Výstavba 4 618 m dlouhé dráhy z Alpnachstadu ležícím na břehu jezera Alpnachersee na vrchol Pilatu byla zahájena v dubnu 1886 a již o 3 roky později, 4. června 1889, zde byl zahájen pravidelný provoz. Dráha překonávající převýšení 1 635 m byla vyprojektována švýcarským inženýrem Eduardem Locherem a dosažení tak velkého sklonu bylo umožněno použitím jeho systému ozubnice se dvěma horizontálními naproti sobě umístěnými ozubenými koly, doplněnými vodicími koly, které zajišťují, že vůz z trati nemůže za žádných okolností vykolejit.


Dolní stanice ozubnicové dráhy v Alpnachstadu

Vzhledem ke sklonu až 48 % (odpovídá úhlu 25,6°) trať musí odvádět do podloží nejen hmotnost obsazených vozů, ale také značné podélné síly působící v ose trati. Dráhu proto nebylo možné postavit formou klasického železničního svršku, ale tvoří ji průběžná téměř 5 km dlouhá žulová zeď, k jejímž stěnám je trať o rozchodu 80 cm včetně ozubnice přichycena zašroubovanými ocelovými háky. Tento typ ozubnice také neumožňuje klasické výhybky, které jsou zde nahrazeny posuvnými nebo otočnými plošinami. Ozubené hřebeny jsou tak kvalitní, že jsou na celé trati původní z roku 1886. Až se opotřebí, stačí je jen otočit, aby byla odírána opačná strana zubů, která zatím přes 120 let odpočívala.


Původní parní vůz ozubnicové dráhy z roku 1889 dnes najdeme v muzeu dopravy v Luzernu

V prvním období provozu zde byly používány parní vozy ojedinělé konstrukce, který si dnes můžeme prohlédnout např. ve známém švýcarském muzeu dopravy Verkehrshaus Luzern. V roce 1937 se dráha dočkala elektrifikace a také nových elektrických motorových vozů, které jsou v modernizované podobě v provozu dodnes. Každý motorový vůz musí jezdit sólo, bezmotorové vagóny na této dráze neexistují. Při pravidelné jízdě pak jede vždy konvoj několika vozů zubačky v rozestupu na dohled, což při maximální rychlosti do kopce 12 km/h a z kopce kvůli bezpečnosti jen 9 km/h není problém. Jízda touto ozubnicovou dráhou tak dnes trvá 30 minut nahoru a 40 minut dolů.


Původní kyvadlová lanovka z Frakmünteggu na Pilatus, která v roce 2014 ustoupila nové lanovce „Dragon Ride“

Již v 50. letech dvacátého století bylo rozhodnuto zpřístupnit Pilatus další horskou dráhou, tentokrát z Kriensu ležícím v bezprostřední blízkosti Lucernu. Hlavním důvodem bylo zajištění celoročního přístupu na vrchol hory, protože zubačka z Alpnachstadu může být v provozu pouze od jara do podzimu. Nejprve se v roce 1954 rozjela čtyřmístná kabinková lanovka dvoulanového systému (což znamená, že jsou kabiny neseny nosným a taženy tažným lanem) vedoucí z Kriensu přes mezistanici Krienseregg až na Fräkmüntegg. Mezistanicí Krienseregg kabiny plynule projíždějí, přestupovat zde není nutné. V roce 1996 tato mezitím již zastaralá technologie uvolnila místo nové, opět čtyřmístné lanovce, avšak tentokrát již standardního jednolanového systému.


Pohled z mezistanice Krienseregg na trasu druhého úseku kabinkové lanovky

Spojení stanice Fräkmüntegg se samotným vrcholem Pilatu zajistila v roce 1956 kyvadlová lanovka. Ta byla částečně modernizována již v osmdesátých letech, avšak zásadní zlom přišel na tomto úseku v roce 2015. Po ukončení letní sezóny 2014 byla stará lanovka snesena a na jejím místě začala být budována zcela nová dráha zvaná „Dragon Ride“ s moderními prosklenými 55místnými kabinami futuristického vzhledu. Tyto atypické kabiny mají na obou čelech celkem 12 sedadel umožňující panoramatický výhled navozující pocit letu. Zároveň je podlaha ve střední části kabiny vyvýšená, takže i ostatní stojící cestující si mohou užívat ničím nerušený výhled. Nová lanovka se rozjela před letní sezónou 2015 a podle zájmu návštěvníků je vidět, že se stala novou atrakcí Pilatu.


Moderní futuristická 55místná kabina lanovky „Dragon Ride“

Jedním z hlavních důvodů, proč si na Pilatus vyjet, je nepochybně jedinečný výhled, který za dobré viditelnosti zahrnuje nejen nedaleké Vierwaldstättské jezero s Luzernem, ale i řadu známých švýcarských vrcholů od Rigi, Säntis, Tödi, Titlis přes čtyřtisícovky Bernských Alp až po německý Schwarzwald.


Specialitou nové kabiny je celkem 12 sedadel u čel kabiny, které poskytují perfektní výhled srovnatelný s pocitem letu