Tento článek vyšel v časopise SNOW 117 (říjen 2019)
Jsi designérem laviček, košů, zastávek, zastřešení vlakových nádraží. Jak ses dostal k lyžím?
Úplně stejně, jako jsme se dostali k zahradnímu nábytku nebo ke campingovým vestavbám do aut. Měli jsme potřebu si je navrhovat pro sebe a postupem času jsme zjistili, že můžou být i produktem pro ostatní. Lyže byly tématem, které mě odjakživa zajímalo. V sedmdesátých letech jsem byl zahleděný do vizuality Atomiců, Blizzardů nebo lyží Fischer C4. Od té doby se mi pak už jiné lyže tolik nelíbily. Pamatuji, jak jsem si v dětství prohlížel katalogy nejrůznějších značek a tam se nabízely všechny ty zářivě křiklavé lyže, které byly pro nás tak nedostupné. Při navrhování lyží pro Egoé move jsem se chtěl do té doby výtvarné „střídmosti“ vrátit.
Kolik lidí tě od toho odrazovalo?
Devadesát devět procent. To, že vyrábíme a prodáváme lyže, ale není podnikatelským záměrem. Jako většina věcí, které děláme, jde o tvorbu. Pro naše vize a nápady potřebujeme realizační a distribuční firmy. To je u designu základ. Tak jako sochař potřebuje kámen, malíř plátno, tak designér musí mít firmu. Já jsem si vymyslel lyže, a proto vzniklo Egoé move, které je vypustilo do světa.
Jakou jsi měl na začátku vizi? Jak měly podle tebe vypadat?
Na designu lyží jsme pracovali společně s Filipem Streitem a ten mi na začátku řekl jednu zásadní větu: musíme navrhnout lyže pro cílovou skupinu lidí, kteří mají podobné hodnoty a myšlení jako my.
Jak se dají hodnoty promítnout do designu lyží?
Podívali jsme se na sebe. Oblíkáme si obyčejné kalhoty, trička. Nakupujeme věci, které nejsou okázalé, ale přitom se v nich cítíme dobře. A to je přesně to, co si slibujeme od lyží. Chtěli jsme, aby neupoutávaly na sebe pozornost, lidé se s nimi cítili příjemně. To je pro designéra sice zdánlivě jednoduché, ale zároveň to nejtěžší zadání.
Takže atraktivní je právě ta jednoduchost?
Pojem jako atraktivita do mé kategorie vnímání designu nepatří. To je jako u lidí. Někdo ti není příjemný tím, jak je atraktivní. Vnímáš, že se s ním cítíš dobře. Naopak, když je něco až moc atraktivní, může to ve výsledku obtěžovat. Například s příliš atraktivní ženou může být život těžký.
Vy ty lyže také vyrábíte?
Lyže jsme vyvinuli ve spolupráci s firmou Lusti. Všechny typy lyží pro dospělé mají dřevěné jádro a dva titanalové pláty. Tloušťka těchto plátů se u jednotlivých modelů liší a ovlivňuje tvrdost lyže. Nápis Egoé se frézuje přímo do vrchní folie lyže, nic se nevkládá a nelepí. Titanal se pouze opískuje. Lyžař si tedy může prohlédnout to, na čem jezdí, a přesvědčit se, že je vrstva po celé délce lyže.
Vnímal jsi tedy při navrhování lyži opět jako umělecké dílo?
Svým způsobem ano. Záleželo nám na každém detailu. Aby byl efekt „namočení špiček lyží do dipu“ co nejvěrohodnější ze všech stran, používáme dvě barevné části i na bočnice. Každá bočnice se musí tedy přesně naměřit a slepit tak, aby pasovala s vrchní částí i skluznicí. Nic nás výtvarně na lyži nesmělo takzvaně „rušit“.
Kromě designu lyží byl tedy důležitý i materiál?
Zásadní pro celý projekt je Vojta Pršala, který je i dnes aktivním lyžařským závodníkem. Je to kluk, který od malička vyrůstal v Krkonoších a do vývoje našich lyží se snažil přenést všechny zkušenosti ze své závodnické kariéry.
Takže ambicí nebylo, aby to byly jen lyže hezké, ale také kvalitní z hlediska jízdních vlastností…
To ale patří k jakémukoliv designu. Musí se snoubit funkce s estetikou.
