Stačí? Stačí!

„Doba dostatečná“ neznamená bohužel doba „dostatku“. Současný postup vlády ČR, zejména pak Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva průmyslu a obchodu a dalších činných orgánů vyvolává nejistotu nejen u lyžařské veřejnosti. Té možná bude stačit, že se bude ve většině lyžařských areálů lyžovat. Snad, možná, nějak. Ale bude. Hurá! Jenže všem ostatním, kteří si na horách vydělávají peníze na normální živobytí, to stačit nebude. Plánované omezení kapacit lyžařských středisek zasáhne mnoho horských povolání, ale i podnikatelských subjektů, které jsou na horském byznysu přímo závislé. Pojďme ale popořadě.

Vrtěti PSEM

Kdo neviděl legendární snímek Vrtěti psem (Wag the dog, 1997), tak mu tenhle drobný pokus o vtip na druhou unikne. Přitom psem se tady vrtí už dlouho. Vytváření strachu, překrucování reality namísto reálně dosažitelných cílů, odvádění pozornosti od věcí podstatných k nepodstatným. Před měsícem ještě nikoho ani ve snu nenapadlo, že by se letos nelyžovalo. Rakousko sice tou dobou uzavřelo spolu s nárůstem případů poloprázdné ledovce, ale my jsme měli pár týdnů náskok, čísla nám naopak začínala klesat a v půlce listopadu už bylo jasné, že se nevyplní ani děsivé scénáře notorického strašitele Flégra. Mezitím se objevil PES. První a také na první pohled logický systém, podle kterého se mohli začít všichni snadno řídit. Kdyby se jím nezačalo vzápětí vrtět podle toho, komu se co zrovna hodí do krámu. A i když PES do lyžování a provozu lanovek svůj čenich až donedávna nestrkal, ve čtvrtém stupni z pěti nechal v klidu fungovat lanové dráhy, jejichž provozovatelé ukázkově dodržovali veškerá hygienická opatření a nařízení, najednou chytil stopu a šel po ní. Asi ucítil sníh, nebo jen konečně zaregistroval, že se s ním provozovatelé lyžařských středisek a další návazné subjekty či spolky snaží domluvit, jak ta letošní zima vlastně proběhne. A reagoval rychle. Namísto slíbeného dokončení pravidel pro provoz lyžařských středisek je zcela v rozporu se svým vlastním škálováním jednotlivých stupňů rovnou uzavřel. Zatím do 12.12. Znamená to, že 13.12. se rozjedou?

Kdy poprvé?

Odpověď můžeme mít každým dnem. Anebo taky 12. 12. večer v souladu s „dobrými“ mravy naší vlády oznámit vše až na poslední chvíli. Zatímco provozovatelé lyžařských středisek bombardovali odpovědná ministerstva a jejich úředníky už od září, řešily se „nahoře“ jiné věci. Návrhy na zajištění bezpečného fungování horského byznysu, který v ČR živí až 45 tisíc lidí a generuje ne zcela zanedbatelné daňové příjmy do státní kasy, ležely na stole a nikoho nezajímaly. Až v posledních týdnech začala probíhat jednání mezi odpovědnými politiky, Národní sportovní agenturou a zástupci horského podnikání reprezentované například AHS (Asociace horských středisek) nebo Unií horských povolání a Unií cestovního ruchu. Pravidla pro provoz lyžařských středisek měla být podle vyjádření odpovědných politiků dokončena v tomto týdnu. Místo toho ale přišel zákaz. Ten do velké míry ovlivnil italský návrh na plošné uzavření všech evropských středisek, stejně jako dohady Merkelové a Kurze. A český úředník dostal strach. Aby nepřišel o koryto, kdyby něco rozhodl a později by se ukázalo, že to nebylo ideální a ukázali by na něj. A taky nechtěl trhat basu a podrážet sousedy, od kterých máme tu plicní ventilátory, tu nějakou další pomoc či dotaci. Tak se rozhodl, že radši počká, jak se to u nich vyvine. Vždyť tam provozovatelé lyžařských středisek taky čekají a s nimi hoteliéři, obchodníci, provozovatelé lyžařských škol, půjčoven, instruktoři lyžování, pekaři, …, tak proč by nemohli u nás. Jenže u sousedů se čeká s vědomím, že je nenechají okusovat trávu u silnice, ale budou jim ušlý zisk kompenzovat. U nás se čeká s naprostou nejistotou, přešlapováním a rozhodováním, jestli už je opravdu ten nejvyšší čas změnit obor, nebo se vyplatí ještě těch pár dnů počkat.

