Autorem článku z 21. 10. 2019 je Ondřej Katz, článek obsahuje dlouhodobě platné údaje a je pravidelně aktualizován kolektivem autorů SNOW.
Většina lyžařů problém s nastavením vázání, resp. jeho řešení, přenechávají lyžařskému servisu. Obecně se to považuje za správné, nicméně ve skutečnosti jsme tím jen odpovědnost přehráli na někoho jiného. Takhle se to prostě dneska dělá a to nemám zdaleka na mysli jenom nastavování lyžařského vázání. Vyvléci se z odpovědnosti za ožehavou věc, dokud je čas, to je moderní řešení.
Ale nechme temné stránky lidské duše stranou a pojďme se podívat do temného sklepa lyžařského servisu. Co to tam ti chlapi vlastně dělají, když nám nastavují a seřizují vázání? Po přečtení tohoto článku možná dojdete k názoru, že napříště byste to asi zvládli sami, ale stejně to dáte do servisu, protože je vždycky příjemnější, když se dá případný malér na někoho svést.
Montáž vázání
Naprostá většina nezávodních sjezdových lyží se dnes prodává v setu, tedy lyže i s vázáním. Pokud vám vázání na lyže nepřipevnili již v obchodě (za to bych se přimlouval),nejspíš to zvládnete i sami doma. Máte-li správné vázání na správné lyže, respektive na správnou desku.
Většinou ani nebudete potřebovat nářadí. Na lyžích už je připevněná deska, na níž lze vázání, zvlášť špičku a zvlášť patku, nasunout a zaaretovat. Podle manuálu dodaného s vázáním to snadno zvládnete.
Některé modely vázání mají špičku tzv. napevno, násuvná je pouze patka. V tom případě možná budete špičku vázání k platformě upevněné na lyži fixovat šrouby, ale není to nic složitého. V desce na lyži jsou čtyři díry a do nich přijdou čtyři šrouby, které samozřejmě dostanete s vázáním. Patku na své místo nasunete.
Vysoce sportovní a závodní lyže lze koupit s předem namontovanou deskou, k níž si můžete koupit vázání dle vlastního výběru. Ale pozor, ten výběr nebude neomezený. Musí se jednat o vázání, které je s danou deskou kompatibilní. Máte-li na danou desku správný typ vázání, přijdou na řadu šrouby pasující do v desce předvrtaných děr.
Možná, že jste si koupili parádní, nejspíš závodní lyže bez desky i bez vázání. K nim jste si na doporučení zakoupili parádní desku, kterou je nyní třeba upevnit na lyži. Ano, teď už se bude vrtat. Na desce bude vyznačený její střed, stejně tak najděte vyznačený střed lyže. Středy přijdou na sebe, skrz desku vyznačte na lyži místa, kde je třeba vrtat, a vrtejte. Šrouby by měly být součástí desky, čímž je tak nějak dána i jejich bezpečná délka. Jiné šrouby nepoužívejte! Montáž vázání na desku už známe.
Asi vůbec nejsložitější je montáž vázání přímo na lyže, bez desky. To už je dnes otázka téměř výhradně freeridových a freestylových, ale často i skialpinistických lyží. V takovém případě je výhra mít tu správnou montážní šablonu odpovídající typu vašeho vázání. Tu přiložíte na lyži a hned víte, kde máte vrtat. Pokud šablonu nemáte, musíte pečlivě měřit. Není to úplná legrace, špička i patka vázání jsou samostatné kusy a vy musíte při montáži zohlednit velikost vašich lyžáků, byť jistá tolerance tam bude. Vázání je nutné vycentrovat jak na podélnou osu lyže, to je složitější u širokých lyží, tak na střed lyže ve smyslu vzdálenosti od špičky a od patky lyže. Na skutečný střed si ale vázání montují jenom freestylisté, o tom ještě níže.
Montážní šablona
Velikost vázání
Nastavit velikost vázání v závislosti na velikosti naší boty (rozhodující je délka skeletu uváděná v milimetrech, nikoliv velikost vaší nohy) není u běžně prodávaných systémů složité. Všechna vázání jsou posuvná. Obávejte se pouze v případě, že máte extrémně velkou nohu a kupujete třeba krátké lyže, na nichž možná jezdil někdo nevysoký s malou nohou. Jste-li tedy majiteli nohou velikosti 46 a více, raději se ptejte po maximální možné rozteči vázání. V naprosté většině případů by ale tady problém nastat neměl. To minimum případů problematických se může týkat třeba závodních lyží, na něž je samozřejmě montováno závodní vázání a to nemá posun tak veliký, jako vázání pro veřejnost. To ale závodníci vědí a při čtení tohoto textu se smějí.
Posun vázání pro nastavení potřebné velikosti tedy obecně velký problém není, na druhou stranu těch vázání a způsobů jejich montáže dnes existuje tolik, že by člověk někdy mohl zaváhat, jak na to. U některých vázání se špička a patka pod odjištění aretace pohybují synchronně – když posouváte špičku, posouvá se automaticky i patka. To je nejjednodušší, protože střed vázání se nehýbe a ani v tomto ohledu tedy není co zkazit. Vázání nebude postrádat číselnou stupnici a rysku, ke kterou si hezky nasunete číslo odpovídající velikosti vašeho skeletu (třeba 325). Je to opravdu jednoduché.
Jiná vázání sice mají posuvnou špičku i patku, každá část vázání se ale posunuje samostatně. Každá část vázání má tedy svoji stupnici a na ní je třeba najít požadovanou délku boty. Když dobře posunete špičku a potom i patku, heuréka, bota vám do vázání přesně zapadne!
Některá vázání mají ale posuvnou jenom patku. I to je vlastně jednoduché, u patky bude opět viditelná číselná stupnice a ryska, díky nimž patku posunete do potřebné vzdálenosti od špičky. Takové vázání už ale ve smyslu posunu – zvětšování a zmenšování velikosti – logicky nabízí o něco méně prostoru. A navíc nerespektuje střed vázání, nad nímž by měl spočívat střed boty.
Posun vázání mění vlastnosti lyže
Mimochodem posun celého, velikostně správně nastaveného vázání dopředu směrem ke špičce, nebo dozadu směrem k patce lyže, je docela zajímavým nástrojem, jak měnit charakteristiku lyží. Aby to bylo možné, musíte mít pod vázáním speciální desku, z níž lze jak špičku tak patku vázání de facto zcela uvolnit a k desce znovu fixovat třeba o dva tři centimetry vedle. Umí to například Vist SpeedLock. Na jízdní vlastnosti lyže má takový posun vázání obecně ten účinek, že při posunutí vázání dopředu budou lyže o něco více zatáčet, posun dozadu by lyžím měl dodat na stabilitě. A freestylisté chtějí mít vázání přesně uprostřed lyže (na sjezdových lyžích je běžně blíže k patce) kvůli dokonalému vyvážení, na němž bazírují při tricích ve vzduchu.
Na některých vázáních, zejména na freeridových, která díky své speciální konstrukci umožňují také chůzi na lyžích, lze nastavovat výšku platformy, na které bota ve špičce vázání stojí. Mění se tím prostor mezi touto platformou a čelistmi, které botu ve vázání drží. Skitouringové přezkáče totiž mají jinak tvarovanou špičku, potřebují ve vázání více místa než klasické sjezdové přezkáče. A tato vázání si zakládají na všestrannosti, takže chtějí být kompatibilní jak s touringovými, tak s klasickými sjezdovými botami.
Příště si posvítíme u vázání na to nejdůležitější: nastavení DIN (vypínací síly sjezdových vázání).
