Pandemie versus panika

Jak moc jsme ovce a jak moc občané, už lze jen těžko posoudit. Od poloviny března jsme zmítáni pandemií, která má ale v tomto případě svůj původ spíše ve slově panika. Jako panické lze označit kroky vlády ČR, za paniku vzbuzující můžeme považovat velkohubé výkřiky jejího premiéra, panické jsou pak logicky i reakce obyčejných lidí. Panika totiž rovná se nejistota. V nejistotě setrvávalo do včerejšího dne několik desítek tisíc lidí, kteří jsou přímo či nepřímo závislí na horském byznysu a na tom, zda se lyžařská střediska letos rozjedou, a pokud ano, tak kdy a za jakých podmínek. Jenže slibem nezarmoutíš. Deklarované rozhodnutí bylo jednoduše odloženo, a tak setrváváme v nejistotě dál.

Ano, situace není nakloněná debatě o lyžování, ale bude někdy nakloněná víc? O kolik méně musí PES štěkat, aby se kolotoče roztočily? Visí na tom mnoho hladových krků, které stále čekají, co s nimi bude. Zkusme si představit, že lyžaři nakonec dostanou zelenou a zima proběhne standardně, a kromě komplikovaných koridorů určených k řešení rozestupů ve frontách u lanovek se pojede naplno.

Pro koho?

Naplno znamená bez omezení kapacit. Předpokládejme tedy, že mé předpovědi ohledně zrušení krátkodobých i dlouhodobých permanentek včetně těch sezónních padnou na neúrodnou půdu. U kasy budou viset běžné ceníky, a kromě kilometrů sítí a oplůtků vymezujících fronty a rozestupy bude vše vypadat docela normálně. Kolik lidí to ale ve skutečnosti využije? Jsou Češi opravdu tak natěšení, a až se otevře v Krkonoších první vlek, nahrnou se všichni do hor? Možná obyčejná nedočkavost přebije strach z nákazy a škatulata se začnou s každou puštěnou lanovkou hýbat po celé republice. Ale možná taky ne.

Lyžaři jsou sportovci a ti se nákazy nebojí

Mohli bychom takto paušalizovat. Jenže ne každý lyžař rovná se sportovec. Lyžování je zejména rekreační a společenský sport. Za lyžováním jezdí do hor nejenom jednotlivci preferující sportovní výkon, ale hlavně celé rodiny s dětmi. Že bude jejich dovolená letos omezena, je jim už teď jasné. Ať už to bude nedostatek míst v restauracích, kde se lze s dětmi kromě jídla také ohřát, ať už to budou limity v lyžařských školách, na atrakcích typu snowtubing a wellness. A co teprve víkendové partičky přivyklé na dlouhé party po lyžování, bary, diskotéky a živou muziku, vše, co k výletu na hory patří? A co riziko nákazy? Jeden člen rodiny automaticky posílá do karantény celý zbytek. V rovině rodinných příjmů, ale i dalších konsekvencí už lze považovat výlet na hory za určité riziko. Pouze ti, kterým ho rovnou zakázal zaměstnavatel, jsou podobných úvah dopředu zbaveni. Na povrch se tak dere otázka, zda by nakonec nebylo letos lepší vydat naspořené peníze za jiný, bezpečnější a „zábavově plnohodnotný“ typ dovolené?

Stigma Ischgl

Žijeme si spokojeně ve svých sociálních bublinách, ale jakýkoliv výlet mimo ně nám vždy ukáže, že všechno, co si myslíme a jsme v tom neustále utvrzováni lidmi kolem sebe (které nám ale jen šikovně podsouvají sociální sítě), není to, co si myslí lidi vně našich bublin. Byť my skalní lyžaři a sportovci přistupujeme ke covidu s rozumem, avšak bez bázně a hany, mnoho lidí to vidí jinak. Jarní aféra party baru v rakouském Ischglu, odkud se nákaza pravděpodobně šířila po celé Evropě, přidělila lyžování razítka „nebezpečné“ a „nežádoucí“. Hory jsou paušálně považovány za „sodomu gomoru“ a zdroj nákazy. I přes přesvědčování, logické argumentace a připravená nařízení si s sebou jeden z národních sportů nese těžké stigma. Nesly by ho i obchodní domy a hobby markety, kdyby se prokázalo, že nákaza se šíří i odtud?

Kdo bude nejvíce bit?