Co se zatím vyjednalo?

Podle veřejně dostupných informací zatím nic konkrétního. Nikdo totiž neví, co bude zítra, a tak se lze jen dohadovat. Hovoří se o rapidním snížení kapacit lyžařských areálů, byť původně se řešil pouze „management front“. Udržet fronty u lanovek v počtu 50 osob, jak nařizuje PES ve svém 3. stupni, není zcela nereálné ani při plném provozu, byť by to vyžadovalo určitá opatření. Projevila se tady „česká nedůvěra“, ke které jsme stabilně vychováváni již po několik generací? „Co když nás budou provozovatelé podvádět? Nebylo by lepší omezit počet lyžařů tak, aby se fronta prostě nevytvořila? “, kladli si možná otázky úředníci.

O kolik?

Počítat kapacitu lyžařského areálu lze různě. Z hodinové kapacity lanovek, z rozlohy areálu, nebo také z předpokladu, kolik lidí může být v jednu chvíli na dopravním zařízení a kolik na sjezdovce. K tomu se připočte požadovaných 50 lyžařů ve frontě a výsledek je jasný. Pro lepší představu lze dosažená čísla porovnat s unikátními průchody turniketem, ať už ve špičkách sezony, nebo s průměrem za sezonu. Ve větších areálech by tak mohla klesnout kapacita někam k 25–30 % běžné návštěvnosti, v těch menších, která nejsou ani ve špičce přeplněna, se omezení maximální kapacity projeví téměř neznatelně a v průměru se může dokonce jednat o standardní návštěvnost. Z toho vyplývá, že ve vytížených termínech bude pravděpodobně o každou volnou permanentku boj, ve zbytku sezony se bude naopak jednat většinou o exkluzivní lyžování s minimálním počtem návštěvníků. Ale všechno má vždy své „ale“.

A za kolik...

S vynucenou nižší kapacitou musí logicky vzrůst cena. Pokud má tedy provoz areálu zůstat v nějakém solidním standardu, do kterého se počítají zasněžené a upravené sjezdovky, ale i stovky viditelných či neviditelných zaměstnanců, úvěry, investice a výdělek, byť ten bude letos spíše nečekaným bonusem. Zároveň si nelze drahocennou kapacitu „vyplácat“ takovými produkty, jako jsou bodové, hodinové, ale i celosezonní permanentky. Tedy vším, co nejde kapacitně kontrolovat. Pokud k omezení kapacit skutečně dojde, lyžařská střediska tak letos budou pravděpodobně prodávat pouze denní skipasy. V takovém případě se samozřejmě nabízí i progresivní ceník, který byl loni zaveden třeba ve Špindlerově Mlýně. Čím dřív si permanentku koupíte, tím bude levnější. Z pohledu covidových opatření je pozitivní pouze fakt, že takový prodej se bude odehrávat ve většině případů bezkontaktně – on-line.

Proč vlastně?

Důvodů, proč lyžování v současnou chvíli limitovat, je mnoho. Ani jeden však není zcela relevantní. Samozřejmě pokud pomineme fakt, že většina ze dvou milionů českých lyžařů pravděpodobně nepatří mezi voliče Andreje Babiše.

