchranné vozy, které se pomocí jeřábu přemístí na nosná lana a sjedou k uvízlým kabinám. Zde se kabiny připevní k záchranným vozům, odpojí od tažného lana a silným navijákem jsou dopraveny do stanic.


Prostřední část trasy lanovky, právě zde se kabiny pohybují ve výšce až 400 metrů nad terénem


Nová lanovka umožnila pohodlné obousměrné propojení obou částí Kitzbühelu, lyžaři tak mohou bezproblému přejet z hlavních základen Kirchberg a Kitzbühel až na Resterhöhe a zpět. K horní stanici 3S se dá snadno dostat osmikabinkou Pengelstein 1 a čtyřsedačkou Pengelstein 2, resp. dalšími sedačkami přímo z Kirchbergu a Kitzbühelu, dolní stanice se nachází pod horní stanicí lanovky Talsenbahn. Výstavbou 3S začala výraznější modernizace dopravních zařízení v Kitzbühelu – každoročně jsou postaveny jedna až dvě nové lanovky. Zatím nejnovější je osmisedačka Jufen, která nahradila již zastaralou trojsedačku.


Horní stanice Pengelstein


V prosinci roku 2008 byla do provozu podobná propojovací lanovka systému 3S v kanadském středisku Whistler Blackcomb, která svými parametry kitzbühelskou lanovku překonala – celková délka dosáhla 4 363 m (z toho 3 028 m činí největší volné rozpětí mezi podpěrami) a nejvyšší výška nad terénem měří 415 metrů. Výstavbu lanovky realizovala firma Doppelmayr CTEC a 28místné kabinky dodala opět firma CWA.