Na úvod se ovšem podívejme ještě hlouběji do historie. V 50. letech minulého století byla na území Rakouska postavena asi desítka lanovek tehdy nově vynalezené technologie oběžné kabinky, všechny byly ovšem dvoulanového systému (tedy s jedním nosným a jedním tažným lanem). Zcela první jednolanovou kabinkovou lanovkou se pak stala Katrinbahn v Bad Ischlu, která měla dvoumístné kabiny a byla postavena švýcarskou firmou Oehler v roce 1958. Po delší odmlce se tento systém začal ve větší míře uplatňovat až počátkem 70. let, když byla v roce 1972 postavena hned trojice jednolanových čtyřkabinek – jednalo se o lanovku Roßstelle v Mellau od firmy Doppelmayr a dvouúsekové Planaibahn v Schladmingu a Pardatschgratbahn v Ischglu, obě od firmy Girak. O rok později pak následovala další trojice, tentokrát byly pro změnu všechny lanovky od firmy Girak. Kromě dvouúsekové Spieljochbahn, která je předmětem tohoto článku, šlo o Komperdellbahn v Serfausu a 1. úsek kabinkové lanovky na Hintertux. Všechny zde uvedené lanovky s výjimkou Spieljochbahn však již byly dříve či později nahrazeny lanovkami novými, Spieljochbahn se tak mohla v posledních právem pyšnit titulem nejstarší existující jednolanové kabinkové lanovky v Rakousku. Samozřejmě i ta musela během své 47leté historie projít několika dílčími rekonstrukcemi, tou největší byla náhrada původních spínacích aparátů od firmy Müller za vačkové od firmy Girak a výměna původních kabin za nové typu Omega 4s od firmy CWA v roce 1989.


Konstrukčně zajímavá podpěra původní lanovky před mezistanicí


Dolní stanice je umístěna v obci Fügen v nadmořské výšce 641 m n. m, horní stanice pak leží více než o 1 200 výškových metrů výše pod sedlem Onkeljoch. Celková délka trasy činila 3 925 metrů a tvořilo ji celkem 31 podpěr, z nichž bylo 5 příhradové konstrukce a 6 tlačných. Před mezistanicí vyrovnávala lano do vodorovné polohy netradiční podpěra se ztrojenou hlavou. K dispozici bylo celkem 194 kabin a při maximální dopravní rychlosti 4,8 m/s činila přepravní kapacita 1 500 osob za hodinu. Pohon každého úseku byl umístěn vždy v jeho horní stanici, napínací závaží se nacházelo v protilehlé stanici. Dopravní lano dodala firma Teufelberger, elektrotechnickou část pak Siemens. Trasa druhého úseku se v jeho horní části křižovala se sedačkovou lanovkou Onkeljoch.


Horní část trasy druhého úseku v místě křížení s 3sedačkou Onkeljoch


K páteřní kabince, která je v provozu celoročně, přibyly postupně také tři lyžařské sedačkové lanovky (dvousedačka Geols z roku 1985 od firmy Girak, trojsedačka Onkeljoch z roku 1989, rovněž od firmy Girak, a krátká odpojitelná šestisedačka Arzjoch z roku 2002, tentokrát od firmy Doppelmayr) a dva lyžařské vleky. Z vrcholu Onkeljochu až do Fügenu vede velmi oblíbená sjezdovka, jedna z nejdelších technicky zasněžovaných v Zillertalu.


Dolní stanice nové 10místné kabinkové lanovky s prostorným nástupištěm


V roce 2015 započala zásadní proměna celého střediska, kdy byla dvousedačka Geols nahrazena osmimístnou kabinkovou lanovkou Doppelmayr, jejíž trasa byla prodloužena podstatně níže až k silnici do Hochfügenu, což značně usnadnilo a urychlilo propojení středisek Spieljoch a Hochfügen prostřednictvím skibusu. Další změna přišla v roce 2016, když Spieljoch přešel do vlastnictví majitele lyžařských středisek Hochzillertal, Mölltall, Ankogel, Lienz. St. Jakob a Sillian. Prakticky ihned byla ohlášena razantní modernizace celého areálu včetně lanovkového propojení se sousedním Hochzillertalem.


Pohled z horní stanice na trasu druhého úseku s poslední podpěrou č. 31


Hned v roce 2017 byla uskutečněna náhrada hlavní čtyřmístné kabinkové lanovky moderní 10místnou kabinkou Leitner. I nová lanovka je vybavena mezistanicí, na rozdíl od té původní již však jde technicky jen o jeden poháněcí úsek. V mezistanici se nachází přímý pohon DirectDrive (připomeňme, že jeho princip se vyznačuje především absencí převodovky, čímž je celý pohon je tišší a má nižší náklady na provoz a údržbu), který působí na dvoudrážkový lanáč pohánějící obě lanové smyčky (jedna pro 1. a druhá pro 2. úsek). Hmotnost elektromotoru o výkonu 1660 kW činí mimochodem úctyhodných 26 tun. Premiérové je také využití nově vyvinutých kabin inovovaného typu Diamond EVO firmy Sigma. Délka trasy nové lanovky s 27 podpěrami činí 3 887 metrů při převýšení 1 212 m. Celkem 132 kabin umožňuje dosáhnout přepravní kapacitu až 3 000 osob za hodinu, tedy dvakrát více než měla původní lanovka. Zvláštní důraz byl kladen také na architekturu dolní a horní stanice.


Celkový pohled na mezistanici, kde se nachází přímý pohon DirectDrive


V příštích dvou letech bude modernizace pokračovat výměnou 3sedačkové lanovky Onkeljoch za 10místnou kabinku a především stavbou propojovací lanovky systému 3S do Hochzillertalu, která povede vysoko nad údolím.


Dolní stanice nové 10místné kabinkové lanovky