Rakouský kancléř Kurz ještě do včerejška tvrdil, že „lyžování je jako běhání a jízda na lanovce stejná jako jízda v MHD“. (Pak podlehl tlaku Němců a možná i výhrůžkám, jak mu ten jarní Ischgl nedají zadarmo a zavřel to taky.) A běh na čerstvém vzduchu je zatím povolen stejně jako jízda městskou hromadnou dopravou. Dokonce ani do Stromovky ani do pražského metra se omezený počet lístků neprodává. Při pohledu do supermarketů lze ve většině případů jen těžko uvěřit, že počet zákazníků odpovídá ploše prodejny rozdělené na 15 m2 pro každého z nich, o zástupech čekajících na svůj vozík před obchoďákem nemluvě. Proti tomu jsou lyžařské areály, připravené vytvořit u lanovek bezpečné koridory s rozestupy, které jsou přirozeně dány už samotnou délkou lyží, téměř hygienicky laboratorním prostředím. Navíc na čerstvém vzduchu a s klientelou zahalenou od hlavy k patě, která si nepředává co dvacet minut upatlané madlo nákupního vozíku z ruky do ruky.

Zatím neexistuje jediný důkaz o tom, že by zrovna sjezdové lyžování bylo extrémně nakažlivé. Rizikové jsou akce po lyžování, které svoji roli sehrály již na jaře. Jenže ty jsou v současné době zcela dostatečně limitovány „psími“ pravidly nezávisle na tom, zda by se měly uskutečnit na horách nebo ve městě. Trnem v oku tedy zůstává pouze oněch 50 lidí pohromadě při venkovních akcích. Ale upřímně. Představte si 50 lidí ve frontě u vleku. To už není úplně malý chumel. Kolikrát za sezonu tam je výrazně větší? Pouze ve vypjatých prázdninových či svátečních dnech, ale i takovou situaci lze přece regulovat dobře vymyšlenými koridory, nehledě na výrazný pokles počtu zahraničních návštěvníků, ke kterému logicky dojde.

Český model

V tuto chvíli registrujeme po celém světě různorodé přístupy k nadcházející či uplynulé lyžařské sezoně. Zatímco Austrálie v létě preferovala limitovaný počet lidí ve střediscích a ve státě Victoria je vzhledem ke stoupajícímu počtu nemocných rovnou zavřela, Švýcarsko se naopak přiklonilo k plnohodnotné sezoně za odpovídajících hygienických opatření. Rakousko otevře na Vánoce, ale bez možnosti ubytování, a tedy účasti zahraničních lyžařů, podobně se k problematice postavilo i Polsko. Německo, Itálie a Francie neotevřou střediska minimálně do začátku ledna vůbec, Francie svým občanům dokonce jakoukoliv lyžařskou dovolenou pod pokutou zakázala. Česká republika by se v současné situaci mohla nejvíce blížit Švýcarsku. Nejen podobnými počty infikovaných, ale i dostatečnou domácí lyžařskou základnou, která střediska dokáže jakžtakž uživit, byť ve službách typu lyžařská škola a půjčovna bude zejména ve větších domácích resortech třeba počítat s výrazným propadem. Němci, Holanďani, ale zřejmě i Poláci letos do českých hor prostě nepřijedou.

Limitovaná kapacita areálů výrazně omezí i naplněnost ubytovacích kapacit a s nimi pak všech návazných služeb v horách i pod horami, ať už se jedná o pekárnu, prádelnu, půjčovnu vybavení nebo lyžařskou školu, pro kterou bude navíc výrazným limitem případná absence sezónní permanentky. Na využití dalších služeb se projeví i vyšší cena skipasu, která odčerpá z rodinného rozpočtu částku na ně původně určenou. Stačí vzít v úvahu, že každá koruna utracená za skipas generuje v takových službách dalších 7 korun. Tak to ovšem funguje za standardní situace. Pokud opravdu dojde k predikovanému omezení kapacit, lze se jen obtížně dohadovat, kolik si kdo z koláče ukrojí a zda mu to bude stačit alespoň na provoz.