Jak zásadní byla pro vás barevnost?
Hledali jsme hlavně technologický postup, který by nám umožnil to, že barva na horní straně lyže se promítne i do skluznice. A zrovna v tomto případě se ukázalo, že když chcete použít výtvarný prvek, který má působit jednoduše, je to výrobně docela komplikované. Pokud bychom neřešili to, že vrchní část lyže musí být výtvarně propojena s boční hranou a skluznicí, bylo by to jednoduché. To jsme ale nechtěli. Snažili jsme se vnímat lyži jako celek, jako objekt.
A vázání?
I jeho výběr je pro nás důležitý. Proto dnes používáme vázání, které je sice dražší, ale jak technologicky, tak tvarově na naši lyži navazuje. K modelům Dip proto doporučujeme hliníkovou desku od italské značky Vist, která dotváří celkový „hliníkový vzhled“ lyže a tvrdostí podporuje její sportovní charakter. Zákazník si sice může vybrat libovolné vázání, ale bylo by fajn, kdyby využil našeho doporučení.
Jak obtížné je prodávat lyže v Česku?
Nemáme ambici konkurovat známým značkám. Chceme, aby k našim lyžím měli lidé vztah. To znamená, že distribuce i prodej jsou úplně jiné než u zavedených značek. Cílem není se dostat do velkých obchodních řetězců. Vybíráme si specializované obchody, kam přijde člověk, který hledá odlišný produkt.
Dnes už je běžné testování lyží. Nabízíte i vy tento bonus pro zákazníky?
Lyže se dají vypůjčit v pražském showroomu Egoé nebo v Bílovicích, kde máme veškeré modely, příslušenství a servis. Dále se lyže budou dát vyzkoušet v Praze – Montana Sport, ve Zlíně EMSEKO bike, Trtík Sport Brno, MS Sport v Českých Budějovicích nebo ve Ski Centrum Odry. V zimě plánujeme několik testovacích akcí po ČR. Seznam bude zveřejněný na webových stránkách Egoé move.
Jsou v nabídce všechny typy lyží?
Slalomky, obřačky a pak lyže do volného terénu.
A dětské?
Ty samozřejmě taky. A v tomto případě byla vizualita dětských lyží velmi složitá. Bohužel si myslím, že většina dnešních dětských lyží děti nijak výtvarně neformuje. Naučí se sice díky nim dobře lyžovat, ale výtvarné hledisko není nic moc. Dokonce si myslím, že lyže dětem kazí vkus.
Jak jste na to šli vy?
Dalo nám to hodně zabrat. Museli jsme navrhnout lyži, která se dětem zalíbí, je vkusná a dítě má pocit, že má už něco podobného jako dospělí. Proto jsme vyrobili lyže, kde každá strana má svou barvu. Lyže jsou tak barevně pestré včetně skluznice, ale dbali jsme o to, aby tvar i grafika nebyly okázale výrazné.
Čerpal jsi z vlastního dětství, nebo ses ptal dnešních dětí?
Asi z obojího. Sedmdesátá léta, kdy jsem jako dítě začínal s lyžováním, byla pro mě vizuálně silná doba. Snažil jsem se do ní výtvarně vrátit nebo alespoň na ni odkazovat. Dodnes si z té doby pamatuji na lyže Atomic, které byly čisté, jednoduché. Dnes se k tomuto pojetí vracejí.
Lyže jsi navrhl i proto, že máš k lyžování dlouhodobý vztah. Dcera byla v mládežnické reprezentaci. Trpěl jsi jako otec během závodů?
Co mám teď říct, abych ji nenaštval?
Pravdu…
Trpěl jsem ze dvou důvodů. Bál jsem se, že se jí může něco stát, hlavně při rychlostních disciplínách. A bál jsem se, že bude zklamaná z vlastního neúspěchu. Teď jsem naopak zvědavý a napjatý, jak se bude dařit našim lyžím.
Egoé move ale nejsou jen lyže…
Ale taky stojan na lyže, hůlky, stůl na mazání, vaky na lyže, čepice. Chceme být pestří.
A co dál?
To ještě nevím. U designéra se neplánuje dopředu. Buď ta inspirace přijde, nebo ne.