Zima, ať už bude jakákoliv, zasáhne celé horské regiony. Záleží na tom, jak moc, a to se zase odvine od toho, s jak velkými omezeními se budou nebo nebudou kolotoče točit. Horský byznys generuje do státní kasy ne zcela nepodstatných 13 mld. korun ročně. Na zimní sezoně jsou závislé nejen lyžařské areály, ale celé horské a podhorské regiony, ve kterých díky turismu vznikají desetitisíce pracovních míst a příležitostí pro podnikání. Lyžařské areály v tuto chvíli investují částky v řádech milionů korun do zasněžování bez větší jistoty, zda vůbec otevřou. V rámci covidových opatření nakupují kilometry bezpečnostních sítí a plotů k vyhrazení koridorů pro čekající u vleků, připravují podklady pro různé varianty provozu, ať už to jsou brožurky, ceníky u kasy nebo sofistikované systémy online prodeje permanentek, které budou muset v nejhorším případě řešit i kapacitu lyžařů ve středisku. Připravují se na vícenáklady spojené se zaměstnanci potřebnými na management front i ztráty spojené s omezením kapacity gastro provozu.

Se ztrátami mohou počítat i lyžařské školy a půjčovny sportovního vybavení. Pokud nedojde k propadu u domácí klientely, budou rozhodně chybět zahraniční návštěvníci. Při současných restrikcích, kterými jsou podmíněny přechody hranic a návraty zpět domů, si lze jen těžko představit, že letos na českých horách uvidíme Němce, Holanďany, Dány, Belgičany, Rusy nebo Poláky. Posledně jmenovaní budou možná zachraňovat víkendovou návštěvnost výjimkou na 24hodinový výjezd, ale jak dlouho, než jim to někdo zatrhne, a hlavně: kolik takových lyžařů přijede? Neházejme flintu do žita, za měsíc může být všechno jinak, ale vánoční týden, který horskému byznysu přináší více než 30 % příjmů, bude prostě chudý a možná vůbec žádný.

Těžkou ránu utrpí všichni, kdo poskytují ubytování. Od větších tradičních horských chat, které velkou část zimy těží z lyžařských výcviků, které prostě letos nebudou, po hotely, penziony i soukromé apartmány, které se budou potýkat s nedostatkem návštěvníků a budou možná nuceny se ještě podbízet nižší cenou. Aktuálně se provozovatelé potýkají spíše s volnými kapacitami a rušením rezervací na vánoční týden.

Spolu s ubytováním, ale i veškerým gastro provozem, který je nucen své kapacity omezit na polovinu a ještě zatrhnout organizované party, navíc se stopkou ve 20 hodin, jde ruku v ruce dodavatel. Dodavatel surovin do restaurací, hotelů, penziónu, dodavatel zábavy, ať už je to živá víkendová kapela, nebo trvale zaměstnaný DJ, dodavatel vybavení restaurací, kuchyní, prádelna, pekař, regionální velkoobchod, … jmenovat bychom mohli donekonečna.

Částečně zapláčou i provozovatelé „po-lyžovacích“ aktivit. S omezenou kapacitou se potýkají aquaparky i wellness provozy. Ale to jsme stále jenom v horském regionu. Jenže na buben přijdou i všichni „freelanceři“, kteří jsou na horský byznys přímo i nepřímo navázáni. O zakázky přijdou třeba fotografové a videotvůrci, kteří zakázkově pro lyžařské areály a služby v nich tvoří propagační materiál, privátní trenéři lyžování, horští vůdci, muzikanti, … a zase bychom mohli donekonečna pokračovat. Turismus, v našem případě pak ten na horách, je obecně propojen s obrovským počtem viditelných i neviditelných povolání či služeb, které zákazník vyžaduje. A po letošní sezoně na mnoho z nich prostě nebude dostatek financí.

Nejistota zimního provozu zasahuje výrazně i veškerý obchod spojený s lyžováním a obecně zimními sporty. Možná trochu stoupnu čísla v prodeji skitouringových a běžeckých setů, ale obecně je zde zatím znát propad způsobený nejen donedávna zavřenými obchody. Maloobchodník, který neprodává, dluží velkoobchodníkovi, ten výrobci a kolečko se pomalu uzavírá. Na prodej a provoz jsou dále napojena třeba média přímo závislá na inzerci, ale i na sportu, který má stále zatím smysl, ale za rok už třeba mít nemusí.